Pištec
Jaroslav Mostecký
Ve vesmíru ztroskotá pozemská loď s kolonisty. I přes nepříznivé podmínky se snaží udržet civilizaci, ale po několika generacích lidé žijí na úrovni pozemského středověku. A boj s přírodou a nemocemi je krutý a lidstvo zřejmě nevyhraje… Jaroslav Mostecký vládne bohatým jazykem a uměním obrazného vyprávění, které se skvěle uplatní ve fantasy. Další jeho dílo brousící spíše do sci-fi to jen potvrzuje. Příběh zasazený na jakousi neznámou planetu osídlenou potomky Pozemšťanů a protkaný spoustou ošklivých a nebezpečných příšer by se mnohem lépe vyjímal kdesi v minulosti v paralelním pozemském vesmíru, kde by vládly meče a čáry. Pištec na bráně k západu má mírně přepracovaný konec (oproti románu Pištec). -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
Nepřetržité chrlení nápadů a hutné pralesní dobrodružství připomíná E. R. Burroughse v jeho nejlepší formě. Problém jsem ale měl se všemi významnými postavami, s žádným z mužů jsem se nedokázal ztotožnit. Chyběla jim velkorysost a nadhled, naopak, převažovala zbytečná krutost, škodolibost, zlomyslnost a vztahovačnost.
70 % (aktuálně 44 hodnocení s průměrem 75 %).
Vražedná džungle na nehostinné planetě, obývaná spoustou smrtících tvorů, a v ní ostrůvky degenerující lidské civilizace, nedobrovolně uvíznuvších vesmírných trosečníků, kteří se snaží o jediné - přežít. Jaroslav Mostecký v Pištci rozehrává mistrně zvládnutý dramatický příběh, který hned od začátku pořádně zatápí pod kotlem. Jeho hutná, sevřená forma čtenáře doslova přibíjí do křesla a nutí ho bez zbytečného otálení otáčet stránku za stránkou. Děj má spád a autor srší nápady, které vytahuje jako kouzelník z rukávu. Až do poslední chvíle se mu daří udržet pozornost, přestože mu v závěru už trochu dochází dech a v logice příběhu se objevují díry. Než se ale mohou rozrůst do obludného honění se za vlastním ocasem, autor zatahá za zvonec a příběhu je konec. Hromadu odpovědí nám sice zůstal dlužen a ani s rafinovaností to na konci nepřeháněl, ale odpouštím mu, protože mě jeho Pištec opravdu bavil.
První a zatím jediná kniha autora, která se mi líbila. Myslím, že žánr sci-fi by mu mohl sedět mnohem více než tzv. historické fantasy (Vlčí věk) které se nedá moc číst a kterému chybí čtivost, atmosféra i napětí příběhu. Oproti tomu Pištec je originální námět, dobrodružné a příjemné počtení.
Kniha se mi líbila, ale příběh by se dal prokrátit, aniž by to knize uškodilo. No a vůbec mi nesedl konec. Vím, že spousta čtenářů má špatné konce ráda, ale mezi ně nepatřím. Když kniha skončí špatně, tak mi vždycky připadá, jako bych to celé četl uplně zbytečně.
Tak nebylo to vůbec špatné. Ležela mi v knihovně hodně dlouho někde vzadu přestože jde o mého oblíbeného autora. Mix fantasy a sci-fi mi sedí (nedávno jsem přelouskal první díl Pána ledové zahrady). Hltal jsem popis prostředí a vzpomínal na autorovu povídku Sekyry na viole. K dokonalosti tomu něco chybělo, ta střední pasáž mi přišla trošičku zdlouhavá. 4 *.
Štítky knihy
jiné světyAutorovy další knížky
| 1995 |  Jdi a přines hlavu krále |
| 1996 |  Lars, šťavnatá lebka |
| 2004 | Útesy křiku |
| 2001 | Ďáblovy dcery |
| 2000 | Prokletí přízračných hřebců |
(SPOILER) Příjemné překvapení.
Začátek se mi zdál skvělý, nápad s městy malomocných je super ( i když je to teda drastické)
Pak to se to trochu zhoršilo, ale pořád dost dobré.
Ta džungle se mi zdála trochu málo smrtonosná, než jak by měla mít. A základní nedostatek bych řekl, byla absence hlavní potravy hadů. Nevybavuju si žádné zvíře, které by měli lovit...
Vysvětlení proč někteří lidé žijí tak a jiní jinak se mi líbilo.
Konec za mě slabý, ale celkově kniha dobrá.
PS: obrázek na knize, ten je fakt děsný :D