Plechový bubínek

15.11.2014

Velmi slozita kniha, jak dejove tak jazykove i zpusobem, jakym je napsana. Ale nekdy zasadni knihy musi byt slozite a ctenar si docteni do konce musi zaslouzit. Je to vynikajici zaroven vsak trochu zvrhla kniha. Patri mezi klasickou literaturu, ktera by mela spadat mezi povinnou cetbu, nemyslim tim skolni, ve skolnich letech by ji asi malo kdo pochopil a docetl do konce, myslim tim v zivote. V tom obcas velmi az divnem pribehu je spousta poznatku z doby deje, vypovida o tom, jak je lidska mysl i zivot samotny zvlastni, jak kazdy muzeme byt jiny a presto to neznamena, ze spatny nebo dobry, o tom, kam nas zivot muze zavest a co vse se da v jednom zivote zazit. Neni to vikendova cetba, ani cetba na oddech, dokonce to ani neni pribeh, ze ktereho by mel ctenar radost. Je to ale kniha plna nazoru a pohledu na svet psana formou, ktera nuti ctenare se knize plne venovat, aby pochopil vsechny slozite symboly, naznaky a metafory. Jsem rada, ze jsem knihu vzala a neodlozila, protoze presto, ze toto dilo nepatri k mym srdcovkam, je to dilo, na ktere urcite nezapomenu, coz se o spouste jinych knizek, ktere jsou mozna modernim bestsellerem rict neda. Doporucuji ctenarum, kteri maji mimo jine radi slozitou klasiku. Ale byl to zahul:)

02.09.2014

Vydržel jsem to až do čtvrtiny knihy tedy cca 150 stran, ale na víc už nemám sílu. Takže po dlouhé době kniha, kterou jsem nedokázal dočíst a kterou odkládám.

08.06.2013

Kniha o ktorej by som chcela tak veľa povedať a všetky slová a vety, ktoré mi chodia po rozume aj tak nevystihujú tú pravú podstatu emócií, ktoré sa vo mne bijú.
Oskar ako postava je jednoducho nezabudnuteľná, výnimočná a jeho príbeh je dobré čítať pomaly a vychutnávajúc si každú stránku. Taktiež by som ho prirovnala k pár postavám z diel Johna Irvinga, ako tu už bolo spomenuté.
Grassov štýl je skvostný, hlavne ma vždy fascinoval ten nečakaný prechod z prvej do tretej osoby.
Čítanie tohoto dielka je naozaj lahôdka, s nejednou čerešničkou, a to nielen na záver.
Oskarovo bubnovanie mi bude znieť v ušiach ešte veľmi dlho a aby mi nebolo málo, chcem vidieť aj film, pretože si absolutne neviem predstaviť, ako toto napísané, vyznie ako videné. Podľa mňa je nemožné tú brilantnosť, ktorá vyznieva z papiera, preniesť na plátno. Ale nechám sa prekvapiť. 5/5

12.05.2013

Spočiatku som mala obrovský problém začítať sa. Päť dní po sebe som brala Plechový bubínek do rúk, päť krát som ho odložila a dala prednosť inej knihe. Po päťdesiatej stránke som už knihu nevedela pustiť z rúk a obetovala jej nasledujúce dve noci, doháňajúc zameškané. Veľmi pochybujem, že sa v tomto roku ešte dostanem k podmanivejšej knihe.

Oskarovi Matherathovi, svojráznej postavičke, ktorá sa v deň oslavy vlastných tretích narodenín rozhodne vedome zastaviť svoj telesný vývoj, aby si zachovala detskú nevinnosť a vyhla sa tak komplikovanému svetu dospelých, plnému číreho zla, pokrytectva, násilia, ktorá dobrovoľne väčšinu svojho života predstiera duševnú zaostalosť, v dôsledku čoho sa stáva vydedencom nie len v kruhu rodiny ale všade kam príde a pre ktorú je jej najväčšou devízou hlas, oplývajúci schopnosťou „rozospievať“ sklo, príbehu odohrávajúcemu sa prevažne v meste Gdaňsk, ktoré samo o sebe má viac než zaujímavu históriu, neuveriteľnej hre autora so slovami a predstavami čitateľa, prelínaniu reality a fantázie, skrátka celkovej atmosfére knihy, sa len veľmi ťažko odoláva. Predčasne vyspelý Oskar mi silne pripomína čudácke postavy z kníh Johna Irvinga, ktoré si zväčša zamilujete, v Oskarovom prípade napriek faktu, že neustále lavíruje na hranici dobra a zla, až napokon stelesňuje všetko to, čomu sa tak úzkostlivo snažil vyhnúť a jeho vlastné zbrane sa obrátia proti nemu. Oskar rekapituluje svoj mladý, sotva tridsaťročný a predsa na udalosti mimoriadne bohatý život, zdanlivo patriaci oveľa staršej osobe, z prostredia dusseldorfského blázinca, striedavo o sebe hovoriac v 1. a 3. osobe, takmer ako skutočný blázon. Opisuje fantastické, absurdné ba až bizardné situácie, poznamenané udalosťami medzivojnového, vojnového a povojnového obdobia s nadhľadom, humorom, krutosťou a iróniou z ktorej naskakuje husia koža, ale aj s nekonečnou trpkosťou a smútkom.

