Planeta Eden
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373987/bmid_planeta-eden-DWE-373987.jpg
4
175
175
Když raketa se šesti astronauty havaruje na dosud neprobádané planetě, jako zázrakem všichni přežijí. Během několika průzkumných výprav nacházejí známky civilizace, ovšem takové, která rajský Eden nepřipomíná ani zdaleka. Před astronauty tak stojí zásadní otázka – mají zasáhnout ve prospěch utlačovaných, nebo se raději vyhnout otevřenému konfliktu a hledat cestu domů? Všichni členové posádky teď vědí, že mají v rukou osud celé jedné planety…... celý text
Přidat komentář
Přečetl jsem asi půlku knihy a vzdal jsem to.
Kniha je z 80 procent popis okolí. Možná je chyba ve mně, ale očekával jsem více děje a trošku složitější děj a ne jen popis všeho kolem. Překlad je napsaný v nějaké divné podobě češtiny se spoustou nespisovných slov - zas, všecko... a archaických výrazů.
V této knize vidím spoustu podobností s autorovým stylem psaní - například Solaris, který se Lemovi celkem povedl.
Na závěr, je to asi první knížka v životě, co jsem nedočetl. Pokud si neužíváte X stránek popisu okolí s pauzami děje tak nedoporučuji.
Poslední Lem z „plusovské“ série, který se mi dostal do rukou. Oproti (mému) předchozímu Solarisu je Planeta Eden poněkud nevyrovnaná.
První zhruba čtvrtina je věnovaná velice únavným popisům planety, následuje NAPROSTO kulervoucí noční scéna v sídlišti mimozemšťanů, která bez nadsázky dosahovala lovecraftovských výšin hororu. Na ní navazuje nudnější „předrozuzlovací“ sekvence se stalkováním mimozemšťanů, a finální rozuzlení je opět na výši. Tentokráte lemovské.
Obecně mám opět pocit, že jsem po dlouhé řadě fastfoodů byl přizván k myšlenkové (a žánrové) hostině, byť šéfkuchař se zde ještě zacvičuje na svou michelinskou budoucnost.
Objektivně za solidní 3* (kvůli popisům + některé věci mi na konci přišly nedostatečně osvětleny), ale sídlištní sekvence je to nejlovecraftovější, co kdy jakýkoliv Středoevropan napsal, a tak přidávám ještě 1 čistě za ni.
Skvělý příběh o morálních dilematech při setkání s mimozemskou civilizací na cizí planetě. Uvěřitelně vystavěný příběh, jasné popisy neznámé planety i neznámých bytostí. Doporučuju. Už pro všechny ty roviny týkající se nesouměřitelnosti naší morálky a našeho nahlížení na "normalitu" proti civilizaci, kterou neznáme.
Ke knize jsem přistupoval už předem bez očekávání propracovaných postav a soustředil jsem se na to, jak Lem dokázal zkonstruovat záhadný svět, ve kterém se vše odehrává. A nebyl jsem zklamaný! Atmosféra plná znepokojivé nejistoty by se dala krájet a morální dilema i setkání s mimozemskou civilizací jsou představeny velmi umně. Co mi vadilo, byly až příliš barvité popisy krajiny - obdivoval jsem autorovu trpělivost a preciznost, ale pod spoustou líčení sem si nedokázal představit nic. Nicméně to byl skvělý zážitek a doufám, že si někdy v budoucnu udělám čas třeba na Lemův román Solaris.
Existujú knihy, ktoré strašne túžite zohnať. A potom ste sklamaní. Po Stíhačoch asteroidov som tento pocit zažil aj pri Edene. Stanislaw Lem je majster pera (Skúška pilota Pirxa či Solaris sú super veci) , to sa mu nedá uprieť. Ale asi som mal od tejto mimoriadne vyzdvihovanej knihy iné očakávania. Popisy bytostí aj celej planéty sú síce detailné, ale tak prefantazírované (alebo možno moja na to nestačí), že v som si niektoré pasáže prečítal trikrát, ale aj tak som pri tom zlyhával. Bol som rád, keď som to konečne dočítal. Na druhej strane knihy ako Viking sa vráti alebo Skaza planéty Faena, ktoré nie sú tak vyhajpované, sú úplnými bombami v porovnaní s dvomi vyššie menovanými. Dám 70 percent za Lema, ale raz stačilo...
