Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552480/bmid_plachetnice-na-vinetach.jpg
4
1004
1004
„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný?... celý text
Přidat komentář
Čte se to dobře. Jednoduše proto, že autor je prokazatelně dobrý spisovatel - alespoň podle ohlasů na Venkovskou trilogii morálního neklidu například, - já od něj zatím nic nečetla. Ale nepotkala jsem se s příběhem. Minimálně jeho částmi, které mi přišly mnohdy vykonstruované a přitažené za vlasy. S dialogy. Marií samotnou. Nechci její tápání devalvovat spojeními "čtení pro ženy" a "červená knihovna", pravda ovšem je, že bych podobnou postavu hledala u autorů (autorek) jiného ražení.
Tuším, co jsem měla v knize najít. Nenašla. Vztahovou "hluchotu" a "němotu" jsem potkala už jinde líp. Generační střety. Mezníky, kdy člověk najednou nahlíží život jinak. Musí. Nebo stárne. Nebo oboje. A neumí to...
Mně příjde, že pokus o to, tohle všechno v knize postihnout, prostě nevyšel. Že vyznění je nepředpokládaně laciné a trochu banální...
Ocenila jsem atmosféru, náznaky poetiky, vypravěčství, vhledy do minulosti, - to, co pravděpodobně autorovi vyneslo zasloužené uznání u jiných knih.
Mně se Plachetnice na vinětách nelíbila. Zkusím jiného Hájíčka.
(SPOILER)
Ze začátku jsem se bála, že to bude další český román o vztahových dramatech a čím rozervanější, "tím víc Adidas". Pak jsem ještě chvilkami cítila trochu nucenost a nepřirozené korigování děje, nastrkávání vět, které tam nepasovaly.
Od třetiny dál jsem ale začala hodně obdivovat, jak autor dokázal zachytit každodennost a všednost, "takový je život" nic víc, nic míň. Člověk mu to fakt všechno bez problému uvěří.
Dotáhl to až do konce tím, že se nesnažil zodpovědět otázky, všechno nutně vyřešit, uzavřít nebo pochopit; prostě takový je život. Takový ten chlapský nadhled. Zanechá to pak v člověku pocit smířlivosti a klidu. Je to příjemné, žádné depky po dočtení.
Příjemný český román, možná jsem čekala o malinko něco víc, ale i tak to nebylo špatné, rychle přečtené a prostě příběh ze života. Od p. Hájíčka si určitě časem vyhledám a přečtu i ostatní knihy, protože tahle byla pro mě první.
!!!Pozor chyba se vloudila- nechci dávat jednu hvězdu jako odpad, naskočilo to samo!!!Dala jsem tři...Tak tedy koment:
Bohužel, Plachetnice nenaplnily moje velké očekávání. Ze všech stran jsem slyšela jen a jen superlativy, až jsem si pak při četbě připadala ve svých dojmech nepatřičně. Hlavní hrdinka mě totiž nebavila, nedokázala jsem si k ní najít cestu, ani mě nijak nezasáhly její milostné peripetie.
Hájíček napsal, dle mého, další obvyklý příběh, přesto si ale zaslouží pochválit za vcelku uvěřitelné vystižení ženského světa:).
Takový zase úplně jiný Hájíček. Známe víc vlastnosti a přání postav z knih nebo svých nejbližších? Postupem stránek se mi příběh líbil víc a víc. 80%
Příjemný poklidný příběh, dobře zvládnutá bilance středního věku, překvapivě v postavě ženy, ale zvládnuté dobře a uvěřitelně. Zasazení do Č. Krumlova milé, znalost města a okolí zřejmá. Líbilo se mi použití citací z knih, které se pro mne staly doporučeními k jejich vyhledání a přečtení.
Tohle byla moje první knížka od Hájíčka, který je tak moc chválený, že jsem od knížky měla velmi velká očekávání. A to asi byla chyba, protože i když to byl celkem reálný příběh, jakých se denně dějí tisíce, nebyl ničím výjimečný. Hlavní hrdinka mi neseděla, asi jsem málo intelktuální, věci, které se mi zdály zajímavé nebyly vysvětlené nebo ukončené, jen ten Krumlov mě potěšil, protože jsem tam před rokem strávila víkend.
