Píseň slonů
Wilbur Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323510/bmid_pisen-slonu-pUZ-323510.jpg
4
314
314
Autor nás prostřednictvím doktora Armstronga, producenta televizních seriálů o Africe, který začínal jako strážce zvěře v národním parku v Zimbabwe, provází po zemích střední Afriky. Mistrovským slovem vypravěče seznamuje čtenáře s osudy lidí a přírody, která se dostává do popředí zájmů světového kapitálu jako pokladnice nesmírného bohatství. Podaří se Armstrongovi, jeho přátelům a svrženému prezidentovi fiktivní země Ubomo zastavit zločinné drancování? Napínavý děj se odehrává na pozadí nádherné divoké africké přírody, kde nechybí krutost a násilí, láska a naděje.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2014
,
Alpress
Originální název:
Elephant Song, 1991
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) No nezačalo to zrovna vesele - nejdřív vybití sloního stáda, pak vyvraždění celý rodiny a pak chlapíka sežral krokodýl. Ale je to napínavý a čtivý. Moc mě to bavilo, bohužel hrůzy, který se týkají devastace přírody a ničení života v Africe, jsou realita.
První kniha od W. Smithe, kterou jsem četla. Jakmile si zvyknete na tu brutalitu a násilí, příběh vás zcela pohltí a během pár dní jej přečtete.
(SPOILER)
Tuhle knížku jsem měla v knihovničce velmi dlouho, cca 16 let, možná i více, než jsem se konečně odhodlala si ji přečíst - jak jinak, díky Čtenářské výzvě 2022. Byla to má první kniha od Wilbura Smithe. Afrika mne jako kontinent učarovala už v dětství, přečtení jen prohloubilo můj zájem se podívat na kloub trochu jiným způsobem, než přes objektivy zachycující nádherné přírodní scenérie, savany, pouště.
Kdybych se měla přiznat, co jsem čekala, tak knihu zaměřenou na etologii slonů, sžívání lidí se slony a prostředím. V první části jsem nevěřila vlastním očím. Tak jo, uf. Dám to? Ok, asi jo, prostě to bylo nutné. Asi se víc mrknu i na slony. Pak teda další šílenost týkající se slonoviny. V knize jsou určité události popsány hodně surově, bez příkras. I když je to pro obyvatel rozvinutých zemí nepřijatelné, to je to, jak Afriku vnímám - krásná, ale surová. Nejednou jsem si během četby uvědomila, že mám být (všichni bychom měli) vděčná za to, co mám. Byly tam popisovány situace, kdy (nekecám) mi bylo špatně. Už mám načteno celkem hodně knih s krutými příběhy, ale tady tak nějak mi k zakončení celé situace něco chybělo. Čekala jsem nějaký wow efektní konec hlavně ze stran Daniela, ale ten konec mi moc nesedl. Navíc půlka knihy byla strašně rozvleklá, až jsem se bála, že nedočtu. U druhé půlky jsem se hecla a měla jsem dočteno za den. Ten konec byl až moc rychlý - jakože na několika řádkách uběhly tři měsíce. Škoda jen, že už jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s tím legálním lupem, s dokumentem, co se točil a jak to všechno bylo zveřejněno.
Určitě dám Smithovi ještě šanci, protože se mi líbí popisy prostředí Afriky, jeho poutavost. Tak uvidím, po které sáhnu příště :-)
Už dlouho jsem od Wilbura Smithe žádnou knihu nečetla, tak se přiznám, že mi trochu trvalo si na něj zase zvyknout. Chápu, proč jeho knihy asi oslovují více muže. Mě jako ženě nevadí napětí, ale násilí je pro mě problém. I když čtu sci-fi nebo fantazy, kde se to často brutalitou a zabíjením jenom hemží, mohu si říct, že to je prostě fikce. Ale Wilburovy příběhy mají pro mě podtón reality a vím že spoustu věcí, o kterých vypráví se klidně mohla stát nebo stala. Proto je pro mě asi těžší je přijmout. Nicméně vydržela jsem přečíst do zdárného konce a musím doznat, že po všem, co jsem přečetla bych přála Ningovi ještě horší smrt, než která ho čekala (tak mě to vzalo). Příběh, kterému nechybí napětí do poslední strany.
Opět trochu zrychlený konec, ale jinak standardní Smith a jeho milovaná Afrika. Pěkné počtení. Smith nezklame.
Krásná kniha, i když téma veselé není. Možná jsem jen čekala více příběhu o africké přírodě… na druhou stranu pokud by se příběh odehrával v duchu prvních stran, tak knihu ani přes slzy v očích nedočtu. Konec mi přišel trochu “useknutý”, přesto však dávám plný počet hvězd.
Po dlouhé době kniha od tohoto autora. Skvěle se četla a i když vím, že se to děje, tak mě to stále nepřestává udivovat. I když budu číst o tomto tématu znovu, opět se budu rozčilovat a opět nechápu jak je to vlastně ještě možné!