Na přelomu 70. a 80. letech vysílal Český rozhlas tuto knihu jako devítidílnou hru v rámci pořadu 3×60 a to stereo. Nezapomenutelný zážitek. Pak jsem Lema vnímal jako dítě přes ty dva borce Trurla a Klapacia, jejich ničení všeho, hloupost i naivitu, slepou víru ve stroje. A najednou se přede mnou objevil Solaris v audio podobě. Zase jiný Lem. Dozrál čas na Planetu Eden v psané podobě. Jásám. Kam se na to hrabe Heinlein, Simak. Možná tak Strugačtí s Piknikem (Kulhavý osud jsem ještě nečetl). Sice to trochu svádí jinam rozluštění na konci, ale budiž, jinak by to bylo krutě nepochopitelné.
Další vrchol pokořen. Ještě si to vychutnám v audioverzi.
Knihu jsem našel před časem v antikvariátu, zaujal mě obal s raketou zapíchnutou špičkou do země. Je to samozřejmě typický Lem, a tak se vedle klasického SF tématu průzkumu neznámého, mimozemského světa objevují též zásadní kulturně morální otázky, nad kterými je možné se dále zamýšlet. Z mého pohledu je text sám o sobě poněkud plochý, nemastný, neslaný a neutrální a působí zčásti uměle. Přesto je zde mnoho zajímavých míst, nikde vyloženě nenudí, na druhou stranu málokdy ohromí. Naopak zaujme solidní hutná až hororová atmosféra a všudypřítomné neznámo. Tohle Lem ovládá dokonale. Postavy jsou sice neosobní, což plyne již z jejich pojmenování, a řemeslně nezajímavé, přesto čtenáře svým způsobem zaujmou a ten se zájmem a s obavami sleduje jejich kroky a osudy. Z celého textu pak čiší jakási utopická fascinace jistě progresivní a pozitivní budoucností, jako kontrast k dnešnímu šedému a upachtěnému světu a životu.
Za sebe nejvíc vyzdvihuji morální dilemata spojená s průzkumem neznámého světa a cizí, mimozemské civilizace. Podivná civilizace, které se lidská posádka snaží porozumět, ale naráží na limity dané vlastní lidskostí, odlišností, lidskou morálkou, samotným kulturně podmíněným vnímáním dobra a zla. Dilemata hodná Star Trekovské Základní směrnice, První direktivy – s tím, že tedy Planeta Eden vyšla dřív a tohle je tedy původní První direktiva. Jak „pomoci“ neznámé kultuře, neznámé civilizaci? Co je vůbec v tomto případě ona „pomoc“? Snaha pomoci „utlačovaným“, ale kdo jsou tito „utlačovaní“? A jsou vůbec „utlačovaní“? Nelze to zjistit a právě v tom tkví poselství a poučení. Nelze zasáhnout do vývoje mimozemské kultury, aniž bych riskoval nevratné poškození a konflikt. Nelze porozumět očima pozemšťana. Všechno co udělám je pak pouhé příslovečné „páchání dobra“, které tak neblaze známe z naší vlastní současnosti.
Čtyři hvězdy dávám zejména za jasně nadčasové úvahy v samotném závěru knihy. Tyto rezonují do současnosti, lze je bezezbytku aplikovat na dnešní společnost a v tom vidím nesmazatelné kouzlo textu. Vést lidi za ručičku, tak jak já vím nejlépe? Nebo je nechat vybudovat vlastní společnost, i když v mých očích morálně pokleslou, nedokonalou, možná i krutou k sobě samé? Otázky míří k samotným základům svobody a humanismu versus tyranie. Je to něco, na co si musí každý z nás odpovědět ve svém nitru.
