Píšu, dokud si pamatuju přehled
Taťána Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349048/bmid_pisu-dokud-si-pamatuju-hQc-349048.jpg
4
19
19
Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti včetně britské královny. Ale také nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány. Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.).... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Píšu, dokud si pamatuju. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Jak silná žena to musela být...příběh je skoro až neuvěřitelný. Rozhodně doporučuji.
Přiznám se, že mě knížka překvapila. Dostala jsem ji jako dárek, a moc nadějí, že ji dočtu, jsem jí nedávala (byť mě lákalo ji aspoň rozečíst). O to víc mě překvapilo, že už po pár stránkách jsem věděla, že ji chci přečíst celou. Není psaná nijak květnatě, neoplývá detailními rozhovory ani velkými popisy osob (výjimku tvoří rodiče). Je to takový prostý popis života ovlivněného dobou, ve které se TL narodila. Všechny ty události "moderní historie" se jí týkaly. A přitom to působí střízlivě, byť to "obyčejný" život určitě nebyl.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Píšu, dokud si pamatuju v seznamech
| v Přečtených | 22x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Mé knihovně | 2x |
| v Chystám se číst | 15x |
| v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
| 2017 |  Píšu, dokud si pamatuju |
| 2006 | Veselíčko |
| 2011 | A přeci něco zůstalo |
| 2010 | … A léta běží |
Paní Taťáně osud naložil prožít ta nejhorší příkoří a zlomy 20. století, které její rusko-česko-německo-židovská rodina musela vytrpět. Její maminka Galina Barakovská jako třináctiletá přežije bolševické vraždění carské rodiny a okruhu jejich dvořanů. Azyl se svými dvěma sestrami nachází v Praze, kde se zamiluje do novináře deníku Prager Tagblatt Františka Lederera z německé židovské rodiny. Její radostné dětství, kdy byla obklopena láskou a rodinnou idylou, skončilo na podzim 1938, v dubnu 1939 byli oba rodiče zatčeni, po jejich propuštění se tatínkovi podařilo uprchnout do Anglie, kde působil jako redaktor Die Zeitung, které vydávalo britské ministerstvo zahraničí. Všichni příbuzní z otcovy strany zahynuli v koncentračních táborech, stejný osud hrozil i Táně. Maminka ji zachránila tím, že ji prohlásila za nemanželskou, což potvrdil i soud. Po válce Táňa navštívila tatínka v Lucembursku, kde pracoval v americkém rádiu Radio Luxemburg. Naposledy se viděli na její svatbě v lednu 1948, tatínek potom odjel do Berlína, kde analyzoval dokumenty pro americké žalobce při Norimberském procesu. Po únoru 1948 mu byl návrat do Československa zakázán a v červnu téhož roku byl nalezen mrtvý ve svém berlínském bytě. Tánin manžel Rudolf Lukeš nadaný filmový architekt byl po převratu vyhozen z Barrandova, protože roztrhal přihlášku do strany a jeho tchán pracoval pro Američany. V roce 1949 se jim narodil syn Saša a o dvacet let později dcera Barunka. Bohužel Rudolfa ranila mrtvice a zůstal ochrnutý, zemřel ve dvaapadesáti letech v roce 1976. Paní Táňa dál žila pro své děti a vnoučata a po revoluci psala pro katolická i židovská periodika.
Velmi smutné je její vyprávění o pocitech, které zažívala při vyloučení ze školy kvůli tomu, že byla židovská míšenka, a při vědeckém zkoumání jejího árijství ve výzkumném ústavu.
Kniha obsahuje mnoho fotografií z rodinného archivu, deníkové útržky z let 1997 až 2013, kdy paní Táňa bojovala s rakovinou, vzpomínky jejich přátel a povídku jejího tatínka a školačky Aličky Ledererové.
Paní Galina a Táňa si zaslouží náš obdiv a úctu.