Plochozemě
Edwin A. Abbott
Plochozemě – Flatland – patří ke kultovním dílům vědecko-fantastického žánru. Zatímco v češtině vychází poprvé, v angličtině se novela od roku 1884 dočkala osmdesáti vydání a byla přeložena do více než třiceti světových jazyků. Stala se rovněž inspirací pro několik filmových zpracování. „Román mnoha rozměrů“ není jen matematicko-filozofickou fantazií na geometrické téma. Jedná se o sociální satiru namířenou proti třídním rozdílům ve viktoriánské společnosti a především o srozumitelný úvod k pochopení čtvrtého rozměru, který Abbott napsal dávno před zveřejněním Einsteinovy teorie relativity. Vyprávění půvabně ilustrované autorem, ctihodným obchodníkem Čtvercem, přivádí čtenáře do země o dvou Rozměrech – délce a šířce – obývané geometrickými tvary. Ženy vypadají jako Přímky, příslušníky nejnižší třídy a vojáky představují Trojúhelníky, odborníci a džentlmeni patří mezi Čtverce a šlechta náleží k Šestiúhelníkům. Nejvyšší postavení ve společnosti pak zaujímají Kruhy. Poklidný život autora naruší sen o jednorozměrné krajině Přímkozemi a návštěva bytosti zvané Koule z trojrozměrné Prostorozemě – události, jež ho dovedou až k úvahám o existenci čtvrté dimenze.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , B4U PublishingOriginální název:
Flatland: A Romance of Many Dimensions, 1884
více info...
Přidat komentář
Plochozemí je naprosto unikátním titulem na poli sci-fi literatury, který byl k překvapení mnohých čtenářů navíc napsán v devatenáctém století. Kromě otázek společnosti, údělu ženy, medicíny apod. si ale román především pohrává s otázkou rozměrů, kdy dvourozměrná bytost snadno chápe svět úseček, ale trojrozměrný svět je pro ní již takřka nepředstavitelný. Plochozemí tak jednoduše zpracovává otázku, jak bychom my sami asi čelili někomu, kdo by se vydával za zástupce čtvrtého nebo vyššího rozměru. Místy se čte kniha snadno, jindy musí čtenář více přemýšlet. Už jen kvůli její unikátnosti ale nemůžu jinak než jí ostatním doporučit.
Tak dlouho jsem na ní narážela v jiných knihách, až jsem na Plochozemi narazila i v knihovně. Skvělá kritika jakékoli struktury, která nám připadá přirozená a přitom je společenská. V tomto případě to rozhodně není jenom zkostnatělá struktura viktoriánské Anglie, ale třeba i postavení žen ve společnosti (jak daleko je Abbotem popsané ženské volání jako prevence před ohrožením mužů od ženského zahalování?) nebo udržování naděje na lepší zítřky, které nižší vrstvy udržuje v poslušnosti. Přímo geniální je pak názorná ukázka toho, jak těžké je představit si něco, co je za hranicí naší představivosti, protože je to za hranicí našeho vnímání a tím pádem i pojmového aparátu (nahoru, ne na sever!).
Velice zajímavé dílo, které bylo do češtiny přeloženo více než jedno století od prvního vydání v roce 1884. Autor v první části knihy popisuje dvojrozměrnou Plochozemi a ve druhé zase putování Čtverce do třírozměrného prostoru. Zatímco v první části Abbott kritizoval viktoriánskou hierarchickou společnost, ve druhé zase poukazoval na neschopnost lidí vymanit se z myšlenkového světa své doby. Zatímco viktoriánská doba posuzovala lidi podle jejich vzdělání a urozenosti, Plochozemci zase podle počtu úhlů a souměrnosti. Kromě žen, které zůstávají stále stejně ploché (přímky) se může několik šťastných jedinců povznést nad svůj původ. Tím je zajištěna poslušnost nižších tříd, protože jim není zcela odebrána naděje na postup ve společném žebříčku. Naproti tomu Čtverec (vzdělanci a gentlemani), který po většinu knihy vystupuje jako osoba zasvěcena vědě a poznání, odmítá uznat existenci trojrozměrného prostoru a svému vnukovi dokonce vynadá za kacířské myšlenky. Tato scéna působí absurdně, zvláště poté, co se Čtverec vrátil z jednorozměrné Přímkozemě, kde místní král odmítal uvěřit v existenci dvojrozměrné Plochozemě. Význam této scény posléze završuje Koule, návštěvník z trojrozměrné Prostorozemě, která odmítá zase uznat myšlenku existence čtyřprostorového prostoru. Ačkoliv jednotlivci jsou schopni ve své době dosáhnout určitého poznání, většinová společnost potřebuje čas, aby nové myšlenky vstřebala. Četbu doporučuji i těm čtenářům, kteří si chtějí zlepšit prostorové vnímání.