Kniha se mi líbila, dobře se mi četla. Autorovi se podařilo mistrně vykreslit pocity ženy, která prochází krizí středního věku, věřila jsem mu každé slovo. Avšak když přišli na scénu 4 muži, kteří skoro padesátileté Marii nadbíhali, příběh začal zavánět červenou knihovnou a místy mi připomínal S. Rudolfa, jen trochu na vyšší úrovni. Proto strhávám jednu hvězdičku.
Krásné čtení! Moje první od Hájíčka a rozhodně ne poslední. Jsem ze Šumavy, proto mi bylo prostředí Krumlova velmi blízké a všechno jsem si dokázala živě představit. Kniha se krásně četla, příběh zajímavý, i když jsem možná čekala lepší rozuzlení. Těším se na další jeho knihu:)
Ze začátku jsem trochu měla problém se začíst, a a nebavilo mě přehrávání scének z manželského života, ale nakonec jsem knihu dočetla na jeden zátah. Byla to moje první kniha od tohoto autora a rozhodně mne zaujala na tolik, abych se začetla i do dalších knih.
Knížka neurazila,ale ani nenadchla...často na mě z ní dýchala depresivní atmosféra - samota,blížící se stáří,nemocní rodiče,ne zrovna ideální vztah se sestrou...
To byla pěkná pozvánka od Jiřího Hájíčka - projít se malebnou krajinou Jižních Čech ....
Život ženy před padesátkou, která náhle zůstává sama.... a hledá cestu, jak dál....
Kam plout na plachetnici ? Těch cest ještě zůstává tolik .... Dcera, rodina, kamarádi -a také nové možnosti .... a mně se líbily ty odkazy na literaturu /jak by ne, je to přece Mariina odbornost..../
Pěkné čtení, uvěřitelné....
Trochu ženské psaní, ale mně se to líbilo. Těším se na další knihy, Hájíček nezklame.
Příběh byl zajímavý až od prostředka. Uvítala bych nějaké další vysvětlení ohledně Mariina tatínka, ta jeho dějová linka mě zaujala, třeba tam bylo nějaké hluboké tajemství... pořád jsem v tomto směru čekala nějaké rozuzlení, ale marně. Také vztah Marie se sestrou Veronikou mohl být nějak více vysvětlen. Podle mě byla Veronika jenom závistivá a zapšklá..., ale skutečně v tom byla jenom ta naštvanost na to, že se prý sama starala o rodiče a nikdo jí nepomáhá??? Je to klidně možné, ale pro mě bylo v knize mnoho nezodpovězených otazníků.
Kniha mi přišla zajímavá. Rozhodně se mi četla rychle. Je fakt, že na zadek jsem si z ní nesedla. Je to první kniha od autora, tak už se těším na další knihy, které mají ještě lepší hodnocení, než má tato.
A bylo mi z ní místy smutno. Tak jak to v životě bývá. Kniha je uvěřitelná a ze současnosti. Jako oddychovku proč ne.
Bylo to moc hezké a odpočinkové čtení ze života. Příběh Marie se mi moc líbil.
Autora čtu rád. Četl jsem od něho několik knih. Nicméně, tato mne trochu zklamala. Není vysloveně špatná,ale děj běží tak nějak setrvačností.Čekal jsem trochu víc.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Praha rodiče láska rodinné vztahy vztahy Český Krumlov pátrání v minulosti stárnutíAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
(SPOILER) S Plachetnicemi na vinětách jsem strávila neděli a celou ji za den přečetla. Z části proto, že to není nijak složité čtení, z části také proto, že jsem se v mnoha ohledech dokázala do příběhu vžít a tak mi to čtení příjemně ubíhalo. Překvapilo mě, jak se autorovi povedlo vykreslit postavu 47leté ženy. Marie se po rozvodu ocitá v obětí samoty a to ji vrací zpět ke svým kořenům, snaží se obnovit rodinné vztahy a více se zapojit. Zároveň se nechce smířit s myšlenkou, že tohle už bylo v životě vše, co jí bylo nabídnuto. Sledujeme ji v průběhu jednoho roku se všemi nepovedenými eskapádami, které nakonec přeci jen vyústí v nadějné vyhlídky na lepší zítřky. Kniha mi asi neuvízne na dlouho v hlavě, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Marie ve mě v mnohém zarezonovala. Pan Hájíček mě překvapil.