Planéta pre Panťanov
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56414/planeta-pre-pantanov-56414.jpg
4
102
102
Na neznámou planetu přilétá pozemská expedice, aby připravila projekt Archa, podle něhož by na tuto planetu mohli být přestěhováni obyvatelé ohrožené planety Panta. Expedice naráží při průzkumu na zajímavé a zpočátku nevysvětlitelné jevy, které se postupně dostávají do souvislosti se ztroskotáním starší kosmické lodi. Katastrofu tehdy přežilo jen malé dítě, jemuž zachránila život jakási neznámá, avšak rozumná civilizace. Cíl expedice se najednou výrazně mění – jde především o to, jak prostřednictvím chlapce, pojmenovaného Špunt, navázat kontakt s onou neznámou civilizací. Vše je ještě ztíženo tím, že ona tajemná civilizace o takový kontakt zcela zjevně nestojí. Je tu ale ještě chlapec, stojící na rozhraní dvou světů: jeden mu zachránil život, k tomu druhému patřili jeho rodiče. Špunt je stále více přitahován světem lidí a chce se o něm co nejvíc dozvědět. Právě proto by snad mohl v budoucnu být tím pravým prostředníkem, jenž definitivně zajistí trvalý kontakt mezi oběma civilizacemi. Bratři Arkadij a Boris Strugačtí tvoří bezkonkurenční špičku sovětské vědeckofantastické literatury a patří k nejpopulárnějším sci-fi autorům na světě. Vědomě však překračují hranice literární vědecké fantastiky a míří výš, do sféry možností a mezí bytostně lidského konání moderního člověka. V životě i v literatuře Strugackým vždy šlo o postoje každého, i docela průměrného pozemšťana k často tak nesnadno pochopitelnému a jen s výhradami respektovatelnému světu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1976 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Малыш (Malyš), 1984
více info...
Přidat komentář
Tak nějak mezi 3 a 4 hvězdičkami. Jak bylo zmíněno v komentář od Adapa, taky doporučuju nečíst anotaci, protože pak vlastně dopředu víte celý děj
Já to udělala a věřím, že kdyby ne, kniha by se mi líbila a bavila mě víc. I přesto jsem chvílema byla dost napjatá. Text má rozhodně hodně zajímavou nosnou myšlenku a stojí za přečtení. Obzvlášť pokud jste fanda sci-fi.
(SPOILER)
Čím jsem starší, tím více bratrům Strugackým přicházím na chuť. Špunta jsem si koupil za svoje kapesné někdy o prázdninách 1989 a snažil jsem se knížku přečíst v kempu u přehrady a pamatuji si, že mě to nebavilo, nudilo. Bylo to moje první setkání se Strugackými.
Ke druhému čtení jsem se dostal až v listopadu 2023 a knížka mě nadchla a nejradši bych ji přečetl na jeden zátah, je to jen pár stránek, ale nedařilo se, povinnosti mě od knížky pořád odháněly.
Zásadním problémem této knížky je anotace na zadní straně. Jak si to přečtete, můžete v podstatě knížku odložit, protože znáte dokonale celý děj. Takže ve chvíli, kdy sledujete pokusy čtveřice Pozemšťanů na opuštěné planetě zjistit, zda se nezbláznili, zda slyší dětský pláč, zda tam mohou být domorodci, tak už předem znáte pointu.
Jinak v knize velmi zajímavá myšlenka o střetu dvou civilizací, dvou vesmírných kultur. Pozemská kultura, která touží po objevování, poznávání, rozšiřování znalostí a neznámá kultura, která se chce izolovat, nemá zájem o kontakt a přitom se zdá být tak dokonalejší než pozemská. A do toho malý nádech tajemných Poutníků, kteří se objevují v některých dílech Strugackých – tajemná civilizace, která už před statisíciletími opustila naši galaxii a lidstvo po nich neustále jen nachází střípky, stopy
Rozhodně doporučuji k přečtení a hned sahám po dalším díle Strugackých.
Kostra příběhu je dobrá a zajímavá, ale způsob podání mě nezaujal, místy nuda.
Jedna z těch lepších od Strugackých. Menší rozsah, přesto velmi konzistentní a ucelené.