PS: Nesouhlasím s Bakana, že autor byl misogyn. Kniha byla napsána v roce 1884 ve viktoriánské Anglii, která byla ohledně práv a postavení žen velice konzervativní. Fakt, že autor tuto skutečnost ve své satiře popsal z něj nedělá misogyna. Ostatně užívání těchto označení jenom převádí naše současné postoje na více než sto padesát let starou literaturu.
Váhala jsem mezi 3 a 4 *, ale až tak dobré to zase nebylo.
3 postřehy: 1) v podstatě kopíruje schéma Platónovy jeskyně. Lidé jsou ignoranti, a i kdyby někdo z nich dospěl k vyššímu poznání, zbytek stáda to nebude chtít slyšet a nakonec ho umlčí.
2) všecna čest za tu detailní propracovanost dvoudimenzionálního světa. Je vidět, že to autorovi dlouho “strašilo v hlavě”.
3) autor byl tak trochu misogyn, že?
Od této knihy nečekejte žádnou akci, drama, ani žádná další kritéria, které splňuje tzv. "normální" kniha. Plochozemě je totiž kniha, která jen popisuje krajinu kolem, ovšem velmi zajímavou krajinu. Ona krajina, o které se bavíme, je sama Plochozemě. Krajina dvou rozměrů, která je tedy jak už název napovídá plochá. Kniha je rozdělena na dvě části a dvacet dva kapitol. Vypravěč a jeden z plochozemských obyvatel Čtverec nám v první části dopodrobna popíše život v Plochozemi a v druhé části život v jiných dimenzích, které sám navštívil. Z počátku jsem si nedokázal představit Plochozemi a život v ní, ale doprovodné ilustrace autora mi pomohly se zorientovat. Četl jsem to jen jako knihu na odreagování, ale mile mě to překvapilo, proto dávám čtyři hvězdičky z pěti.
Vypravěčem a autorem je ctihodný Čtverec, právník a člen vyšší společnosti. Plochozemě je svět o dvou rozměrech – délce a šířce. Pro Plochozemšťany představuje celý vesmír rovina, po které se pohybují. Obyvatelstvo Plochozemě představují různé obrazce. Společenská hierarchie se odvozuje od počtu stran daného obrazce a jeho rovnostrannosti. Přímky (ženy) tak přirozeně představují nejnižší společenskou třídu společně s třídou rovnoramenných trojúhelníků a zrůdných nepravidelných obrazců. Naději na lepší život získávají teprve rovnostranné trojúhelníky. Čtverce a pětiúhelníky již představují ctihodné občany a odborníky. Pravidelné šestiúhelníky a další mnohoúhelníky je již třeba považovat za vyšší společnost či šlechtu. Na vrcholu společenské hierarchie nalezneme kruhy, které ve skutečnosti jsou mnohoúhelníky s několika mnoha sty stranami. Kruhu jakožto ideálnímu obrazci se tak pouze blíží.
Popis Plochozemě představuje zajímavé mentální cvičení. Abbott (Čtverec) věnuje více jak polovinu knihy popisu života v Plochozemi, aby čtenáři přiblížil, jakým způsobem se na svět zde přítomné obrazce dívají. Tak například obyvatelé Plochozemě přirozeně mohou vnímat jen hrany ostatních spoluobčanů. Ze své perspektivy se jim ostatní jeví stejně – jako přímky. V důsledku nutnosti si však osvojili různé způsoby rozpoznávání sousedních obrazců tak, aby byli schopní poznat, zda přímka, kterou před sebou vidí je ve skutečnosti trojúhelníkem, čtvercem, mnohoúhelníkem nebo dokonce snad kruhem. Existenci úhlů a jednotlivých tvarů obrazců pouze dovozují aniž by měli možnost ji spatřit jako my, obyvatelé Prostorozemě, když na Plochozemi shlédneme z ptačí perspektivy.
Námětově zajímavé, mnoho jiných knih by asi neuneslo, kdyby půlka díla byla jen popisem obyčejného života ve fikčním světě. Na mě až příliš abstraktní, než abych si to skutečně užila.
Představit si nepředstavitelné je nepředstavitelné. Abbot však problém elegantně obešel, když nahlédl, že se lze nepředstavitelného letmo dotknout „jednoduchou“ analogií a my si tak dík ní můžeme spolu s „x,y“ vymezenými hrdiny tohoto strhujícího euklido-thrilleru tavit plošné spoje úvahami o ose „z“...nebo, když na to přijde, absencí osy „x“... to vše abychom nakonec seznali, že i zdánlivě jednodušší ubrání rozměru vlastně jenodušší není a že pokoušet se myslí lapit nekonečnou tenkost přímky, či v podstatě bezrozměrnou přesnost bodu je jak šlápnut z bláta na chybějící schod.
Fungující společensko-satirická linie je nejen příjemným bonusem, ale v momentech frustrace vyvěrající z marné snahy uchopit právě ty nejprostší abstrakce, i vítaným občerstvením.
