Písně beze slov
Paul Verlaine
Bibliofilie na ručním papíře.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1954 , Vladimír BujárekOriginální název:
Romances sans paroles
více info...
Přidat komentář
Není divu, že většina Verlainových básních byla zhudebněna, protože ač se jeho poezií line lkavá, posmutnělá a potemnělá nálada, tak je člověk při jejím čtení zasněně nesen jako na vlnách různých melodií, jako by hudba byla nedílnou součástí jeho tvorby.
Hrubínovy překlady mi ne vždy sednou, na druhou stranu zde velmi oceňuji jemný a naprosto poetický popis setkání překladatele s Verlainovým dílem.
Verlaine je mistrem znělých temných tónů...
Slyšte, co sladká píseň pěje
jen pro váš úsměv to v ní vzdychá
je cudná lehounká a tichá
jen voda, jež se v mechu chvěje !
Známý vám byl ten hlas /a drahý ?/
teď však jak vdova bez útěchy
je zastřen, ale přes ty vzdechy
zdaleka není bez odvahy.
A v závoji, jenž poletuje
když vítr na podzim se žene
skrývá a duši udivené
pravdu jak hvězdu rozsvěcuje.
A ten hlas, opět známý, říká
že laskavost je pravé žití
čeho se zášť a závist chytí
že nepřežije nebožtíka ...
Opět sbírka komorních básní v citlivém překladu Františka Hrubína...
Sbírka, která mě od Verlaina nejvíc oslovuje. Možná je to vlivem mého milovaného Rimbauda, ale v této sbírce pro mne není jediná nudná stránka nebo verš, pro který bych neměla využití.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Prokletí básníci |
| 2008 | O lásce |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
| 2016 |  Saturnské básně / Galantní slavnosti / Romance beze slov |
| 2015 | Písně beze slov |
3*/5*
Klasická poezie jako četba do hodin češtiny. Styl psaní mi celkem sedl, ale některé básně jsem vyloženě nepochopila.
Doporučuji milovníkům prokletých básníků.