Písání
John Lennon
Texty a ilustrace Johna Lennona vděčí za svou popularitu jménu svého autora. Písání (1964) i Španěla na vesnici (1965) napsal a vydal ještě v době první fáze "beatlemánie". Absurdní krátké texty a básničky jsou postaveny především na vynalézavé hře s jazykem (slovním významem a legračními novotvary) a popírání obvyklých forem, dějů a spádu příběhů, což však není v britské literární tradici nijak cizí.... celý text
Přidat komentář
Byl to velmi rychle upadající obchod, který velmi rychle upadal... Ne, nebudu tesat Johnovy ptákoviny do kamene - s výjimkou několika ikonických hlášek, provázejících mě životem (kromě zmíněné i: " -kvákni se na něho," řekla matka s důrazem) - a vynášet je do oblak. Spíš si budu vážit, že i přes zjevný sarkasmus způsobený ztrátou matky ve velmi problematické době dokázal Lennon v sobě vydolovat určitou chlapeckou hravost. Jistě k vydání knížky přispěla i Beatlemánie, ale kolik podobných případů známe? Nechme se tedy unášet jeho vizí světa a bavme se - věřím, že mu o nic jiného nešlo.
Kdyby tuto útlou knížku nenapsal ten, kdo jí napsal, asi sotva bych si jí byť jen všiml. A byla by to škoda, Písání je totiž svým zvláštním způsobem děsně zábavná, hravá, střelená, ale přesto výborná (tak jako sám John Lennon v době, kdy Písání psal). Skvělé jsou i jeho animace. Četl jsem v českém překladu, který chválím, ale vím, že úplnému docenění by to chtělo originál.
S Lennonovými nonsensovými povídečkami nás seznámil Jirka Černý ve své knížce Poplach kolem Beatles . Chodili jsme na průmku a psal se rok šest a šedesát. Fáfa Staroch, Bobík, co neměl pěstičku (válka) a další se okamžitě stali našimi kámoši! O rok později už jsme vydávali školní časopis a psali naše vlastní variace na „realitu“ : „Houžew-natý Jun Su. Jun Su byl -ný, -natý, -itý, -ičitý? Seděl na břehu žlutýho moře a čáral si klacíkem v písku. Když měl studený ručičky a nožičky, zabalila mu je jeho stará dobrá mladá žlutá máma do starý dobrý žlutý rodinný houžve, aby se zahřál. Bylo to jasný, byl dvojmocný, jó, to uměl!“ (Pro mladší ročníky: storku Houževnatý Jun Su jsme měli v čítance pro 2.třídu! O tom, kterak se chudý čínský chlapec, který neměl ani na papír a tužku, naučil u moře psát! A v Chině zrovinka v šest a šedesátém zuřila Maova kulturní revoluce, však o ní Beatles taky zpívali na White albu! A tehdy jsem chodil na chemickou průmku.)
Naše blbovinky nebyl o nic míň uhoz, než ty Lennonovy! Tak zkuste taky nějaké to svoje písání, určitě vám to půjde od ruky! Nám bylo 16. A s basákem v našem bigbítu jsme si začali říkat Starochu. No, říkáme si tak dodnes. Už 55 let...
Čteno kdysi v dobách gymnaziálních, kdy jsem Beatles a zejména Lennona nesmírně milovala a obdivovala. Měla jsen tedy velkou motivaci tohle dílko ocenit, užít si, vychutnat... už jen pro ten pubertální pocit, že jsem na stejné vlně jako kdysi můj oblíbenec. A to, že chodím po našem okresním městě a čtu Lennona, ach, jak originální. :)
Jenže ono to fakt nešlo. Samozřejmě musím smeknout před Lennonovou jazykovou kreativitou, citem a fantazií, stejně jako před neskutečnou prací překladatele... ale to je tak všecko. Já u psané literatury prostě potřebuju aspoň špetku děje nebo poselství (proto většinou moc nemusím poezii a čisté jazykové hrátky). Takovýhle srandičky se dají číst pět minut pro pobavení, ale dál to pro mě ztrácí smysl. Požitek dál už není, protože opakovaný vtípky nejsou vtipem.
A když se na to dívám zpětně, mám trochu kacířskej pocit, že něco podobnýho by uměl vytvořit kdejakej sečtělej a jazykovým citem nadanej puberťák. Vím, vymýšlet to a číst to piclým kamarádům je fakt psina, ale funguje to v kouzle dané chvíle a pak to ztratí půvab. Prostě... promiň, Johne, snaha byla, ale neklaplo to. Byls lepší vypravěč příběhů v písních, než autor podivnejch textů.
Nepatřím k těm, kteří když někoho pro jeho tvorbu obdivují, adorují ho úplně vždy.
Tohle dílko mne pocitově i obsahově minulo, prošlo kolem bez zásahu.
Ovšem oceňuji, že pro překladatele to musela být výzva!
Mám problém hodnotit, a tak jenom okomentuji. Ačkoliv... Mám trochu problém i okomentovat. Tohle je totiž nonsens tak hustý, že by se dal krájet, kdyby ovšem člověk poznal, kde má konec, prostředek a začátek. Nejsem si absolutně jistý, jestli z něj lze něco pochopit, jestli v něm hledat něco jiného než praštěná slova poskládaná do ještě praštěnějších vět, absolutně netuším nic než to, že John Lennon měl v hlavě asi pěkně veselo (ať už sám od sebe, nebo s pomocí nějakých látek). Je to všechno tak bizarní, že mě vlastně ani nezarazilo, když prostřednictvím překladu Petra Kopeta najednou začal psát třeba o Rychlých šípech nebo Janu Žižkovi.