Dobrodružná napínavá kniha. Jen těch popisů násilí by snad nemuselo být tolik. Brutalita a sex a hned je knížka čtivější?
Opět Wilburuv standard, jen se mi zdálo, že ten konec vzal tak nějak z rychlíku, aby to bylo dříve ukončené a ve finále celé kratší. Ale i to mu odpouštím, protože mám pro jeho knihy slabost... ????
Knihu jsem četla už nějaký rok zpět a bylo to moje první setkání s autorem. Měla jsem období, kdy jsem žila Afrikou, toužila jsem tam jet a pomáhat, přečetla mnoho životopisných knih a viděla nespočet dokumentů. V knihovně u tedy jsem uviděla tuto knihu a protože jsem milovala nejen Afriku, ale také slony, okamžitě jsem ji začala číst. Byla jsem překvapená surovostí s jakou je příběh vyprávěn. Avšak nesmírně mě kniha bavila a opravdu jsem ji zhltla. Díky ní jsem přečetla pár dalších od Wilbura Smitha, ale tato zůstala mojí nejoblíbenější. Dnes preferuji jiný žánr a moje sny o Africe se rozplynuly, dnes mám zcela jiné, než tehdy v pubertě. Ale stále vím, že pokud si chci přečíst dobrodružný příběh, který mě vtáhne do děje a zaručeně mě nezklame, tak to bude některá kniha od Smitha.
Nadčasové téma, hodné zamyšlení. Sympatický hrdina, peněz chtivi padousi, troška ze života Pigmeju. Za mě povedené.
Skvělá knížka. Na to, kdy ji psal, je stále aktuální (alespoň informace o slonech a přírodě). Tento autor píše tak, že se od příběhu nemůžete odtrhnout. Děj má spád a je napínavý až do konce. Opravdu doporučuji.
Víte, jaká je moje nejoblíbenější vysněná země, kam bych se chtěla (ne)jednou podívat? Afrika. Víte, jaké zvíře patří k mým nejoblíbenějším? Sloni. Takže asi nemusím dodávat, že tahle brutální, syrová, ale skutečně působící kniha byla trefa do černého. Už dávno vím, Willbur Smith je skvělým vypravěčem, a má dar vytvořit charismatické a sympatické hlavní hrdiny, jimž nejde nefandit. Příběh je originální a bohužel hodně smutný, protože takové věci se nepochybně dějí na černém kontinentu neustále. Navíc jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, jako třeba o probírce, ze které mi bylo smutno, ale jinak to bohužel nejde (resp. nešlo, teď je slonů naopak málo...), jak je v knize vysvětleno. Jen škoda toho useknutého konce, zajímalo by mě, jak to bylo dál.
Příjemné překvapení. Zpočátku mi byla zápletka naprosto jasná, nicméně mě brzy autor vyvedl z omylu a příběhem, který se vyvinul mi vyrazil dech. Vadily mi akorát zdlouhavé popisy. A pak ještě ty zbytečné. Například analyzování kožených sandálů a khaki kalhot.
Drancování Afriky je námětem mnoha knih. Tady jde o zdařilé dílko plné napětí a zvratů.
Dobrá kniha, řadím ji k tomu lepšímu, co Wilbur Smith napsal. Dějově zajímavé, jen konec byl na můj vkus trochu useknutý, jakoby autor s dokončením spěchal. Pokud se však na děj díváme jako na dobrodružný příběh z prostředí současné Afriky, pak nemám, co bych knize vytknul.
.................................................................................................................
Knihu mám rád, bohužel s odstupem času začínám vnímat, že jsou vlastně dva způsoby, jak celý příběh chápat.
První je ten zjevnější a autorem zřejmě zamýšlený: Krásný a smutný příběh o devastaci Afriky, kde hrdinové, osvícení milovníci přírody, statečně čelí bezpráví a dalšímu drancování.
Druhý už vyznívá méně lichotivě: Velký bílý muž se vydal do africké divočiny, která je nyní po letech evropského kolonialismu v žalostném stavu. Místo pušky je vyzbrojen kamerou, avšak stejně jako Evropané před sto lety ochotně poučí místní domorodce i celý svět, jak v Africe správně žít. Ačkoliv... tu pušku nakonec vezme do ruky taky. Samozřejmě, že dr. Armstrong a jeho přátelé tak činí s těmi nejlepšími úmysly (a já vůbec nezpochybňuji přínos podobných lidí ve skutečném světě). Jen si uvědomuji, že i kolonizátoři v 19. stol. šli do Afriky (z pohledu té doby) s víceméně dobrými úmysly.
........................................................................................................
Nechci se zde pouštět do historických soudů, jen vidím určitý paradox v námětu celé knihy, takže příběh, jakkoliv skvělý a se sympatickými hrdiny, má ve výsledku trochu hořkou příchuť. Zvlášť když si uvědomíme, že devastace Afriky stále pokračuje a řešení dnes není o nic blíž, než před třiceti lety, kdy kniha vznikla.