Píseň o Viktorce
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324045/bmid_pisen-o-viktorce-xlj-324045.jpg
4
212
212
Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl.
Přidat komentář
Citlivě napsaná píseň popisující příběh Viktorky a pocta Boženě Němcové. S textem 2. písně jsem pracovala v rámci uměleckého přednesu a byla jsem utvrzena v Seifertových kvalitách.
Knihu jsem četla kvůli výzvě jelikož poezii nevyhledávám. Byla jsem překvapená jak mě kniha okouzlila,moc krásné verše.
Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě. Básně normálně vůbec nečtu, protože nikdy nevím co tím chtěl autor říci :-D Kupodivu se mi ale líbila a dalo se i poznat, jaká je myšlenka. Za mě tedy doporučuji.
Poeta Jaroslav Seifert nikdy nezklame. Jeho verše jsou krásné. Jeho vztah k ženám tak jasně patrný, a nejste-li zrovna paní Seifertová, i dojemný. Jeho čeština dechberoucí...atd.
Prostě, potřebujete-li pohladit duši, přečtěte si nějakou jeho báseň a nebo rovnou autobiografii.
Zdá se, že přes Seiferta si pomalu hledám svou cestu k poezii. Krásné verše, dva smutné osudy v paralele ...... přiznám ale, že pokud bych neznala Babičku a nevěděla nic ze života BN, tak bych se přece jen trochu ztrácela.
Nelze dát méně než 10 bodů! To je prostě nádhera! A pořád mě z ní mrazí a vzpomínám na pocity z první lásky.
Jedna z mých nejoblíbenějších básní od Seiferta a básní vůbec. Verše nejsou složité, ale jsou krásné, působí lehce. Z Babičky je vybrán Viktorčin smutný příběh a srovnáván s nelehkým osudem Boženy Němcové. V básni se objevuje i univerzální oslava lásky, krásy a přírody.
Řekla bych, že malá nevýhoda je, že báseň předpokládá znalost Babičky a trochu povědomí o životě Boženy Němcové, což bylo nejspíš v době vzniku automaticky předpokládáno (aspoň u čtenářů poezie), ale dnes to tak automatické pochopitelně není.
Při čtení této básně vždycky trochu pláču.
(SPOILER)
Snad nejkrásnější báseň co znám (snad). Je to ryzí Seifert (žena, chudoba, domov, vzpomínání, drobátko exotiky...), ale bohatší o silné drama, jež se zde odehrává. Jak je opravdové, jak fatální, až běhá mráz po zádech (jako na dítě na mě šla z vyprávění o Viktorce hrůza).
Nadto jsem zde nalezl verše, které jsem už dříve tak obdivoval v Mamince. Verše, které jsou čistě mluvené a neškrobené, ne hrubé ale především ne umělé. Jako při obyčejném rozhovoru, který si nikdo nepřipravoval. A stejně se v tom verši objeví rým, krásný a harmonický. A dál není co dodat. Amen.
Vždyť přichází již z daleka
a jenom málo dní je před ní.
Vlastně už čeká na poslední,
vlastně už na nic nečeká.
Úžasná Seifertova poezie. Zde pojednává o Viktorce, postavě z Babičky, a zároveň o Boženě Němcové. U obou vyjadřuje jejich krásu, ale i strastiplný život.
Díky Čtenářské výzvě jsem si vzpomněla na Píseň o Viktorce, milovanou knížku z mého mládí. Vytáhla jsem ji z knihovny a asi po pětapadesáté přečetla. A opět asi po pětapadesáté žasla a smekala pomyslný klobouk. Tak tomu říkám dílo mistra a nositele Nobelovy ceny. Pro mě to bude vždycky nádhera.
\"Ta, které šeptáš do ucha,
je třeba kráskou z Chavarnaku.
Však může být jak ropucha
a nezatoužíš po opaku.
A jak té krásce z Chavarnaku
budeš jí šeptat do ucha.\"
Prostě krásné... Krásné verše, smutné a čtivé, autorovu poezii mám moc ráda.
Píseň o Viktorce je vlastně paralelou k Babičce Boženy Němcové a osudu samotné autorky. Moc se mi dílko líbilo, všechny okamžiky zde byly krásně poeticky vylíčeny. Seifertova poetika dodala i tak zajímavému příběhu na půvabu.
--A k ústům přiblíží se ret;
ke kterým čí? Můj vždycky ke tvým.
Chci býti s tebou jako květ,
jenž úzce přimyká se k větvím.
--Ne, nikoli! To můj vždy ke tvým,
k tvým ústům přiblíží se ret.
Neznám slovo, které by vyjádřilo jaké jsou verše Jaroslava Seiferta. I slova krásné a nádherné jsou málo.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Protože teď je ten správný čas na básně pana Seiferta, tak jsem se těšila jeho verši a našla jsem i Píseň o Viktorce:
....... Kdo tě to odral do cárů,
kdo naházel prach do tvé krásy,
po kterých cestách ztrácela jsi
krvavá zrnka korálů?
Kdo vylíbal ti z tváří tvých
panenství a prsty zlými
drtil tvé prsty? Pověz ty mi,
kdo na svědomí má ten hřích?....
Přečtěte si celou básnickou skladbu, je to obdiv k dílu Boženy Němcové ( ke 130. výročí narození).
A je nádherná.
V části pojednávající o lásce se propojí osud autorky a její postavy. Viktorka za svou lásku zaplatí šílenstvím a životem, Božena Němcová zase bídou, vráskami, slzami a, stejně jako Viktorka, předčasnou smrtí.
...Té, která byla raněna
a sežehnuta bleskem krásy,
básnířky, která vplétala
krvavé trní do jména...
PS: Ke komentáři k Babičce dopíšu ještě Babiččinu truhlu.
Jako poctu knihám paní Boženy Němcové a básním pana Seiferta.