Píšu, dokud si pamatuju
Taťána Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349048/bmid_pisu-dokud-si-pamatuju-hQc-349048.jpg
4
18
18
Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti včetně britské královny. Ale také nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány. Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.).... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že mě knížka překvapila. Dostala jsem ji jako dárek, a moc nadějí, že ji dočtu, jsem jí nedávala (byť mě lákalo ji aspoň rozečíst). O to víc mě překvapilo, že už po pár stránkách jsem věděla, že ji chci přečíst celou. Není psaná nijak květnatě, neoplývá detailními rozhovory ani velkými popisy osob (výjimku tvoří rodiče). Je to takový prostý popis života ovlivněného dobou, ve které se TL narodila. Všechny ty události "moderní historie" se jí týkaly. A přitom to působí střízlivě, byť to "obyčejný" život určitě nebyl.
Silný příběh, který nenechá čtenáře chladného. Je mi ctí, že jsem mohla tuto osobnost poznat.
Životní příběh Tatjány Lukešové i jejich blízkých v nelehkých podmínek předválečných, emigrantských, válečných i poválečných, i ve chvílích, kdy ztratily své blízké, je příkladem a inspirací, že je třeba se nevzdávat v žádné situaci a věřit v dobro a v Lásku.
Část popisující její dětství a původ byla krásně napsaná, konec (deníkové záznamy) mě ale už tolik nezaujal.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Píšu, dokud si pamatuju |
| 2006 | Veselíčko |
| 2011 | A přeci něco zůstalo |
| 2010 | … A léta běží |
Jak silná žena to musela být...příběh je skoro až neuvěřitelný. Rozhodně doporučuji.