Tanec s draky

28.12.2017

Velmi povedená kniha dál rozvíjí poutavý příběh. Jsme moc zvědavý, jak to celé dopadne. Opět mne dostaly nové postavy a dějové linky. Člověk si myslí, že už všechny postavy zná, ale chyba lávky. O dějové zvraty také není nouze a člověk jen žasne. Na druhou stranu jsem rád, že těch pět dílů mám za sebou a po měsíci a půl, kdy jsem nečetl nic jiného, se mohu se vrhnout na jiné autory a žánry :)

10.11.2017

Nepovažuji se zrovna za vynikajícího češtináře a v pravopise jsem také nikdy neexcelovala. Avšak chyby, které se v této knize vyskytují, bijí do očí i mně. Nadbyvajicimi pismeny, nebo naopak slovy u kterých pismena chybí ( opravdu pochybuji, že Daeneris opravdu řekla "to nejlepší, co se dá za peníze kupit.") se tato kniha může pyšnit opravdu ve velkém. Samozřejmě nikdo není neomylný, ale nad tímto mi zůstává rozum stát.

Nicméně kniha je skvělá. :)

10.11.2017

Nu, tak mám tu dvanáct set stránkovou bichli za sebou... :) Kniha je rozhodně méně "nudná," nežli předchozí díl. Co se týče rozdělení postav a děje, myslím že lépe to udělat nešlo. Takhle to bylo celkem elegantně vyřešeno, jen ze začátku jsem měl trochu problém si zařadit do hledáčku, v kterém časovém rozmezí to vlastně jsem, ale pak to bylo OK. Chvílemi je to zdlouhavé, ale díky propracovanosti jsem se prostě nudit nedokázal. Nejvíce mne asi zaujala Tyrionova dějová linie, přesto, každá má něco do sebe. U Jona jsem velmi zvědavý na rozuzlení, a u Cersei jsem pocítil notné zadostiučinění. Těším se, až v knihkupectvích zadují Vichry zimy!

19.09.2017

Epický konec, jiný než v seriálu!! A to já miluji. Už to nejsou zvraty, které jsem očekával a věděl jsem jak dopadnou. Teď je vše jiné, nové a neočekávané. Aegon a Jon ti můžou způsobit pěknou neplechu v Západozemí, tak jako Varys, který se dostane kamkoliv. Už ke konci knihy jsem si říkal, kde asi ten Varys je? A on odjel z Pentosu do Králova přístaviště, cestou nabral dračí vejce z Valyrie a teďka očekávám, že ho přinese Aegonovi.

13.08.2017

baví ma ako autor prekonáva zažité klišé hlavných postav , škoda len že si dáva tak načas s ďalšími knihami. V nádeji som sa obrátil na seriál, len že ten sa značne líši od knižnej predlohy.

16.07.2017

Az pri jejim cteni jsem se dozvedela, ze to neni posledni dil, ale ze snad maji postupne vyjit jeste dva... No, jsem zvedava, kdy to asi bude.
Jinak hodnotim kladneji nez Hostinu pro vrany. Samozrejme se to stale nevyrovna prvnimu dilu.

Asi si měli pořídit nejdřív psi a pak až draky.

12.06.2017

Tak jsem ji konečně od Vánoc přelouskal. Opět jsem s ní strávil nemálo večerů, a musím říci, že mi byla nanejvýš příjemnou společnicí. Není to holka, se kterou byste strávili jeden či dva vzrušující večery, ale ona na vás jde pěkně pomalu, dlouho si vás hladí a hýčká, a když přestane, tak prostě chcete ještě...
Tancem s draky se Píseň ledu a ohně vrátila na vrchol. Z čehokoli jsem byl rozpačitý u Hostiny pro vrány, tady to neplatí. Českému vydání vytýkám pouze do očí bijící překlepy a jazykové hříšky.
Kdyby se mne někdo zeptal, která kniha ze série byla nejlepší, tak bych řekl, že asi první. Ale třetí a tato pátá za ní není daleko.
Doufám, že G. Martin hodně brzy začne jíst místo tacos spíše zeleninu, protože jestli ho ta obezita zabije, než dokončí další knihu, tak fakt nevím co budu dělat.

