Plán odprevádzania (Café Hyena)
Jana Beňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16346/plan-odprevadzania-cafe-hyena-16346.jpg
3
38
38
V románe sa to točí okolo bratislavských týpkov, lúzrov a babeniek.
Přidat komentář
Tuto knihu jsem začala číst bez jakýchkoli očekávání. Nepřekvapila mě, ale ani nezklamala.
Má originální námět, popisuje život 4 lidí v Petržalce.
Hodně se mi líbilo, že každá ze čtyř postav dostala prostor, až na Elfmana, ke kterému to prostě patřilo.
Díky tomu jsem si k postavám vytvořila vztah.
Kniha se četla dobře, autorčin styl psaní je jednoduchý.
V ději jsem se občas ztrácela, ale působilo to na mě patřičně.
Vzhledem k tomu, že kniha nemá ani 100 stran, je skvělou volbou na dovolenou. Za mě průměr.
King si vysnil Derry, Beňová se rozhlédla kolem sebe a popsala Petržalku. Na obou místech čeká na malého človíčka plno nástrah, a pokud se jim navzdory přece jen dočká dospělosti, zůstává městem navždy poznamenán; i když ho pak jednou fyzicky opustí, město nikdy neopustí jej.
Elza, Ian, Rebeka a Elfman touží po lepším životě, životě jinde, v lepší čtvrti - ale přesto, přes svůj odpor Petržalku popisují krásně, místy s humorem, zasněně, básnicky, tak, jak to umějí snad právě jen ti umělci. Taková je moc města. Člověk ho může nenávidět, a stejně ho musí mít aspoň trošku rád, jako zlou matku.
A tím vším se prolíná až schizofrenní kakofonie hlasů - chaotická směs ich-formy a er-formy, oboje předestíráno z úhlů pohledu hned několika postav. Je to dokonalé šálení smyslů, pozvánka přímo do petržalských ulic.
Jenže - něco tomu chybělo. Co, netuším, a že jsem si nad tím hlavu lámala dlouho; leda, leda by Petržalku dovedl plně docenit jen ten, kdo ji skutečně zažil.
Kdybych mohla dát o půlhvězdu víc, neváhala bych.
Těžko uchopitelná kniha, kterou je ještě těžší přiblížit někomu jinému. Velmi nepřesně by se dala popsat snad jako takový útržkovitý sled výjevů, vzpomínek, snů a myšlenek čtyř hlavních postav, mezi nimiž ovšem jedna - Elza - výrazně dominuje. To vše dokresleno prostředím bratislavské Petržalky, které knize dodává spíše pochmurný, pesimistický ráz, zdařile korespondující s myšlením a konáním jednotlivých postav. Kniha opravdu zvláštní, ale přesto se mi velice dobře četla.
Zpočátku jsem se v textu vůbec neorientovala. Volný tok myšlenek a postav, který nedává smysl. Časem jsem tomu ale přišla na chuť, začala zvýrazňovat mnoho skrytých i zcela jasných myšlenek. Zvláštní, že někomu stačí na vyjádření všeho necelých 100 stran a jiní musí psát tisíce stran o ničem, aby z nich vypadla alespoň jedna rozumná věc...
Bohužel, úprava textu zde zcela selhala, špatně zvolený font, text od okraje k okraji.. Ubírá to textu na čtivosti. Možná právě proto kniha skončila v Levných knihách. Kdybych ji uviděla v normálním knihkupectví, po otevření vracím zpět do regálu.
Knihu si určitě přečtu ještě někdy znovu.
Môj súkromný, iniciačný román-báseň.
Petržalka ma zasiahla na citlivé miesta. Odvtedy vždy, keď prekračujem rieku, myslím si: "Rieku sme neprekračovali."
Jana Beňová už, žiaľ, nenapíše nič lepšie.
Asi musím na knihy tohoto stylu dozrát, ale čtení mě nebavilo a těšila jsem se na konec. Knihu si určitě přečtu ještě jednou a po čase, pak zhodnotím znovu.
Kniha určená na pomalé čítanie. Na postupné vstrebávanie a vychutnávanie všetkých skrytých a neskrytých metafor, postrehov, symbolov, prirovnaní, hier s jazykom. O samote a vzťahoch na ceste petržalským bludiskom. Ktoré sú však dávkované s takou rýchlosťou a intenzitou ako rútiaci sa vlak. Niekedy je ťažké zastavovať. A čítať pomaly.
Nejzvláštnější kniha, kterou jsem četla. Spousta metafor, které člověk pochopí až později, jestli vůbec :) Budu si ji muset přečíst znovu.
Zriedka ma zaujme tuzemský autor, tak silne, až ho mám chuť odporúčať každému svojmu známemu. Autorka štylizuje zaujímavo, jednotlivé časti knihy a kapitoly, niekedy akoby ani nenadväzovali, pri čítaní máte pocit chaosu, až nakoniec sa to celé zíde dohromady, presne ako to má byť. Je ťažké knihu opísať, ale rozhodne som ešte nikdy nečítala poéziu v próze, pre mňa plnú symbolov, metafor a inotajov...
Jedná se v podstatě o rozvětvený příběh mimo čas a prostor, v němž vypravěčka po různu umírá a v jiné větvi se zas vrací. Je to příběh o pocitu z města, o vztazích a o přerodu z "dítěte" (protagonisté jsou už dospělí, ale neuvažují tak), o tom, kam směřovat a jak nás ovlivňuje naše okolí.
Stačilo mi iba nakuknúť do knižky a hneď som vedela, že to bude lahôdka, ktorú si budem po malých dávkach denne naozaj vychutnávať.
Ale neovládla som sa a zhltla som celú knižku na jedno posedenie.
No a teraz si ju dám znovu, ale už naozaj pomaly.
Café Hyena je napísané originálnym, poetickým jazykom, pôsobí na čitateľa ako báseň v próze, ale aj ako prudko letiaci akčný film plný rýchlych strihov...
Knižka ako objekt velmi príjemna, typograficky nápadite spracovaná, uprostred knihy prijemne prekvapí ilustrácia...
..a dokonca vazba knihy je šitá a nie iba lepená!
(hodnotila som druhé vydanie z vydavateľstva Marenčin PT, 2012 )
Autorovy další knížky
| 2010 |  Café Hyena (plán vyprovázení) |
| 2012 | Preč! Preč! |
| 2015 |  Honeymoon |
| 2003 | Dvanásť poviedok a Ján Med |
| 1993 | Svetloplachý |
Této knize ani tomu co v ní autorka chtěla čtenářům předat nerozumím. Musela jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetla. Asi nemám dost představivosti, abych ji pochopila...