5 plodných *****
PS: Když jen pomyslím jak se tou dobou, zavěšen pod horkovzdušným balónem, Verne ploužil pudinkem viktoriánských mentálních obzorů a jakých vavřínů se molochovi jeho těžkopádné imaginace v kostrastu k hanebně zapadlému dílku Abbotovu dostalo...
Z první, společenskosatirické části dýchá Anglie - anglický humor, uměřenost. Je chytrá, trefná a výborně jsem se bavila. Druhá část je mnohem techničtější a jako čtenář pramálo si rozumějící s fyzikou můžu potvrdit, že je srozumitelná, logická a zábavná k tomu. Pořád si neumím představit čtvrtý rozměr (jenže já mám problém představit si i řez kuželem) teoreticky je to ale vysvětlené tak dobře, že si ho jako obrázek ani představovat nepotřebuju.
Celé je to humorné a půvabně napsané, k tomu má vydání od B4U hezké obrázky (dokonce dvojité, autorův originál a moderní počítačovou verzi), až mě mrzí, že je to čtení na jedno odpoledne, vydržela bych v Plochozemi i vícerozměrových světech mnohem déle.
Kdo si čas od času rád počte v knihách o kosmologii, kvantové fyzice, časoprostoru a podobně, asi dříve či později na odkaz k téhle knize narazí. Je pozoruhodné, jak málo tenhle "román mnoha rozměrů" za těch víc jak sto třicet let zestárl. Jak málo se za tu dobu změnila naše schopnost představit si nepředstavitelné. Pravda, první část je spíš satirou na tehdejší (ale zčásti určitě i současné) společenské předsudky, ta druhá, zajímavější, jde víc po matematicko-fyzikální stránce příběhu. Těžko existuje názornější a taky zábavnější vysvětlení, proč si nedokážeme představit čtvrtý nebo jakýkoli další rozměr ("Nahoru, ne na sever") a proč tyto nejsou o nic méně pravděpodobné než rozměry, co důvěrně známe. Kolikrát se z toho člověku až točí hlava, ale všechno je to podané srozumitelně, s vtipem a dalekým přesahem za hranice matematiky a fyziky.
Nestárnoucí klasika, jejíž společenská kritika i geometrické problémy jsou stále aktuální. Ještě pořád jsem se nedokázal protáhnou do dalšího rozměru!
O téhle knížce jsem poprvé slyšel od Sheldona Coopera, a musím s ním souhlasit, že je naprosto super.
Užil jsem si hlavně popisy fungování dvourozměrného světa - moc často se nestává, že bych se nad knížkou přiblble usmíval v MHD, tady se ale nedalo nic dělat. Nemocnice pro nepravidelné mnohoúhelníky, ženy, které jsou zezadu nebezpečné, zepředu hlučné a zboku k nerozeznání od kněžích... prostě paráda. A hlavně nikdy nezapomenu, že lepší je úsečka na ohmat, než kruh na pohled!
Celkem chápu, že pro bytosti z 2D světa je nepochopitelný třetí rozměr, sám si nedokážu představit třeba čtyřrozměrnou krychli, i když jsem to zkoušel, v tomhle směru na tom nejsem líp než nějaký sprostý rovnoramenný trojúhelník s mozkovnou ne větší než 5 stupňů :)
Jedna z nejlepších knížek, které jsem četla. Ditto ke všem ostatním pozitivním komentářům.
Společenská kritika z pohledu konce 19. století v této knize má svůj přesah i dnes, i když některá témata nadnesená autorem nebyla v té době myšlena tak, jak je chápe dnešní čtenář. Vhled do matematiky a fyziky je stejně poutavý a kupodivu neubírá na čtivosti.
ano, jak už bylo řečeno, prostě geniální... konečně jsem našel ta správná slova pro své myšlenky
Při koupi knihy jsem váhala, zda na mě nebude moc složitá (přeci jen matematika nebyla mou silnou stránkou), ale rozhodně nelituji. Kniha je čtivá, zapojuje čtenářovu fantazii. Po přečtení jsem ji zařadila mezi nejlepší knihy mé knihovničky.
Jednoduše geniální.. Způsob, jakým se lidé v Plochozemi identifikují, fakt nemá chybu :-D
Pěkné, zajímavé. Začátek trochu utahaný a chvílema se autor opakuje, ale jinak pěkná oddechová kniha, nutící k zamyšlení. Překlad je nešikovný, ženy by asi měly být úsečky, ne přímky.
Plochozemě
Krásná matematická hříčka. Jde do hloubky. Snad nejvíc oceňuji nápaditost, s jako vrší autor myšlenky jednu na druhou a s jakou přibírá do hry nové a nové faktory a ono to pořád funguje! Paráda!
Jedna hvězdička dolů za již neaktuální společenskou satiru, ale za to knížka nemůže, že některé myšlenky už zastaraly :)