08.06.2017

Rozdíl mezi seriálem a knihou už je významný a já už nutně potřebuji další knihu, pane Martine! =)

10.05.2017

Na pátou knihu Písně ledu a ohně jsem se po nevýrazné Hostině pro vrány těšil nemálo, doufaje, že si spravím chuť. Po strhujícím čtenářském zážitku z ještě delší Bouře mečů mne neznepokojoval ani vysoký počet stran. Přesto jsou mé výsledné pocity natolik rozpačité, že nevím, zda ještě někdy chci s touto ságou trávit další dny a noci.

Martin splnil, co slíbil. Vrátil do hry o trůny oblíbené postavy a neopomenul ani ty, kterým patřila Hostina, třebaže se některým „hráčům" zjevně věnuje jen pro to, aby mu fanoušci nemohli vyčítat, že na někoho zapomněl (Cersei, Jamie). Bohužel nabízí také celou řadu nových postav a také čtenář mající předchozí knihy v čerstvé paměti se tak znovu ocitá v téže pozici, do jaké jej uvrhlo čtení Hry o trůny – ve spleti jmen ztrácí orientaci (a abychom to neměli jednoduché, některé postavy v průběhu knihy opět mění jména, případně jsou „schované" v nejasně pojmenovaných kapitolách).

Sága v Tanci s draky roste hlavně do šíře, nikoli do hloubky. Známí hrdinové tentokrát neprodělávají stejně fascinující proměnu jako dříve Jamie nebo Tyrion (možná s výjimkou Smraďocha, který by si ale zasloužil více prostoru), jenom se dostávají do stále většího svrabu, se stále mizivější vyhlídkou návratu na výsluní.

Samozřejmost, s jakou Martin své postavy vystavuje nejrůznějším druhům psychického a fyzického ponížení, nese znaky sadistické zvrácenosti, pročež násilí už ani nedokáže šokovat a působí dost samoúčelně. Neméně nemilé je, že autorův styl se stává čím dál rozvláčnějším. Neboť se Martin při popisování krajiny, lidí a jiných bytostí navíc zdaleka nepřibližuje jazykovému mistrovství např. Tolkiena, popisy přinášejí jen mizivou estetickou satisfakci a především zdržují od dramatu, kterého je v knize v důsledku mnohem méně, než slibuje její rozsah. Dříve nepřetržitě napínavý politický thriller se stal rozvláčným tápáním několika (bez)mocných.

Kniha stále obsahuje překvapující situace, odvážné zvraty a zdatně vygradované „scény", ale musíte se k nim prokousávat stále větším množstvím slov, která jsou ze všeho nejvíce projevem autorovy grafomanie. Jestli se šestou knihou nedojde k uskrovnění a návratu ke kořenům, vychutnám si konec ságy zřejmě jenom v seriálové podobě, která se ze své podstaty věnuje pouze tomu podstatnému, což by měl učinit také Martin.

Str. 992 - Septa Unella zaujala místo po její pravici, septa Moelle po pravé, ... - že by levá strana v Martinově fikčním světě neexistovala?
V poslední Jonově kapitole je to pěkná mela, jak by ne, když se ze sera Narberta stává ser Norbert a ze sera Patreka ser Patrik.
Str. 1067 - A (správně na) protější straně stolu...
Str. 1099 - "Mapa to byla krásná, namalovaná mistrovou rukou na archu toho nejjemnějšího pergamenu tak velkého, že pokrýval celý stůl." - občas mám dojem, že pod slovem pergamen si většina lidí představí jen nějaký lepší a pevnější papír. Pergamen se však vyráběl ze zvířecí kůže, ten nejjemnější dokonce z kůže nenarozených jehňat, tudíž jaksi nemohl dosahovat rozměrů celého stolu. K pergamenu se hodí spíše výraz svitek, kdežto k papíru arch.
Str. 1102 - Ser Kevan se neodvažuje vypsat nové daně, protože "polovina lordů v říši (chybí by) nedokázla rozpoznat daně od tyranie a uprchla by k nejbližšímu uchvatiteli, pokud by jim to mělo zachránit byť jen zlámanou grešli." - Martin patrně žije v domnění, že daně platili všichni. Nikoli, šlechta byla privilegovaná a daně po staletí neplatila. Prapůvodně tomu bylo tak, že poddaní, převážně zemědělci, potřebovali někoho (bojovníky=šlechtu), kdo by je chránil před nájezdy nepřátel. Za tuto službu začali odvádět svým ochráncům určité množství naturálií či peněžní částku, z čehož postupně vznikly daně. Že by se Západozemí vyvinulo až tak daleko, že by tam i šlechta platila daně? Vzhledem k popsaným "feudálním" vztahům mezi postavami o tom silně pochybuji a domnívám se, že jde jen o autorovu nevědomost.

