Plavba s tigrom
Yann Martel
V románe Plavba s tigrom sledujeme dospievanie a dozrievanie 16-ročného chlapca Pia Patela. Loď, na ktorej Pi a jeho rodina cestujú z rodnej Indie, sa potopí. Pi sa ocitne v záchrannom člne s hyenou, zebrou, samicou orangutana a tigrom. Život s tigrom, ktorý ako jediný zo zvierat prežije, pomôže chlapcovi prekonať rezignáciu a zúfalstvo z osamelosti počas niekoľkomesačnej plavby. Kniha je nielen príbehom o stroskotaní a záchrane, je zároveň grandióznou úvahou a meditáciou o stvorení a ľudskom poslaní, o jedinečnosti života na Zemi. Tento príbeh nadchol aj oscarového režiséra Anga Leeho (Skrotená hora), ktorý podľa neho nakrútil úspešný celovečerný film s názvom Pi a jeho život.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Life of Pi, 2001
více info...
Přidat komentář
Patrím k tým, ktorí nad záverom nemožu prestať premýšľať. Myslím, že si ju nutne musím prečítať ešte raz :)
Povedzme, že je pre mňa milosrdnejšie veriť verzii číslo jedna. Pretože keď ide o to, že realitu utvárame tým, že sa na ňu dívame, tak sa chcem dívať na chlapca a bengálskeho tigra, ktorí spolu prežili na mori. Zatváram oči nad drsnou realitou? Neviem. V každom prípade pokiaľ mi je dovolené vybrať si, volím jednoznačne tú pozitívnu cestu. V skutočnom živote človek často na výber nemá. Vo svete fantázie je možné všetko. A prečo by nemohol chlapec prežiť s tigrom v jednom člne? Ja si myslím, že je to celkom uveriteľné :)
Čtenářská výzva 2018: Kniha s tematikou moře
O knize nemůžu říct, že by se mi líbila nebo mě ohromila. Začátek nudný, prostředek místy zajímavý, ale někdy také ubíjející, ze závěru se mi zvedal žaludek. Nad tím, co chtěl autor příběhem říct, se mi ani nechce přemýšlet. Několikrát jsem jí odložila a nakonec se musela k dočtení vyloženě nutit. Zcela jistě můžu říct, že už se k ní nikdy nevrátím.
Páni.. nevím, co napsat. Naprosto jsem nevěděla, do čeho jdu se čtením této knihy. Viděla jsem ukázky na film, ale ten jsem si nechala až na dočtení knihy. První i druhá část byla skvělá, vyprávění o funkčnosti zoo, vyprávění o náboženství. To se mi líbilo. Ale pak? Jedno překvápko za druhým. A konec mě tedy dostal.. samozřejmě verze se zvířátky byla asi "lepší", i přes to jsem ale musela párkrát knihu zavřít, po nějaké chvilce jsem se vrátila- knihu jsem doslova hltala. Pí přežil asi díky své víře, ale že bych díky tomu i já začala věřit, to asi ne. Knihu tedy rozhodně doporučuji. :)
Když jsem knihu otevřela, netušila jsem, do čeho jdu. V průběhu čtení, jak mě příběh více a více chytal do svých sítí, jsem se několikrát setkala s reakcí: počkej, až dojdeš na konec (následováno potutelným úsměvem). Teď už chápu proč. Život s mladým indickým hochem na moři si svým způsobem zamilujete, chvílemi se i zasmějete (některá přirovnání byla opravdu úsměvná!), a potom přijde finále. A vy nevíte vůbec nic. Skvělá kniha.
Většinou, když vidím prvně film, knihu pak už nečtu. Tentokrát jsem udělala vyjímku a rozhodně nelituji.
První část, hlavně vyprávění o náboženství, mě moc neupoutala, ale zbytek knihy jsem četla jedním dechem.
Doporučuji!
Knihu doporučuji, její závěr mě šokoval a ještě dlouho po přečtení jsem nad knihou přemýšlela.
Nebola to taká hrôza a náboženská agitka ako som čakal a čítalo sa to dobre, ale i tak - ak toto bola najlepšia anglicky napísaná kniha roku 2002, tak to musel byť dosť úbohý rok pre anglicky písanú literatúru...
Klasická, tuctová plavba, kterou ozvláštňuje jen nezvyklý černooranžový pasažér. A pak se najednou něco stane, čtenář dopluje do poslední, přesně sté kapitoly a vystoupí s husinou a mrazením v zádech, jaké si dosud nepřivodil žádným hororem, thrillerem, ani podobně zaměřeným žánrem. Chtělo by to ještě jednu jízdu; ale Bůh ví, že na repete mají vážně jenom nejsilnější žaludkové.
"Až odsud budeme odjíždět, musíme si dát pozor. Neradi bychom cestou narazili na Richarda Parkera."
"Nemusíte se bát, toho nepotkáte. Schovává se někde, kde ho nikdy nikdo nenajde."
