Plná bedna šampaňského
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14889/bmid_plna-bedna-sampanskeho-24M-14889.jpg
4
267
267
Plná bedna šampaňského je první povídková kniha Oty Pavla. Vyšla v roce 1967, tři roky po jeho úspěšné reportážní črtě Dukla mezi mrakodrapy. Ve třinácti příbězích zůstává Ota Pavel stále věrný pouze sportu a své hrdiny nachází mezi těmi, které jako sportovní novinář dokonale zná: mezi vrcholovými sportovci, kteří v uzlových okamžicích svého života překonávají hranice lidských možností a v čestném boji také sami sebe. Na stránkách knihy žijí Zátopek, Bosáková, Veselý, Heller, Mikoláš, Hudec, Kloz, družstvo házenkářů, akrobatický pilot, horolezci, parta skokanů na lyžích, hokejisté... Pavlovy povídky o sportovcích, sportu, sportovní slávě (a jejich rubu) už ale nesou výraznou autorskou pečeť budoucího mistra daného žánru. Jsou to inspirativní, silné příběhy – hluboce pravdivé, dojímavé a navýsost lidské.... celý text
Přidat komentář
Práci sportovního novináře jsem si vyzkoušel a následně zavrhl, protože jsem byl znechucený úrovní tohoto odvětví a absencí odstupu od sportovních hvězd. Ota Pavel však v této povídkové knize dokázal vystihnout i řadu bolestnějších příběhů, vzdálených pouhé (a nikdy nekončící) oslavě vrcholových výkonů. Ač jednotlivé povídky nejsou zrovna psány stylem, který by mi vyhovoval, těžko jim upřít jejich hodnotu, zdaleka převyšující každodenní produkci soudobé sportovní žurnalistiky.
Jako je kniha plná mistrů sportovních i životních, je sama mistrovsky napsaná. Každý příběh je podaný přesně tak, jak si hrdina či situace žádala. V tom je mistrovství Oty Pavla. Do děje, pocitu, závodů vás takhle krásně, jednoduše, přesto nenásilně navede a zavede.
Reportáže jsou tak živé, že se čtenář ocitá přímo uprostřed sportovního zápolení.Hravě si představí, co se odehrává vně i uvnitř sportovce. Jsem celkem vytrvalý sportovní fanoušek, po četbě této nádhery lituji toho, že dnešní sportovní komentátoři mnohdy mlátí prázdnou slámu, jen aby nebylo ticho. Některým se nedostává ani slov. Přitom čeština je tak bohatá, jak mistrně dokazuje Ota Pavel.
Poeticky napsané povídky, většinou dojemné. Krásný sloh a neuvěřitelné příběhy sportovních osobností československé historie.
Teda to byla nádhera. Dnes už takhle krásně o sportu nikdo nepíše.Ač nejsem sportovec ani zarytý sportovní fanoušek tak jsem se vcítila do všech povídek a prožívala boj s hlavním hrdinou.
Ač je mé srdce z diamantu (ne tak drahé, ale tak tvrdé), při čtení některých povídek se mi tlačily slzy do očí. Ota Pavel je navíc jedním z největších mistrů českého jazyka.
Reportáže se četly velmi dobře, mnoho sportovců jsem ani neznala, proto jsem si u většiny z nich vyhledávala další informace. Jednu hvězdičku ale ubírám, protože Pavlovo povídky mám radši.
Lidsky napsané příběhy o vrcholových sportovcích. Jména některých znají už dnes jen opravdu sportovní fandové, ale to to nic neubírá knize na čtivosti .
To byla tak uzasna knizka. Realne pribehy ceskoslovenskych sportovcu popsane krasnou cestinou. Uspechy, neuspechy, pady a vzestupy vas primo pohlti.
Asi jsem se na ní moc těšila.. Pěkná knížka, ale nic pro mě. Chvilka jsem myslela že odložím... Nejvíce se mě líbila povídka o Zátopkovi... Určitě Otta Pavel je dobrý spisovatel, ale není to můj šálek.
“Našel si jen stupínky, po kterých kráčel vzhůru. Své sny nejen snil. Každý den udělal něco pro to, aby je splnil.”
Zatím jsem nečetla žádnou knihu od Oty Pavla a těžko říct, zda bych, nebýt letošní čtenářské výzvy, po nějaké jeho knize sáhla. Ale tato povídková kniha mě mile překvapila. Mám ráda sport a díky krásně a emotivně napsaným povídkám očima profesionálního novináře jsem se dozvěděla o slavných českých sportovcích (o některých jsem neměla tušení a bavilo mě si o nich hledat více informací).
Děkuju za tuto příležitost.
Díky krásné, kultivované češtině, plné vtipných příměrů na tu, či onu událost... jsem měla Otu Pavla vždy ráda. Už jako náctiletá jsem doma z knihovny od tohoto autora, vyndávala jednu knihu za druhou, abych si v nich mohla listovat a číst.
Celá tato knížka, všechny povídky v ní jsou skvostné. Jsou o lidské síle a odvaze překonat sebe sama. O posouvání hranic svých možností a dovedností. Vyzdvihují týmovost ducha, ale i jeho možnou prohru a smíření... Jsou o velkých lidských snech, které nemusí vždy zůstat jen snem.
Nejvíce jsem se nechala strhnout povídkami: Cyklista z jižních Čech, Poslední zápas Františka Kloze, Salto nazad, Výstup na Eiger a Brankář.
A ač název knihy, pro některé čtenáře, může působit tak trochu zavádějícím dojmem ,,Plná bedna šampaňského," jakože sportovci a alkohol...? Tak k těmto povídkám ,,bublinky" neodmyslitelně patří. Nakonec, když se jakožto jedinec, nebo tým, dostanete, probojujete k zaslouženému vítěství a cíli... Je rozhodně co oslavovat, slavit. ; )
Povídky jsou skvělé, byť já už mnohdy moc nevím o kom vlastně jsou a nemám tam tím pádem tu fyzickou osobu přímo. Vlastně to jsou takové sportovní pohádky :)
Líbilo. Všechny příběhy sportovců mě naprosto uchvátily. Nejvíc se mi líbila povídka o Zátopkovi.
Povídky o sportovcích, psané s takovou láskou a citem, až se svíralo srdce.
str.63 (o Evě Bosákové)
"V každém dalším pohybu zněl její úsměv. Na cestě podél obvodu koberce udělala tři přemety nazad, zvané flik-flaky; točila je pomalu, měly plavnost českých krajek a pohyb lopatek holandských větrných mlýnů."
Skvělé povídky, nádherný styl. Patří ke knížkách, které pohladí po duši. Děkuji.
Číst Otu Pavla, to je pohlazení duše. A to i tehdy, když píše o okupaci a o nacistech. Ota Pavel dokáže popsat i hrůzu tak, že se Vám neroztřesou kolena.
V trochu lepších dobách píše o sportovcích tak, že mu věříte každé slovo.
Úžasný autor.
Část díla
Brankář
1967
Cyklista z jižních Čech
1967
Dva bratři
1967
Etapa po čtyřech letech
1967
Jak to tenkrát běžel Zátopek
1967
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Krásné, poetické, mistrovsky napsané. Ke knihám Oty Pavla, i povídkovým, se moc ráda vracím.