Zdá se, že čím více stran, tím více autor zvolňuje tempo. Děje se toho stále méně a děj se příliš neposouvá, tentokrát dokonce chybí i zvraty v závěru (nebo jsem si již tak zvykla na Martinovy veletoče, že už mě nic nepřekvapuje?).
Chyby jsou už jaksi neodmyslitelnou součástí knižní série:
Str. 124 - "Posílám Fialku pryč," řekl Jon. "Ji a jejího chlapce. Budeme muset najít jinou kojnou pro jejího (správně jeho) mléčného bratra."
Str. 131 - Krasterova manžela (správně manželka).
Str. 136-8 - Jon Sníh rozhodne, aby Janose Slynta pověsili. Ten je nad věcí, má přece vlivné přátele, velitel se toho podle něj neodváží. Prosit o milost začne teprve, když se mu Jon chystá setnout hlavu. Pokud se Marin cítí být inspirován středověkým světem, pak by tomu ale mělo být přesně opačně. Stětí mečem bylo považováno za čestnou smrt, kdežto oběšení za velkou potupu.
Str. 142 - Kachna se vyhoupne na koně, vytáhne k sobě Tyriona, vezme otěže do pravé ruky, udidlo do levé a vyrazí. Koním nerozumím ani za mák, ale nechápu, proč by měl někdo vytahovat koni udidlo z huby a držet je za jízdy v ruce.
Str. 243 - překladatelka píše o době, kdy "svět ovládala bronz," ale bronz je mužského rodu.
Str. 303 - jedno ze západozemských zvířat je překládáno jako ještěrkolev, ale na této straně se setkáváme s ješterolvem.
Str. 322 - divocí dostávají příděly jídla, jedna žena je strčena do zad a věci jí vypadnou z náruče, přičemž sáček s moukou se roztrhne. Neumím si představit, že pouhý pád dokáže tak závažně poničit plátěný sáček, ledaže by byl papírový, ale představa papírového sáčku v pseudostředověkém světě je úsměvná.
Str. 338 - v Půlmistrově řeči chybějí uvozovky.
Str. 355 - údiv Dany nad tím, proč se její rodiče brali, když se nemilovali, působí jako pěst na oko. Co vůbec vede autora k tomu, aby postavě vložil do úst takováto slova?
Str. 382 - volavky jsou prý "majestátné". Majestátní je měkké přídavné jméno podle vzoru jarní a tvrdá podoba tohoto slova se již neužívá, protože je zastaralá. Při překladatelčině inteligenci se mi nechce věřit, že by schválně použila zastaralého tvaru, asi jen prostě neumí přídavná jména.
Str. 414 - Uzle (opět zastaralý tvar, dnes se užívá jen varianta "uzly"), které ho svazovaly, byly příliš těsné.
Str. 440 - Takovým nedůvěřuji ani natolik, aby (správně abych) je pověřil vynesením mého nočníku,...
Str. 499 - Máme mocné přátelé (správně přátele) v Lannisterech a Freyích,...
Str. 517 - Tyrion jí řekl stejná slova už předtím, zpátky (v češtině se příslovce zpátky ve smyslu času takto neužívá) ve Volantisu,...
Str. 618 - "Řekl snad trpaslík něco, čím jsem tě urazil, sere?" - nevím, zda tyto obraty od třetí k první osobě jsou dílem autora nebo překladatelky, jisté je, že jsou strašné.
