Písničky nevinnosti a zkušenosti
William Blake
Verše evokující psychické a etické problémy dneška.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2001 , BB artOriginální název:
The Songs of Innocence a The Songs of Experience, 1789
více info...
Přidat komentář
Je škoda, že k tak geniálnímu autorovi se člověk dostane skrze šťastnou náhodu a ne díky školním osnovám. Nebýt třeba Bruce Dickinsona z Iron Maiden, který se Williamem Blakem ve svém sólovém díle inspiroval, byla by mi autorova existence utajena. Na to, že si na poezii mírně řečeno nepotrpím, tak i přes těžkopádný překlad pro mě mají básně své temné kouzlo. Příště ale rozhodně sáhnu raději po původním znění.
Po 200 letech Blake probudí se jako průkopník ochránců přírody a domácích zvířat, co se dneška stává tak módní. A možná jen tolik z toho zbylo? Protože pokud jde o nesouhlas s žárlivým a krutým Bohem starého zákona (a protestantů jeho doby), a také o udělaní bohem člověka, tak už básníka v tomto překonal Nietsche... A teď jsme pravě v tom bodu, jako jsem to jednou viděl odřený do lavice v nějaké univerzitní knihovně:
"Bůh umřel - Nietsche."
A pod tímto jiným rukopisem:
"Nietsche umřel - Bůh."
A co teď ?
Básně Williama Blakea většinou vypadají jako psané po dávce LSD. To jim ale neubírá na kráse. Někdy se možná trochu ztrácí v nesrozumitelnosti a můžeme se jen domnívat, co cítil a viděl, když je psal. Možná některou z vizí, které prý k němu přicházely mezi spánkem a probuzením.
Některé jsou ovšem tak čarovně krásné, až to bere dech. Třeba slavný Tygr.
V originále je to ještě větší síla, jasně.
Tiger, tiger, burning bright,
in the forest of the night...
Má nejoblíbenější Blakeova báseň se mi líbí i v tomhle překladu:
Kdo radost k sobě připoutá,
otrhá křídla života.
Kdo ale radost políbí v letu,
rozbřesk věčnosti zažije tu.
Básně Williama Blaka mám velice ráda, bohužel zde byla jejich krása "zprzněna" nepříliš povedeným překladem, takže jsem si je nemohla dokonale vychutnat...
Asi musím dále číst pouze originál, a když budu mít chuť tak sama překládat, abych byla spokojena.
Opravdu strašná škoda, u tak krásného díla, že nebyl využit jeho potenciál.
Blake je neuvěřitelně nadčasový, revoluční a pro svou inteligenci nezaměnitelný. Ale znáte ten pocit, když čtete kvalitního autora a nedostává se vám slov, protože s nimi někdo, a tím někým myslím Zdeňka Hrona, neumí pracovat? Překladatelský slon zase ztratil verše v porcelánu.
jen pro představu:
"Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině,
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít jen v hodině."
(překlad: Zdeněk Hron)
"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."
(překlad: Jiří Valja)
Autorovy další knížky
2010 | Tygře, tygře, žhavě žhneš |
1981 | Napíšu básně kytkám na listy |
1964 | Svět v zrnku písku |
2001 | Písničky nevinnosti a zkušenosti |
1994 | Snoubení nebe a pekla |
Ač nejsem vyloženě milovníkem poezie, tak díky poslechu mé oblíbené heavy metalové kapely Iron Maiden a jejich alba The chemial wedding, kdy se Bruce Dickinson nechal inspirovat tímto básníkem, jsem si přečetl tuto sbírku. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen básněmi z toho díla, kdy některé z nich jsou hodně temné např. Duševní poutník mi lehce připomněl balady z Kytice.