Platejs
Günter Grass
Nevyčerpatelnou fabulační vynalézavostí, širokou škálou jazykových a stylistických prostředků i hlavním dějištěm navazuje román, vydaný roku 1977, na gdaňskou trilogii z přelomu 50. a 60. let (Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky). Gdaňská provincie je tentokrát zasazena do groteskně zcizeného rámce světových dějin od mladší doby kamenné do současnosti. Vypravěč vystupuje v několika vtěleních jako jednající postava všech pojednávaných epoch, jejichž počet odpovídá devíti měsícům prenatálního vývoje jeho syna, zplozeného v přítomné době. Prolínání současného osobního příběhu a vyfabulované historie světa ukazuje nadčasovost hlavního tématu, jímž je věčný, ve všech epochách se opakující zápas principu ženského a mužského, popřípadě odvěká ženská snaha o emancipaci. Zárodkem románu je pohádka bratří Grimmů O rybáři a jeho ženě, ovšem ideově obrácená naruby. Dravý, o majetek a moc usilující mužský princip ztělesňuje pohádková postava mluvící ryby platejse , umělecky využitá na samé hraně možností magického realismu. Současné ideologické spory reprezentuje trefně karikovaný feministický tribunál, který soudí platejse snad za všechny hříchy mužského světa od úsvitu dějin. Zcela vážně je naproti tomu pojat jeden z příběhů současnosti: tehdy ještě nedobojovaný, ale dějinně příkladný zápas polské Solidarity s diktátorským režimem.... celý text
Přidat komentář
Grass zkrátka uměl psát tak, že jeho díla jsou nadčasová. Tato kniha, založená na motivu pohádky bratří Grimmů, nabízí zajímavý a netypický pohled na emancipaci a rovnoprávnost muže a ženy. Pokud někoho baví Grassovy knihy, doporučuji sáhnout i po této. Pokud ne, vyhněte se ji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1969 | Plechový bubínek |
2005 | Psí roky |
2009 | Kočka a myš |
2007 | Při loupání cibule |
2005 | Jako rak |
Typicky košatým způsobem tu Grass účtuje s tisíciletími patriarchátu, a to dávno předtím než se z téhle debaty stalo jedno z ústředních témat woke generace. Jak je jeho zvykem, jde na věc velmi zeširoka, mnoha oklikami (původně zamýšlel něco jako historickou kuchařku), skrze groteskní ohýbání reality (třeba celý ten soudní tribunál) a s lexikální i stylistickou výbavou stejně velkolepou jako poťouchlou. Stejně tak je pro Grasse příznačná svědomitá snaha o objektivitu a neobcházení nepříjemných skutečností. Ve vztahu muži - ženy nepřiděluje jednoznačná plusová a mínusová znaménka a už vůbec ne rovnítko. Dobře ví, že každé ano má své ale a každé ne svoje ledaže.