Písečná kosa
Vladimír Körner
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26957/bmid_pisecna-kosa-OLN-26957.png
4
100
100
Příběh, který se odehrává ve 13. století na pozadí válek mezi křižáky a Prusy, je ale přes své dobové zařazení moderním románem, který soustředěně popisuje nelidskost chování lidí uprostřed řádu, necitelnost a chladnost bez naděje na jakoukoliv možnost normálního života. Člověk v mezní situaci, kterou sám není schopen ovlivnit, se pak mění na studený, necitelný stroj na vyplňování příkazů nebo předem daných předpisů. Zbývá často jen zoufalství, vědomí absolutní konečnosti a zhnusení nad politickými čachry, které jsou i v rámci humanitního cíle schopny nelítostného vyvražďování. Autorova skepse a deziluze je navíc umocněna bravurním jazykem a nevšední, neotřelou obrazností, kterou se zařazuje k nepřehlédnutelným a velmi originálním spisovatelům druhé poloviny 20. století – o tom ostatně hovoří i Státní cena za literaturu, kterou Vladimír Körner dostal v roce 2006.... celý text
Přidat komentář
Děj je zasazen do první poloviny třináctého století, doby velkých ideových střetů. To dává autorovi široký prostor, aby pomocí svých postav, zejména hlavní postavy, se vyjadřoval například k tomu, jaký si má člověk zvolit život, jakým směrem se má jeho život ubírat a co má mít v životě smysl. Velice těžká kniha k zamyšlení.
Vrcholné dílo Vladimíra Körnera, ve kterém svým osobitým způsobem popisuje osudy mladého rytíře Alwina ze Sovince v křižáckém řádu v Prusku ve 13. století. Körnerův originální styl až básnického popisu niterných myšlenek a duchovního zmatku neukotveného mladého člověka, vytrženého z rodného kraje i zachycení drsného severu a doby, jsou opravdovou čtenářskou lahůdkou. Na rozdíl od pozdějších Körnerových děl impresionistický styl ještě úplně nepřevládl a knihou se tak vine jasná dějová linie plná krutosti a nesmlouvavosti. Vyvrcholení příběhu je opravdu silné a završuje autorův záměr zlidštění suchých historických fakt. Jediné, co je trochu rušivé, je používání stejných obratů a frází, jaké autor použil v jiné své křižácké novele - Údolí včel. Dá se to ale pochopit, protože Údolí včel byl původně pouze scénář filmu, který Körner napsal právě podle pramenů použitých v románu Písečná kosa, teprve později jej přepsal do novely. Každopádně Písečná kosa je dle mého názoru jedním z vrcholů české poválečné prózy.
Po Údolí včel, které je svým smutnym příběhem tak nádherné, jsem sáhla po další Körnerově knize. A Písečná kosa mě anotací nalákala. Ale samotné cteni bylo těžké. Rozpolocenemu Alwinovi jsem moc nerozuměla.
Čekal jsem napínavé a záživné čtení o tažení členů Řádu německých rytířů proti pohanským Prusům s cílem kolonizovat a zejména christianizovat Pobaltí. Namísto dobrodružné četby jsem se dočkal nekonečného a zoufale nudného utápění se postav v depresích, všelijakých fantasmagorických vizí a složitých duševních rozpoložení. Při četbě jsem nedokázal udržet pozornost, ale jelikož u knih se chci obvykle relaxovat (nikoliv upadat do depresí), nakonec jsem Písečnou kosu se zklamáním odložil. Možná to má svojí hodnotu, ale není to pro mě.
První dojem z knihy mám ten, že mi rukopis, jakým je psána moc nepřipomíná Körnera. Tématicky je to on. Temná doba, pesimismus, násilí, bezvýchodnost, v tom všem autora poznávám, ale ta slova, jako kdyby poskládal někdo jiný. Písečná kosa je zajímavý, historický příběh v kterém potkáme i pohanské Prusy, ale nejzajímavější byla pro mě ta část, která se odehrávala na řádovém hradě. Körner je můj oblíbený autor a těším se na další jeho díla.
