Pištec na bráně k západu
Jaroslav Mostecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34550/bmid_pistec-na-brane-k-zapadu-0vJ-34550.jpg
4
35
35
Pištec na bráně k západu má mírně přepracovaný konec (oproti románu Pištec). Ve vesmíru ztroskotá pozemská loď s kolonisty. I přes nepříznivé podmínky se snaží udržet civilizaci, ale po několika generacích lidé žijí na úrovni pozemského středověku. A boj s přírodou a nemocemi je krutý a lidstvo zřejmě nevyhraje… Jaroslav Mostecký vládne bohatým jazykem a uměním obrazného vyprávění, které se skvěle uplatní ve fantasy. Další jeho dílo brousící spíše do sci-fi to jen potvrzuje. Příběh zasazený na jakousi neznámou planetu osídlenou potomky Pozemšťanů a protkaný spoustou ošklivých a nebezpečných příšer by se mnohem lépe vyjímal kdesi v minulosti v paralelním pozemském vesmíru, kde by vládly meče a čáry.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem před šestnácti lety asi jako první mix scifi a fantasy, tehdy ještě, tuším z edice Pevnost. Vzpomínám, že mne to nalákalo k přečtení Mosteckého vikingské série,která byla tak za tři.
Poslednej dobe sa mi stáva pri edícii Pevnosť, že kniha má označenie sci-fi, no tomuto žánru sa to dotýka len okrajovo. Znova príbeh, kde ľudstvo kolonizovalo planétu, avšak to nevyšlo podľa plánu a začali medzi sebou bojovať. Posádka založila rôzne klany a po niekoľkých rokoch sa vrátili do doby stredoveku. Spestrením sú rôzne príšeri, ktorým sa ľudstvo už nedokáže postaviť, keď že na obranu majú len meče a šípy, ale nájdu sa výninky ako je Marek, Jolana a Nutkey, ktorí vďaka rozumu dokážu čeliť takmer každej prekážke. Príbeh sa točí hlavne okolo Mareka a Jolany, ktorí cestujú za šamanom Veľrybím klanom, ktorý je v príbehu najväčším nepriateľom, ak nepočítame tvory a choroby. Šaman chce využiť Jolanine schopnosti aby otvoril starú vesmírnu loď a aby vďaka nej odletel do bezpečnejšieho sveta. Viac ako 3* určite nie.
Ctivy roman, zajímavý námět. Závěrečná pointa dobra.
Škoda ze jsme se více nedozvedeli o posledním objevenem kmeni, takhle k ději moc nepřispel a možná bylo zbytečně jej do románu vkládat.
Luxusné až na koniec, tam trošku došiel dych a skončili to tak "klasicky nijak" a to ja nemám rád...
Ze začátku mě to moc nebralo, dokonce jsem se přes začátek pokusil překousat v průběhu let několikrát, až se mi to jednou, nevím proč, zadařilo a jsem tomu rád. Krajina i děj je popsán barvitě a čtivě. A tenhle typ konce jsem teda nečekal:)
Jako nejzásadnější zápor téhle knížky vidím délku. Myslím, že bych bez problémů dokázal strávit klidně 2x - 3x delší povídání zasazené do tohoto až neuvěřitelně uvěřitelného prostředí. Pištec výborně balancuje na pomezí sci-fi a fantasy, přičemž z obou škatulek míchá velmi dobrý guláš. Drsné, naturalistické, možná trochu depresivní, ale přesto krásné. Nelze nedoporučit!
Tuto vynikající knihu mám přečtenou již několikrát a obdivuji díky ní pana Mosteckého, ale nějak se nedokážu přimět k přečtení jeho dalších knih, možná z obavy, že by mne zklamaly... Uvidíme..
Autorovy další knížky
| 1995 |  Jdi a přines hlavu krále |
| 1996 |  Lars, šťavnatá lebka |
| 2004 | Útesy křiku |
| 2001 | Ďáblovy dcery |
| 2000 | Prokletí přízračných hřebců |
Mám k tomuhle příběhu, hlavně k tomu konci, prostě zvláštní vztah. Co na to říct :).