Str. 648 - stará známá chyba s příšerným a nepřirozeným slovosledem, z celé věty navíc přímo čiší jazyk originálu: Cokoliv se přihodí, až dojde na Zimohradu k bitvě, Aša si nemyslela, že by to mohl její bratr přežít.
Str. 668 - není mi jasné, proč je Quentyn Martell oslovován "princi Dorane".
Str. 713 - Ocitl se sám v bílé pustině, se stěnami ze sněhu tyčícími (chybí se) z obou stran od něj do výše hrudi.
Str. 740 - Měla jedna (správně jednu) ruku...
Str. 744 - z Waldera Freye se náhle stal Walter.
Str. 779 - ne "s padesáti tisíci mečů", ale s padesáti tisíci meči.
Str. 791 - Theon vzpomíná na dva syny uhlíře, které nechal zabít místo Brana a Rickona, v předchozích dílech však šlo o syny mlynáře.
Str. 802 - Missandei žádá Dany, aby Dornům "uštědřila sluchu", aby s ní mohli promluvit. V češtině se užívá spojení "popřát sluchu".
Str. 803 - Ser Barristan líčí Dany, co se dozvěděl od Meris o zběhnutí Větrem hnaných na královninu stranu. Místo, aby se zeptala "čemu věříš", nebo "čemu všemu z toho věříš", Dany pronese nesmyslnou větu: "Kolika z toho věříš, sere?" Kolika čeho? Kolika větám? Kolika lidem? Vždyť o tom mluvil jen s Meris. Překladatelka byla asi opět duchem jinde.
Str. 806 - opět nacházíme ono podivné slovo "vyzásobit".
Str. 814 - Daniny prsty zavadily o rukojeť "jejího" biče. Ale neměl to být spíš bič "jeho" (mrtvého mistra jámy)?
Str. 821 - Jon přemýšlí o postavě, která se jmenuje Matka Krtek, jindy se o ní ale mluví jako o Matce Krtici.
Str. 843 - "... a budu se modlit, abys byla shledána nevinnými (správně shledána nevinnou) z ostatních obvinění."
Str. 845 - ser Kevan mluví s Cersei a říká jí: "Lancel je můj syn, Cersei. Tvůj vlastní synovec (správně bratranec)."
Str. 856 - ser Barristan vypráví Missandei, jak nesnadné je sestřelit draka, jak se o to v Západozemí mnozí snažili a nikomu se to nepodařilo. "Missandei přikývla. Bylo těžké říci, zda ji to ujistilo." - ujistilo o čem? Spíše by se hodilo napsat "uklidnilo".
Str. 887- Kdybych věděl, že se dostanu do tohohle svrabu (správně srabu), otče, možná bych tě nechal žít.
Str. 917 - V angličtině se 1. a 5. pád shodují a je tedy na překladateli, aby se rozhodl sám, který z nich použije. Domnívám se, že v tomto případě měl zůstat 1. pád, protože král spíše jen konstatuje, neoslovuje: "Sestro" řekl Hizdahr zo Loraq strnule. "Sestřenice a bratranče." Ukázal na zakrvácenou hlavu. "Ukliďte mi to z očí."
Str. 965 - jedna z lodí se jistě nejmenuje "Železné křdlo", ale Železné křídlo.
Str. 980 - Arya rovněž milovala citronové zákusky? Domnívala jsem se, že to byla Sansa.
Str. 983 - "Kočka z kanálů prodávala v tamních chrámech srdcovky a slávky, kdykoliv měla Bruskova dcera měsíční krvácení a uchýlila se na lože." - trávit onen čas v posteli nebylo v minulých dobách nic neobvyklého, ovšem jen u žen určitého (dostatečně vysokého) společenského postavení. Dcera obyčejného rybáře (jako byl Brusco) by si takový luxus dovolit nemohla.