Kdo má rád Údolí včel, bude mít rád i Písečnou kosu. Je sice hůře stravitelná, ale jsou tam bílé zdi Jeruzaléma, komtur, Akkon, krvotok, půst, zazdívání zaživa, slepá dívka, spousta pohanů, a mihne se i Armin z Heide...
Dokonce jsou tam i andělé, které ještě nikdo z lidí neviděl...
80%
Bohužel kniha pro mě byla jen potvrzením, že Körner není můj šálek kávy. Dějová linka prakticky neexistuje; je to jen sled 'obrazů'. Ideální základ scénáře ale hodně těžké na čtení.
Před otevřením knihy pro mě byla hlavním lákadlem tématika zaměřující se na historický střet mezi křižáky a Prusy. Paradoxem nakonec je, že o tento historický střet v knize zase až tak nejde a důraz je kladen především na postavy, jejich nesnáze, myšlenkové pochody a složité duševní rozpoložení. A to především u hlavního hrdiny Alwina, který pravidelně balancuje mezi tím, zda má být maximálně loajální svému poslání ve jménu řádu nebo se má nechat podvolit svým vnitřním myšlenkám, které jsou pravým opakem nastolené etikety a zvyklostí uvnitř řádu.
V této knize není nouze o propracované líčení krajiny, velkou pozornost spisovatel věnuje především moři, jeho chladnému pobřeží a strohým místnostem uvnitř řádového hradu, které knize přidávají na syrovosti a trudomyslnosti příběhu. Zkrátka a jednoduše...nečekejte moc odpočinkovou četbu:-).
Impresionisticky laděný román odehrávající se v první polovině 13. století během křižáckých válek s Prusy a pokusů o christianizaci severu. Zjitřenou atmosférou prodchnutou všudypřítomným násilím, apokalyptickými vyhlídkami i celkovým pesimismem vůči civilizaci, který z příběhu vyzařuje, mi Körnerova kniha připomíná díla Cormaca McCarthyho. Zejména jeho nejvýznamnější dílo Krvavý poledník.
autor nezklamal, téma také ne. Lahůdka pro čtenáře a trvalá kniha do sbírky knih.
Od Körnera jsem nečetl všechno a ani se k tomu nechystám.Znám Kosu, Údolí včel, Adelheid a Psí kůži a z těch mi přijde Kosa literárně nejlepší. Ty ostatní jsou "kafemlejnky."
Originální kniha s historickou tématikou, psána vytříbeným českým jazykem.Vyžaduje velkou soustředěnost, není to žádná oddechová četba.Občas mi však připadalo, že těch hlubokých myšlenek a obraznosti je v knize poněkud moc a zbytečně odvádějí od příběhu.Přečetla jsem ji ale vracet se k ní zřejmě už nebudu.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Návrat k jednomu z nejoblíbenějších Körnerových příběhů, těžko srozumitelnému a inkoustově temnému, přesto podmanivému. Alwin ze Sovince a jeho putování do bitvy u Bergrunu, jaro prospané u (budoucí svaté) Amalbergy, pohanské léto s Lonou a dívkou na jedno období, podzim v řádovém hradu, pár let hledání ve službě a oddání se osudu v bitvě u Lehnice. Člověk mezi zvířetem a andělem, potácející se stále dokola, oddávající se instinktivním impulsům a zmítající se mezi ženou a Pannou Marií matkou Boží, snící o Otci na nebesích a otci, jehož tělo shnilo v zemi bitev křesťanských rytířů, toužící po spočinutí v domově či řádu, který by mohl být tímtéž, bažící po světle kosy, té písečné, a fascinovaný tou, co patří Smrti... Kniha plná tajemství, metafor a podobenství, napsaná strhujícím jazykem, se čte těžce, ale odměňuje...