Je úžasné, jak Strugačtí na poměrně malé ploše vystaví velmi poutavý a nápaditý příběh. Moc se mi líbí myšlenka, kterou použili i v jiných svých dílech, a to ta, že setkání s mimozemskou civilizací nemusí být tak jednoduché, jak si jej představují někteří jiní autoři, tedy jako setkání s bytostmi, se kterými se nějak posunky nebo telepatií domluvíme, ale naopak, že to může být setkání, které bude mimo naše vědecké poznání a smyslové vnímaní. Otázka, kterou tím autoři nastolují mi přijde docela závažná - je tam někde venku vesmíru něco nebo někdo inteligentní, stojíme o to a jsme vůbec schopni jej poznat? A především ještě stojí oni o to poznat nás?
Potíž je v tom, že Strugačtí maji perfektně čtivý styl, ale není výjimkou, kdy se v námětu trochu ztrácím. Před léty jsem jich přečetl řadu a líbily se mi, už to moc nedávám.
zajímavý příběh, ale místo gradace a napětí to bylo všechno takové poklidně unylé, zkrátka kniha, na kterou se celkem oprávněně zapomene
Něco trochu chybí... Ale nevadí, chystám si už ke druhému čtení. Raději mám z této sérei Vlny ztišují vítr. Ten musíte zkusit!
Špuntík není zas až tak vyloženě šleha,jakou tak nějak od těchto autoru očekávám. Celkově však do dílek autoru zapadá a čte se fajn. Dalo by se říci,trošku je to o neslučitelnosti kultur. Hlavní postava to je to pravé schizo-psycho,samozřejmě se nedozvíme víc než je třeba a nebude vše vysvětleno,ale o to tu právě jde,jak typické u Strugackých,navíc to mlžení,děsně ocenuju. Nerad přicházím o roušku zahalenou tajemstvím. Co je doslova neodpustitelný,tak to je samotná anotace knihy,která prozrazuje drtivě vše duležité,ale tímto nešvarem vydavatelu se setkáváme i v současnosti (bohužel) .
Klasická kniha bratří S., průzkumníci najdou malého robinzona, a všechno vypadá jako celkem běžná situace, až na to, že robinson přežil na nehostinné planetě sám téměř od svého narození. V knize jsou prvky universa Strugackých, například tajemná rasa poutníků, přenos nulaprostorem, nebo postavy, které se objevují i v jejich dalších knihách (v jedné z knih je i chronologický přehled a nástin historie universa, mám pocit že v Poledne, XXII.století).
Strugačtí nepíší žádnou řachandu, klasický pocit úžasu je lehký, ale pod tlustým kobercem se objevují sladké lentilky, které budu dolovat ještě dlouhou dobu po přečtení. Máma, zvonečku. Šššaráda.
kniha má pár světlých okamžiků a překvapivých odhalení, ale oproti Lesu nebo Pikniku u cesty je to slabý průměrný odvar ze Strugackých....
Jenda z mých prvních scifi knížek co jsem četl jako dítě a díky kterým jsem u tohoto žánru zůstal. I proto musím dát plný počet.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih těchto autorů. Ráda se k ní jednou za čas vracím.
Moje nejoblíbenější sci-fi knížka. V devadesátých letech byl podle ní natočen dle mého názoru ohromně zdařilý film s názvem "Nesmluvená setkání". Bohužel ho dávali v televizi jen jednou, alespoň co já vím, a pak se po něm slehla zem. Škoda.
Prvýkrát som čítal v slovenčině, ako "Planétu pre Panťanov" (1976, Tatran), lebo Česi vydali Malyša až pred sametom, ako "Špunta" (1989, Albatros).
Příjemná, komorní sci-fi o kontaktu s mimozemskou inteligencí na jejich planetě. Příběh je kraťoučký, ale zajímavý a v určitých pasážích i napínavý. Klasická jednohubka, která vás nasytí, ale nepřesytí.
Poznámka : dle anotace výše je uveden rok vydání originálu 1984, což je zjevně špatně, když to Slováci přeložili už v roce 1976. Myslím, že správně má být rok 1971.