Už někdy v 80. letech jsem jako kluk se zatajeným dech hltal rozhlasovou četbu z této knihy na pokračování. Teď, když největší Lemovy "pecky" začaly konečně vycházet v pěkném novém vydání, jsem se do Planety Eden znovu pustil a musím říct, že dech se mi tajil i podruhé. Ano, je to "první schod" na cestě Stanisława Lema k jeho největším dílům (jak píše autor doslovu), ale v žádném případě nestojí v jejich stínu. Napětí, tajemství a rostoucí tíseň by se tu daly krájet. Někteří předchozí komentátoři si stěžují na popisnost, ale ta je tu podle mě naopak jednou z velkých předností. Pokud jste se ještě nikdy nedostali na žádnou jinou planetu, tak tady máte možnost, a to se vším všudy. Jiná krajina, jiné nebe, barvy, pachy, natož pak cizí formy života a nepochopitelná technologie. Autor tu vlastně detailně až hyperrealisticky (má to v sobě až snovou poetiku) popisuje něco, co se popsat nedá, protože nám k tomu chybí slova. A i když už nějaká vhodná slova najde, vznikne popis zcela se vymykající naší představivosti. A i když si to přeci jen představíme, stejně se to bude vymykat našemu smyslu a výkladu... Jak se potom s "těmi druhými" můžeme dorozumět a jak se k nim vztahovat? Právě o takových limitech našeho poznání a konání tato kniha je. Jistě, najde se tu několik technicky dnes až legračně zastaralých detailů (např. knihovna v raketě, natáčení na filmový pás, hvězdná mapa, která se nevejde na stůl, nebo nepochopitelná potřeba astronautů si občas zapálit) a vlastně je s podivem, že Lem jako autor sci-fi a futurologické literatury si ani v nejmenším nedokázal představit digitalizaci, na druhou stranu tu ale neuvěřitelně výstižně předpověděl mnohé současné fenomény, jako je riziko genetické manipulace, informační společnost a informační válka, síla dezinformací, sociální bubliny a rozpad společenského konsensu... V žádném případě tedy nejde o jakousi lacinou a době svého vzniku poplatnou alegorii, jak tu také někdo píše. Kniha je stále mimořádně nadčasová. Zajímavé je, že anonymní postavy astronautů představují různé směry lidského poznání, ale přitom vůbec nejsou typizované, naopak i zde významně prosakuje psychologie, ačkoli nestojí v prvním plánu. Jinak, pozor pro čtenáře nového vydání (2018), které zřejmě z předchozího vydání přebírá některé překlepy (jak jsem zjistil srovnáním s vydáním prvním): Na s. 110 si opravte "pět metrů pod zemí" na "pět metrů nad zemí" (tahle zdánlivá maličkost může způsobit docela velkou prostorovou dezorientaci) a na s. 132 místo "dlouhým, úzkým balkonům" má být samozřejmě "balonům". Jinak jde ale o velmi pěkný ediční a grafický počin (včetně výborného doslovu), který dává této nespravedlivě přehlížené staré Lemovce nový život, přitažlivost a aktuálnost. A pro ty, které by trápila obtížná představitelnost dobrodružství na planetě Eden, přidávám do Zajímavostí jednu zajímavost :-)
Trochu obstarožne sci-fi zviazane koloniálnou predstavou o dobývaní posunutou do vesmíru podfarbené ideológiou svojej doby. Nie je to marné ako sonda doby, ale nové myšlienky tam už veľmi nie sú. Od tohto autora mám obľúbené iné dielo.
Je příjemné po dlouhé době přečíst inteligentní Sci-fi, ve kterém se stále nestřílí lasery a děj se odehrává pouze na jedné (byť, pravda, ne na té naší) planetě. Velkou předností této knihy je právě ona střízlivost a racionalita, která nutí člověka přemýšlet a uvažovat. Prozkoumávání neznámé planety v daleké galaxii v režii anonymní šestice vědců je velmi poutavé, ale více než samotné získávání faktů v terénu mne bavily následně vedené úvahy. Skvěle prováděné asociace, logické argumenty a zároveň úžasná fantazie - Koordinátor a jeho parta vesmírných Robinsonů jsou skvělými postavami, s nimiž se čtenář nenudí. Přidejte někdy až hororovou atmosféru prvních setkání s neznámými bytostmi, a máte poutavou knihu, která rychle ubíhá a na konci odhalí velmi poučnou hlavní myšlenku.
