Planeta Eden
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373987/bmid_planeta-eden-DWE-373987.jpg
4
175
175
Když raketa se šesti astronauty havaruje na dosud neprobádané planetě, jako zázrakem všichni přežijí. Během několika průzkumných výprav nacházejí známky civilizace, ovšem takové, která rajský Eden nepřipomíná ani zdaleka. Před astronauty tak stojí zásadní otázka – mají zasáhnout ve prospěch utlačovaných, nebo se raději vyhnout otevřenému konfliktu a hledat cestu domů? Všichni členové posádky teď vědí, že mají v rukou osud celé jedné planety…... celý text
Přidat komentář
Kdysi v edici Karavana mě to celkem bavilo. Po letech mi to příjde příliš ukecané a rozvláčné. Líbilo se mi celkové vyznění příběhu, ale na to abych se do knihy zakousl je to málo.
Kniha se rozjíždí velmi pomalu, aby Vás ohromila na svém konci. Právě stupňování a gradace příběhu je velkým plus Planety Eden. V románu je znát obava z atomové energie a naopak ukazuje co vše lidstvu může tato energie nabídnout. Příběh také nepřímo poukazuje na zrůdnosti diktatur a varuje před anonymní vládou, kterou může být těžké z něčeho vinit či ji dokonce svrhnout. I po tolika letech je příběh ztroskotanců na planetě Eden stále aktuální a pokud umíte číst mezi řádky, může to být dobrodružství opravdu velmi poučné.
Příběh o tom jak vesmírná raketa neplánovaně přistane nebo spíš ztroskotá na neznáme planetě Eden. První úkol posádky je jasný, dostat se z rakety zapíchnuté v zemi ven. Tato část byla opravdu pěkně napsaná, jednotlivé uvažování posádky co dělat atd.
Pak samozřejmě následoval průzkum blízkého okolí plavidla.
Celkový popis těchto průzkumných výprav je tak úžasně popsán, celková fantazie prostředí planety je opravdu dechberoucí.
A pak tu máme samozřejmě střet s obyvateli planety a popis jejich zevnějšku, ale hlavně následná komunikace, kdy je krásně ukázáno jak je složité se dorozumívat s někým kdo smýšlí úplně jinak a některé věci chápe odlišně. Tento případ se nemusí jako v našem případě týkat mimozemšťanů, ale třeba nějakých divokých kmenů na planetě zemi.
Parádní sci-fi s přesahem. Musím zkusit další Lemovo dílo.
80%
Väčšina vedecko-fantastických diel sa vyznačuje kladnými postavami, ktoré majú niekoľko spoločných menovateľov. Medzi ich dobré vlastnosti patria pozitívne etické hodnoty, ktoré sú neraz hybnou silou deja. Autori počas odkrývania hlavného konfliktu vyzdvihujú ich odvahu, cieľavedomosť, rozvahu, chladnokrvnosť, inteligenciu a zmysel pre povinnosť alebo vernosť. Aj keď Stanisław Lem v Planete Eden využíva túto šablónu podobne ako iní autori vedeckej fantastiky, jeho postavy sa stereotypu predsa len vyhýbajú. Lem ich totiž oberá o ľudský rozmer. Čitateľ je síce nútený byť empatický, nejakým spôsobom prežívať pobyt na neznámej planéte a spoločne objavovať jej krásu, nedovoľuje sa mu ale dôverne sa s postavami zžiť. Šestica astronautov je nám predstavená iba prostredníctvom funkcie, ktorú v posádke zastávajú. Máme tu teda Inžiniera, Koordinátora, Chemika, Fyzika, Doktora a Kybernetika - šesť mužov s minulosťou, o ktorej nič nevieme; šesť vedcov žijúcich iba v prítomnosti; šesť stroskotancov na neznámej planéte s príznačným menom, ktorí sa musia naučiť spolu komunikovať a riešiť konflikty bez zbytočných emócií, čo nie je vonkoncom ľahké.
Lemova snaha odosobniť sa od hlavných hrdinov prináša svoje ovocie v druhej tretine príbehu. Nosnou zložkou románu je predovšetkým opis planéty, na ktorej sa spolu s hrdinami ocitáme. Cez spoznávanie jej zložitého ekosystému až po vnútornú hierarchiu spoločenstiev, s ktorými prichádzajú astronauti počas svojho putovania do styku, si práve čitateľ vytvára s celým svetom také väzby, aké sú potrebné na to, aby mohol v krízovom bode dospieť k racionálnemu rozhodnutiu. A to bez zbytočného sentimentu. Rozprávač nie je vševediaci, všetky potrebné informácie podáva z jedného zorného uhľa, čím dodáva príbehu potrebnú reálnosť, stupňuje napätie a obracia čitateľovu pozornosť k dôležitým bodom autorovho chápania nadviazania kontaktu s mimozemskou formou života.
Mimozemská Lemovka s přesahem.
Jsou tu Koordinátor,Inženýr,Fyzik,Chemik,Kybernetik,Doktor.A to vám musí stačit.
Hned na začátku se spolu s posádkou v raketě zapíchnete doslova do země.Je to kapánek retro,takže se sluší jistě něco knize odpustit vzhledem roku vydání.Na bláznivé vynálezy zapomente a foták je tu prostě normálně fotákem.Poté již nic nebrání přímočarému vyprávění,jakoby střihnuté robinsonádou.Svižné,kapánek chvílemi popisné jinak však krystalicky čisté,nekomplikované,nezatěžující vás přehnanou psychologií,paranoidními stavy či něčím podobným.