Zajímavý pohled na tvorbu J. Lennona, velmi jsem přemýšlel nad údělem překladatele, který musel zažívat A Hard Days Night při překladu Lennonových veršů.
Tahle kniha stojí a padá s překladem, z kterého Petr Kopet vytvořil majstrštyk. Je pravdou, že Lennon svým dílkem, kdy si s textem kouzlí kaleidoskopickým způsobem (otočí písmenka a vznikne nový obraz) poskytl parádní podklad.
--- „‚Nechrápu, že jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár kámošů?‘ myslel si Reverendolf.“
--- „Staroměstská zadnice je velmi histerická zvláště svými starými věcmi, keré sou podělky a král Anna tam nikdy nespal, to vám povídám. Mezinárodní smetiště je výholné pro letadla, chcete-li (která již nemají vládní bobrovod)...“
--- „Je na I.T.B. příliš mnoho reklamy? Zdá se, že je tomu cvak. Co se mě kýče, myslím, že podvádějí skvělou ptáci. Ale v přísadě dodumentárních pohadů BBBC - výtočné, i když to říkají oni samy.
9½ lidjí se koupá na I.T.B. A koupají se na BBBBC. Šichni vosytaktní čtou Mladou Frantu nebo Lihové noviny nebo Despekt kromě Borka Pokrývky.“
Smršť podobných ptákovin, kterou by asi vymyslel každý třetí (a po dvou panácích i každý druhý) gramotný a hravý člověk. Ale vydat knižně si to mohl dovolit pouze John Lennon na vrcholu slávy.
Lehká hra se slovíčky se nezatěžuje hlubokými myšlenkami ani pointou - prostě si jen tak blbne a užívá si to.
Paul to trefně shrnul hned v úvodním slově: „Určitě se najdou chytrolíni, kteří se budou divit, že něco z toho nedává smysl, a jiní budou hledat skryté významy. (...) Nic z toho nemusí dávat smysl, a pokud to vypadá legračně, pak to stačí.“
PS. Velká poklona překladateli!
John Lennon mně doprovází už někdy od prepubertálního věku a to už je řada let. A k dospělosti patří bořit tabu. A strhat Lennona tabu je.
Písání je taková beatle verze pana Kaplana a musím se opakovat, slovní hříčky jsou super, ale nesmí se z nich udělat kniha, byť Písání má tu výhodu, že je to souhrn kratších textů. Opět jsem v rozpacích, hodnotím Lennona nebo překladatele ?
Originál by mě zajímal, ale bojím se, že bych nerozumněla ani slovo :)
u hubaře
Dáma: Mám vykudlaný zub, jenž mne veslice trpí.
Pán: Pokaďte se tady do toho křusla dámo a pořádně otevřete husu – váš ústní potvor je prakticky bez supů.
Z veľmi zaujatého hľadiska Beatlesáčky oznamujem, že jeho hrátky so slovami milujem. Najmä "dopis" (Pane, proč se nesetkávame s více oblázky a infikacemi o naši olípané skupině...Kašlete nám, rosím, oznámko vanou obálku s páteční adresou...) a tiež "vítejte v jazylkové škole" (Zpívejte navlas, na příklop: Hluboké dýchaní je nesbitné pro tmavý hlas, hluboké dýmaní a vzdechování je velmi dluhožité pro práci v rozvlase a vzdálenejších hoplastech..)! Ak v diele zmýšľal dáky satiriscký či politický podtón, ja som si ho nevšimla. Satira ľudstva a myslenia je prítomná v každej literatúre, v tomto diele je len zvýraznená v každodenných situáciach a vyhláseniach doby.
Moje nejoblíbenější knížka!!!! Mám ráda spoustu knih, ale tahle je najlepšija, nejlepší, lučšaja, the best one!!! John Lennon je prostě nej. Na tuhle knihu nemůžete zapomenout.
Ak sa čitateľovi podarí naladiť na Lennonov humor, baví sa až dokonca. Výborný kúsok ku ktorému sa stále vraciam kvôli zdvihnutiu nálady. Fajn preklad.
Bomba!! Jelikož jako veliká fanynka Johna Lennona jsem byla povinna, přečíst si jeho knihy. Tahle srandovní kniha je stejně šiblá a sladce šílená jako byl John sám. Opravdu tleskám jeho dovednosti zaměňování slov (Dáma-Tlama, Pusa-Husa..) fakt chcípám smíchy...:-P
Autorovy další knížky
| 1996 |  Písání |
| 1994 | Nanebepění |
| 2012 |  Dopisy Johna Lennona |
| 2015 | Španěl na vesnici |
| 2018 | Imagine |
Tohle je velký textový freestyle. Řekl bych, že při psaní se docela hulilo. Nezávidím překladatelům. Na rovinu jsem vlastně hodně textů ani nepochopil, nebo ano, ale prostě tam žádný rozměr, kterého by se dalo chytit nebyl. Připomínalo mi to takové to dada, které produkujete s kamarády po osmém pivu, které vám přijde v tu chvíli strašně vtipné a zajímavé. Ale pokud byste si to nahráli a pustili střízliví, tak si řeknete, co to je za hovadinu. :-)