Vůbec nechápu, že jsem tohle dílo tak dlouho obcházela... Úžasná knížka. Ani se nedokážu rozhodnout, co se mi líbilo víc... Jestli první nebo druhá část knihy... A na konci jsem tiše seděla a hodně přemýšlela a v duchu si odpovídala na otázky hlavního hrdiny.
Skvělá kniha, úžasný příběh, napínavý a plný mouder. Konec - druhá verze příběhu - mě překvapil, bohužel spíš negativně. Budu muset o něm ještě popřemýšlet:-). A tvrzení, že po přečtení člověk uvěří v Boha, jsem taky moc nepochopila..
Příběh se mi moc líbí. Přiznám se, že zvířata miluju a Indii taky. Po mě je to neuvěřitelný a jímavý příběh.
Musím souhlasit s tím, že je to silná kniha, která po přečtení stále nutí k přemýšlení. Teorie č. 2, v závěru knihy tak rychle a prostě vyprávěná, i mě dostala na kolena a v prvních chvílích jejího vyprávění jsem se jí v mysli bránila. Smíšené pocity přetrvávají i pár dnů po dočtení. Knihu si asi ještě někdy v budoucnu znovu přečtu, budu tomu ale muset nechat odstup času...
Pí, šestnáctiletý indický chlapec, který přežil potopení lodi, smrt rodiny a 227 dní na otevřeném oceánu, se v závěru svého příběhu ptá: "Copak svět nevytváříme už tím, že se na něj díváme?" Otázku pokládá potom, co udivenému spisovateli, Martelovu alter egu, předložil své fantastické vyprávění (rovnající se božskému zázraku) o tom, jak se nevzdal - osaměly, zničený, obklopen žraloky - v jednom člunu se zebrou, orangutanem, hyenou a tygrem Richardem Parkerem. Absurdní posádka záchranného plavidla posluchače a čtenáře šokuje, tohle nemůže být pravda. Právě objektivní racionální poznání a absolutní pravdu Martel, po vzoru postmodernistů, ve svém mnohovrstevnatém díle naprosto stírá, když skrze chlapce nabízí čtenářům další verzi strastiplné odysey. Spolutrosečníky se tentokrát nestávají zvířata, ale lidé, kteří jsou ovšem aktéry týchž stejně drastických událostí. Bajka se mění a dostává lidský rozměr - přechází v horor. Pravda neexistuje, čtenář si ji vybírá - a nakonec dává přednost "tomu příběhu se zvířaty" oproti kanibalistickým jatkám francouzského kuchaře. Raději zázrak než lidské zlo. Raději bůh než přízemní bestialita člověka. Je nesmysl toužit objevit objektivitu, když existuje pouze subjektivita - zkonstruovaná našimi smysly, vědomostmi a zkušenostmi. A víra - mystika až paranormálno, jak naznačuje Martel, tvoří svět, tento "Matrix", zajímavější a otevřenější dosud nepochopenému a nepoznanému.
Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst i když popisy zvířat a fungování ZOO mne bavily. Příběh cesty mne ale dostal. Nemohla jsem od něj odejít. Konec knihy mne tak trochu rozsekal. Vůbec mne nenapadlo, že bych o příběhu mohla pochybovat. Opravdu o této knize budu ještě pár dní muset přemýšlet... a pravděpodobně ji přečíst znova :-)
Myslím, že si kniha hraje na něco, co není. Celý příběh se mohl odehrát v mnohem kratší verzi. Asi každý chápe, že ztroskotat na moři není nic příjemného, to ale ještě není důvod o tom obšírně psát to stejné dokola.
Začátek byl mnohem zajímavější než prostřední část. Popis fungování zoo mě prostě bavil. Konec byl vyložene odláfknutý, se snahou zahalit do něj filozofickou pointu, ta se ale bohužel nekonala. A v boha jsem také neuvěřil. :D
I přesto, že jsem dal pět hvězdiček, nemám potřebu jakkoli doporučovat dál. Ani knihu, ani film. Proč? Protože to, co vypadá jako duchovní slátanina sice pro nás slátanina je, ale ve skutečnosti je to propagace hinduismu, který se tím, že "dokáže" pojmout i naprosté opaky, tváří jako všeobjímající moudro. No, nevím... Protože mám ale rád robinsonády a zápletka je skutečně neotřelá, ohodnotil jsem to plným počtem.
Abych se přiznal některé pasáže mi přišli nudné a to jedna z deseti.Jinak je to výborná kniha, u které se cítí dobře. Měl jsem u ní strach.
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cenaAutorovy další knížky
2004 | Pí a jeho život |
2011 | Beatrice a Vergilius |
2016 | Portugalské velehory |
2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Bezpochyby silný zážitek, který na dlouhou dobu uvízl v oceánu rozbouřených vln mého vědomí. Cejtil jsem slanou vodu v ústech, chuť syrových ryb a spalující slunce, stejně tak obezřetně poslouchal Parkerovo vrčení a údery žraloků narážejících do trupu. V průběhu celé knihy jsem vážně věřil (nebo jsem chtěl věřit) že se tento příběh skutečně někde někdy stal, a tento pocit mi zůstal i po jeho konci.
Vážně sugestivní čtení a nádherná knížka.