Putování,objevování,tajemné odhalování,kontakt.To je to oč tu běží.Konečně entita která se nechová jako pitomci a hlavně nesmýšlejí v lidských měřítkách.Proč by zrovna jako my hovořili po anglicku a uznávali demokratické principy a poslouchaly Elvise.To patří do béček a jim podobným nekomplikovaným oddechovkám s anténkama.Typická Lemovština a taje setkání s něčím je tu teprve na začátku tvorby tohoto autora,ale díky za to.Více a více jsou mi podobná scífka bližší a sympatičtější.Opravdu zlaté časy.
Planeta Eden hlásí první kontakt s klasickou seznamkou nepoznaných společenství.Má to svůj půvab i stálé kouzlo do dnešních dnů s původní kvalitou myšlenek jak se sluší a patří.
Klasika evropské sci-fi. Pořád mně to baví, ale jako malý kluk jsem to hltal trochu vážněji. Ostatně uskutečnění takovýchto expedic, to byla otázka pár let, na měsíci už jsme byli, na Marsu budeme nejpozději tak v roce 1980. Dnes je to úsměvné, svět se vesmírem moc nezabývá, daleko víc energie se věnuje vývoji zbytečných aplikací pro smartphony ale tehdy to v podstatě nebyla sci-fi, ale spíše jen předpověď nedaleké budoucnosti. Pěkná kniha, rád jsem se s ní znovu potkal.
Toto definitívne nie je moja šálka kávy. Ani čo sa týka obsahu, ani štýlu rozprávania.
Klasická SF ze "zlatého věku", pokud za železnou oponou nějaká taková etapa ve vývoji fantastiky vůbec existovala. Když přistoupíme na pravidla hry a a souvislosti, dá se to číst i dnes. A dalo by se ještě líp, nebýt těch nemožně rozvleklých popisů krajiny, továren, strojů a vůbec všeho. I trochu propracovat postavy by neuškodilo.
Metodě, jak rozložit společenský systém planety Eden, sice ne zcela rozumím, ale přijde mi natolik obludná, až doufám, že je v dnešní době prakticky neproveditelná. Prosím, potvrďte mi to někdo!!
V těchto klasických scifíčkách nemívám narozdíl od moderní tvorby problém představovat si scény děje.
Klasická sci-fi, pestré popisy neznámé planety a nepochopitelné společnosti. Některé věci z dnešního pohledu úsměvné, ale děj má spád a kniha se příjemné čte. Na rozdíl od moderních knih v ní není žádný sex (ani žena) a minimum násilí, to mi ale vůbec nevadí.
Silne cítiť, že je kniha stará, napriek tomu zaujme. Štýl autora je však z dnešného pohľadu dosť naivný, takisto jednanie postáv je občas smiešne, až nelogické. Na rozdiel od modernej sci-fi, opisy zabíjania sú akoby odfláknuté, ale nie je to na škodu, práve naopak. Ťaživá atmosféra knihy je však neskutočne zimomriavková - jednoducho paráda. Skrátka, mám rád takéto "čisté" sci-fi, ktoré nezaváňa fantasy. Opakujem to po ikstý raz, miešanie SF s fantasy mi vadí a nikdy sa s tým nezmierim.
Rozhlasove spracovanie bolo ok. Pripadalo mi to ako kombinácia Hviezdnej brany a Votrelca. Ale originálnejsie. Vidieť tam samozrejme dobu vzniku.
Tým že sa dej pomaly odvíja tak skôr odcinkove scifi než nejaký krvak
Jako dítěti mi to přišlo tajuplné a napínavé. Když to čtu dnes, přijde mi to hodně jednoduché, až ploché, a ústřední myšlenka hodně prvoplánová. Ale každý z nás se vyvíjí, a pokud jde o Lemovy prvotiny, je to určitou omluvou. (Nemyslím tím Marťana, ale trojici Astronauti – K mrakům Magellanovým – Planeta Eden, kde mi přijde Lemův styl a úroveň knih ještě hodně nevyvážené.)
Typický Lemův román, jedna z klasických knih čisté sci-fi. Barvité popisy přírody cizí planety a nepochopitelné civilizace na ní, trochu archaické technické vybavení a chování pozemšťanů, dané dobou vzniku textu (vyvolávání filmů klasickou metodou, kouření cigaret v raketě apod.). Je to naivní, ale je to krásné! A je s podivem, že za 20 let (1959-1979) kniha vyšla 4×, pak už (pokud vím) ani jednou.
Tyhle staré klasické čisté sci-fi o zkoumání jsem měl raději než některé dnešní akční s prvky fantasy a nadpřirozena a spoustou neuvěřitelných nesmyslů. Je to sice už staré a z dnešního pohledu možná i hloupé, ale rád se vrátím do dětství a knihu si pro oživení znovu přečtu.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Na to, že je ta kniha 60 let stará, není vůbec špatná. Klasická sci-fi o skupině kosmonautů, kteří havarují na planetě obydlené neznámou civilizací, zkoumají okolí a postupně opravují raketu. Vadilo mi akorát velmi slabé vysvětlení celé politické situace na planetě, nebýt doslovu F. Novotného, tak bych to nepochopil. Ale i tak to stálo za přečtení.