Proč tedy přes tento výčet chvály strhávám jednu hvězdu. Trochu mi tam na Edenu scházela dramatičnost mezi lidmi. Ač dobře napsané, charaktery vědců byly trochu lehce ploché a až na Doktora a Koordinátora v podstatě nebyli nijak povahově rozlišeny.
Autorova představivost byla nepochybně veliká, jeho schopnost předat to čtenáři v této knize už byla poněkud horší. Jinak skvělý děj zabíjely dlouhé popisné pasáže, které by se daly zredukovat na pětinu.
Kdo chce lepší čtivo od Stanislawa Lema, nechť sáhne po knize Solaris.
Boj šestičlenné posádky havarované rakety s nástrahami obydlené planety kdesi v hlubinách kosmu. Tak by se dal stručně popsat děj Lemovy knihy Planeta Eden. Na rozdíl od dobrodružství prověřených Lemových hrdinů - pilota Pirxe či Ijona Tichého - je Eden nazírán optikou vážnosti a seriózního pojednání. Šestice lidí - Koordinátor, Doktor, Inženýr, Chemik, Fyzik a Kybernetik - rozhodně mnoho důvodů k úsměvům nemají. Lem pojal jejich působení na Edenu jako zamyšlení, zda má člověk morální právo zasahovat do struktury společnosti, o níž mu není nic známo, byť by měl ty nejlepší úmysly. Civilizace na Edenu se od té pozemské liší v mnoha aspektech a Lem vrší otázky o pochopení či nepochopení společenských, technických a historicko-kulturních jevů zde probíhajících. Nebuší do čtenářů složitými vědeckými či kosmologickými teoriemi, ale vypráví příběh lidí, stojících před nelehkým rozhodnutím. Dělá to zajímavě, poutavě a se zaujetím pro věc.
První kniha tohoto autora, zajímavě propojuje otázky vědy, politiky, etiky. Vše jen lehce nakousnuto. Nakonec se všichni zachovají správně a čestně - jako Foglarovi chlapci.
Není to špatné, ale z pohledu současného čtenáře mi to přijde takové nedodělané. V podstatě se člověk moc nedozví a vše je takové těžko uchopitelné. Tato kniha rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu co Lem kdy napsal.
Nebylo to špatné, ale taky ne nic, co by stálo za zapamatování. Trochu poplatné době, obzvlášť část, kde se kosmonauté mění v revoluční gardu při rozhovoru s mimozemšťanem :-) Zajímavé je varování před zneužitím jediného zdroje informací, který mají Edeňané k dispozici. Trochu to připomíná naše média v koronavirové době, kdy se nesmělo nic odchýlit od oficiálního postoje státu. Dvě hvězdy.
Hodnotím dvěma protože:
1. od tématu jsem asi neměl očekávat víc, než nakolik je zpracováno...nezaujalo.
2. příliš moc popisnosti na úkor děje. Jazyk nikterak zajímavý
3.Nikterak úchvatná myšlenka
Krátké, ale nezaujalo. Snaha byla, vrátila jsem se ke knize dvakrát. Bohužel až moc popisů na úkor děje. Jako bych si prohlížela atlas mimozemských forem života a neměla k tomu co říct.
Nerada odkládám fantastiku, ale holt vesmír je velký a čeká v něm spousta zajímavějších věcí. Naštěstí autor je umí napsat, takže to nevzdávám s ním, jen s tímhle příběhem.
I dnes má co nabídnout, hlavně co se společenského přesahu týče. Četl jsem nové vydání s aktualizovaným textem.
*spolier možná*
Konec byl super, hlavně kontakt a pak komunikace, nejlepší část knížky.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Skvělý příběh a dokonce s poučením. Překvapilo mě, ve které době kniha vznikla.
Ze začátku se mi moc líbily barvité popisy krajiny, ale postupně jich bylo čím dál víc a začaly mě nudit. Hlavně také proto, že jsem si pod nimi nedokázala nic představit, byly překombinované.