28.03.2017

Martin umí vyprávět, opravdu ano. Dokáže udržet pozornost, bravurně vykreslovat, pletichařit, hrát si s postavami a jejich osudy. Ale nic nedokáže nahradit pořádný děj, kterého je v, prozatím posledním, díle opravdu pramálo. Vzhledem k neuvěřitelnému počtu hlavních postav a dějových linií je rozdělení na Hostinu pro vrány a Tanec s draky více než logické. I tak ale mohly být oba díly o dobrých několik stovek stránek kratší, kdyby se Martin nezabýval mnohdy zbytečnými poznámkami z minulosti a všemožnými opisy, myšlenkovými pochody a nepopisoval kolikrát jednu věc pořád dokola. Píseň ledu a ohně je neobyčejná série, která nemá v současnosti obdoby a nejspíš ještě nějakou dobu potrvá, než se někdo další do podobného eposu pustí. Určitě stojí za přečtení, protože si to čtení užijete. Ale ukamenujte mě - já četla už i lepší a záživnější série :)

07.03.2017

Je to už trošku zamotané, ale přesto mě to uchvátilo. Líbí se mi obsáhlejší knihy a tady ta kniha poměrně obsáhlejší je. Takže rozhodně 5*.

31.01.2017

Tanec s draky jsem četl celkem nedávno, prakticky před necelým půl rokem a musím říct, že jsem byl spokojený. Příběh prostě pokračuje a směr jakým se ubírá se mi líbí. Občas se zde vyskytnou nudné pasáže, kde se vlastně nic neděje, ale tak nějak jsem si zvykl. Oproti částem s prudkým pohybem postav, kdy se Vám najednou navalí 30 nových jmen a vy nevíte kdo je kdo a kde a co vlastně, jsem ty nudnější části jako takový oddech. Oproti "Hostině pro vrány", která probíhá ve stejném čase je tento děj bohatší a líbil se mi víc. Zase mě naštval jen otevřený konec volající po pokračování, které nepřichází a nepřichází a já jsem jedině rád, že jsem tuto knihu četl nedávno, protože kdybych ji přečetl dříve, tak by to čekání bylo už nesnesitelné, snad letos no... :)

Edit více než rok po napsání: Tak snad už letos! :D

25.01.2017

Úžasné, luxusní, skvělé....
Na (dosud) poslední díl Písně ledu a ohně jsem se velmi těšila a musím říct, že pro mne osobně to hned po první části byl z celé ságy díl nejlepší. Přišel mi takový vyvážený - méně krvelačný než Bouře mečů, více akční než Hostina pro vrány, skvělé dějové zápletky, dokonale vytvořené příběhy jednotlivých postav, které se čas od času protnou...
Jako bych četla několik knih zároveň - příběh každé z hlavních postav by stačil na průměrně dlouhý román se svojí vlastní zápletkou - a přitom na sebe dokonale navazují.
Smekám před panem autorem - celé tohle dílo je vskutku geniální a už se neskutečně těším na pokračování.

10.01.2017

Sice hádám, ale myslím si, že nebudu sám, kdo se pustil do knižní série díky produkci stanice HBO. Filmová podoba této fantasy ságy je jednou z těch povedenějších zpracování knižních předloh.

Nicméně nejednou jsem se rozčiloval, proč filmaři nezavzali ten či onen knižní úsek? Vždyť by to mohlo vrhnout světlo na některé komplikované situace a divák by si o to lépe uvědomil vzájemné souvislosti!

Po této knize musím před seriálovými tvůrci uznale smeknout. Nezávidím tu práci, kdy se musejí rozhodovat, co ponechat a co nemilosrdně proškrtat. Tanec s draky je zrovna jednou velkou příležitostí, jak pro samé škrtání vyplýtvat nejednu černou fixu!

Ano, je sice fajn, že se děj větví na množství odboček a do vyprávění promlouvají stále nové a nové postavy. Nicméně co fajn není, je skutečnost, že jde vesměs o slepé dějové linie, kde všechno končí smrtí komparzu, zatímco hlavní hrdinové pokračují vstříc dalším výzvám.

Každopádně i navzdory příběhové vatě se kniha pořád čte velmi dobře. Autor si dopřává chvíle oddechu k nabrání dalších sil a nezbývá než doufat, že této pauzy naplno využije a zúročí v kvalitním pokračování (žádné kuchařky ze světa Ledu a ohně, prosím!).

06.01.2017

Veľa paralelných dejových línií, ktoré sa vzájomne splietajú a rozplietajú, veľa malých aj veľkých postáv, ktoré sa mi občas zamotali, ale celé je to úžasné, úžasné, úžasné.

Proč vždycky ty konce?! Já chci hned další díl!!!