Gunter Grass dal magickému realizmu v mojom ponímaní nový rozmer, celkom iný, než som doteraz poznala prevažne z diel latinskoamerických autorov. Po prečítaní tejto knihy vám nedá nepousmiať sa nad predstavou, aký rozruch musela kniha vyvolať v čase jej vydania v roku 1959 a vedomie, že istý čas bola "omylom" radená medzi pornografiu :)

11.01.2013

pro mě naprosto srdeční záležitost, především první polovina knihy. i když píšu recenzi bezmála 4roky po přečtení knihy, mám stále v živé paměti některé úryvky. Naprosto dech beroucí styl psaní a celé je to tak krásně surové, divné, magické, nostalgické... Nic lepšího jsem zatím nečetla

Zatím jsem se knihou nepročetla dál než do necelé třetiny. Nevím, stále mi na příběhu něco vadí. Ale nevzdám se a třeba mě nakonec Oskar chytne za srdce.

13.03.2012

Je to složitá kniha a taky jsem ji četla dlouho, ale přesto bych zážitek z ní zařadila mezi jeden z nejsilnějších. A právě proto, že je na soustředění náročná, ty chvíle, kdy se mi přemýšlet opravdu chtělo, byly úchvatné. A kdybych občas nevypadla z tempa, slabé části by neměla.

02.07.2011

Možná se vám nemusí líbit obsah knihy, ale ten styl, jakým je napsaná je naprosto uchvatný. Při první četbě jsem vždycky nadšeně objevoval, že to, co již dvě stránky čtu je vlastně popis pohlavního styku. Nádherná hra se slovy, výrazy, pojmy, obrazností, představivostí, fantazií. Šílený příběh odehrávající se v šílené době (a možná, že právě toto šílenství bylo jedinou možností, jak tuto dobu přežít a vyrovnat se s ní), spousta skvělých scén - babiččiny sukně, lov úhořů na koňskou hlavu, hudební sabotáž nacistického mítinku apod., apod. Skvělý román, nadčasový příběh, úchvatná četba.

28.06.2011

Knihu ani film nepovažuji za nic převratného.

Jedna z mála knih, která mi byla při čtení maximálně protivná. Jediná otázka je: proč? Proč Oskar byl tím, kým byl? Proč byl zároveň géniální i retardovaný? Co byla fikce (sklo)? Co realita (bubínek)? Co tím chtěl říct? Byl mi lhostejný celých 625 stránek. Nebudu hodnotit, absolutně netuším, jak se k té knize postavit. S odstupem: dá se vůbec pochopit vypořádávání se s válkou někým, kdo nemá ani v nejmenším žádný podobný zážitek?

20.05.2011

Plechový bubínek jsem četl poněkud zvláštním způsobem. Na většinu knih se soustředím a čtu je rychle, ale tuto knihu jsem si vychutnával pomalu a po kouskách. Možná proto se, za tu relativně dlouhou dobu, stal z Oskara můj přítel, těšil jsem se na krátká každodenní setkání s ním a je mi teď až líto, že tato setkání končí. Jako když se člověk musí rozloučit s přítelem s vědomím, že už ho nikdy neuvidí anebo že setkání s ním už nikdy nebude tak důvěrné jako předtím.
Měl jsem pocit, že Oskara chápu, že mu rozumím, i když ho určitě nelze zcela pochopit, ani on nechápe sám sebe dokonale. Je to ON nebo Oskar? Kdo vlastně koná, kdo to pozoruje? Jsou úmrtí okolo něj vraždy nebo se naopak tato úmrtí snaží sám pro sebe jako vraždy interpretovat? Přestože se Oskar snaží o přesný, takřka vědecký způsob záznamu důležitých okamžiků svého života, zůstávají v jeho vyprávění nevyjasněná místa a podezření, že se pod slupkou obyčejných slov skrývá nějaké tajemství, které neskrývá vypravěč, protože o něm vlastně ani neví.
Plechový bubínek je strhující četba a přes okamžiky, kdy musíte držet svůj žaludek na uzdě aby neztropil nějakou neplechu, není jednoduché se od něj odtrhnout. Monotónnost vyprávějí Grass porušuje změnami vypravěčského stylu i změnou rytmu. Stačí jen trocha fantazie, abychom v rytmu jeho vět slyšeli bubnování na bubínek, bubnování, které člověka kdoví proč dokáže ovládnout snad prostřednictvím pravěkých vzpomínek na ohně před jeskyní.

30.11.-0001

Já jsem se taky dlouze prokousávala a ani teď nejsem schopna říct, zda se mi knížka líbila.

Asi nebyla vhodná doba na tuto knížku. Třeba někdy jindy.