Planeta přeludů
Ivan Foustka
Čtyři výběrem zajímavostí z oboru fyziky doplněné vědeckofantastické povídky pro mladé čtenáře. Vyhovují jejich rostoucí touze číst o pronikání člověka na jiné planety a jeho dobrodružných setkáních s lidmi a jinými tvory na nich žijicími. Dobrodružná setkání lidí s bytostmi z jiných planet vzrušují stále milovníky vědeckofantastických příběhů, jak znovu dokázaly čtenářské výzkumy. Ivan Foustka napsal čtyři povídky s těmito náměty a jeho Planeta přeludů jistě čtenáře nezklame. Při vší fantastičnosti působí tyto příběhy z blízké i vzdálenější budoucnosti v tom, jak na pozadí sugestivně vylíčeného prostředí umí vytvořit životné postavy, přirozeně lidsky reagující. Ve výběru zajímavostí pak autor osvětluje některé vědecké principy, z nichž vycházel při osnování příběhů. Povídky: Setkání na Athabasce, Čtyřiasedmdesátá noc, Plamenný kontinent, Planeta přeludů.... celý text
Přidat komentář
Kniha pozostava z niekolkych poviedok. A povazujem ju za sci fi ako sa patri. Clovek osamoteny na marse neuvazuje kolko zemiakov zasadi ale rovno sa zblazni. Vdaka nie prilis velkej viazanosti na technicke detaily spisovatel dokaze napisat omnoho odvaznejsie pribehy. dokonca odvazujem sa napisat ze omnoho inspirativnejsie aj v ramci buduceho technickeho pokroku. Svoju malu recenziu pisem aj pod dojmom z knihy a filmu martan. A uvazujem ako by vyzeral startrek ktory by sa fantaziou obmedzil len na jasne technicke fakty. Mozno by sme nemali ani tablety a nemali by sme ani mobilne telefony a nevyvijali by sme hologramy ci 3d tlaciarne. Sci fi musi byt odvazne a klast si otazky a davat na ne odpovede - akekolvek odpovede spravne aj nespravne. To Foustkova kniha robi a preto je skvela aj ked v doslove si Foustka dokonale kopol do krestanov ale pokial ho to potesilo tak aspon mal viac radosti. Prave v tom doslove si neodpustil komentar opierajuci sa o "jasne technicke a fyzikalne fakty" a prave vtedy sa strapnil ... aspon z pohladu o 50 rokov neskor.
Tohle je prostě scifíčko mého dětství... teď znovuobjevené v bazárku, znovupřelouskané... a kupodivu mě stejně bavilo, jako když mně bylo osm. Je to hezky napsané, samozřejmě poněkud poplatné době (ostatně ta politická agitka v jinak pěkném technicko-fyzikálně-popularizačním doslovu je celkem na ublinkutí, resp. na chápavě pokleslý ret a ironicky povytažené obočí).
Jo. Má to pořád svoje kouzlo. A to je fajn :-)
Autorovy další knížky
| 1965 |  Vzpoura proti času |
| 1964 | Planeta přeludů |
| 1994 |  Balada o posledním Falkenštejnovi |
| 1968 | Výlet k Pánubohu |
| 1982 | Svět má 24 hodiny |
Čtyři setkání s mimozemšťany, ryzí sci-fi dvacátého století. Povídky chytré, slušně vypointované, politikou roku 1964 nepoznamenané, což se nedá tvrdit o doslovu. Ten je poučný, s pomocí jednoduchých ilustrací vysvětluje několik významných fyzikálních jevů, setkáme se s Christianem Dopplerem, Edwinem Hubblem, Albertem Einsteinem a jejich pokračovateli, ovšem k prohloubení znalostí autor doporučuje četbu skoro výlučně sovětských popularizátorů (Rovenskij, Ujomov, Těplov, Perelman). Znali jsme to: vlk se nažral...
90 % (zatím 17 hodnotících, průměr 89 %).