Nové komentáře u knih Edwin A. Abbott
Plochozemě
„Krásná matematická hříčka. Jde do hloubky. Snad nejvíc oceňuji nápaditost, s jako vrší autor myšlenky jednu na druhou a s jakou přibírá do hry nové a nové faktory a ono to pořád funguje! Paráda!
Jedna hvězdička dolů za již neaktuální společenskou satiru, ale za to knížka nemůže, že některé myšlenky už zastaraly :)“... celý text
— Gynt
Plochozemí: Román o mnoha rozměrech
„Plochozemí je naprosto unikátním titulem na poli sci-fi literatury, který byl k překvapení mnohých čtenářů navíc napsán v devatenáctém století. Kromě otázek společnosti, údělu ženy, medicíny apod. si ale román především pohrává s otázkou rozměrů, kdy dvourozměrná bytost snadno chápe svět úseček, ale trojrozměrný svět je pro ní již takřka nepředstavitelný. Plochozemí tak jednoduše zpracovává otázku, jak bychom my sami asi čelili někomu, kdo by se vydával za zástupce čtvrtého nebo vyššího rozměru. Místy se čte kniha snadno, jindy musí čtenář více přemýšlet. Už jen kvůli její unikátnosti ale nemůžu jinak než jí ostatním doporučit.“... celý text
— ArkAngel
Plochozemě
„Tak dlouho jsem na ní narážela v jiných knihách, až jsem na Plochozemi narazila i v knihovně. Skvělá kritika jakékoli struktury, která nám připadá přirozená a přitom je společenská. V tomto případě to rozhodně není jenom zkostnatělá struktura viktoriánské Anglie, ale třeba i postavení žen ve společnosti (jak daleko je Abbotem popsané ženské volání jako prevence před ohrožením mužů od ženského zahalování?) nebo udržování naděje na lepší zítřky, které nižší vrstvy udržuje v poslušnosti. Přímo geniální je pak názorná ukázka toho, jak těžké je představit si něco, co je za hranicí naší představivosti, protože je to za hranicí našeho vnímání a tím pádem i pojmového aparátu (nahoru, ne na sever!).“... celý text
— antuka
Plochozemě
„Velice zajímavé dílo, které bylo do češtiny přeloženo více než jedno století od prvního vydání v roce 1884. Autor v první části knihy popisuje dvojrozměrnou Plochozemi a ve druhé zase putování Čtverce do třírozměrného prostoru. Zatímco v první části Abbott kritizoval viktoriánskou hierarchickou společnost, ve druhé zase poukazoval na neschopnost lidí vymanit se z myšlenkového světa své doby. Zatímco viktoriánská doba posuzovala lidi podle jejich vzdělání a urozenosti, Plochozemci zase podle počtu úhlů a souměrnosti. Kromě žen, které zůstávají stále stejně ploché (přímky) se může několik šťastných jedinců povznést nad svůj původ. Tím je zajištěna poslušnost nižších tříd, protože jim není zcela odebrána naděje na postup ve společném žebříčku. Naproti tomu Čtverec (vzdělanci a gentlemani), který po většinu knihy vystupuje jako osoba zasvěcena vědě a poznání, odmítá uznat existenci trojrozměrného prostoru a svému vnukovi dokonce vynadá za kacířské myšlenky. Tato scéna působí absurdně, zvláště poté, co se Čtverec vrátil z jednorozměrné Přímkozemě, kde místní král odmítal uvěřit v existenci dvojrozměrné Plochozemě. Význam této scény posléze završuje Koule, návštěvník z trojrozměrné Prostorozemě, která odmítá zase uznat myšlenku existence čtyřprostorového prostoru. Ačkoliv jednotlivci jsou schopni ve své době dosáhnout určitého poznání, většinová společnost potřebuje čas, aby nové myšlenky vstřebala. Četbu doporučuji i těm čtenářům, kteří si chtějí zlepšit prostorové vnímání.
PS: Nesouhlasím s Bakana, že autor byl misogyn. Kniha byla napsána v roce 1884 ve viktoriánské Anglii, která byla ohledně práv a postavení žen velice konzervativní. Fakt, že autor tuto skutečnost ve své satiře popsal z něj nedělá misogyna. Ostatně užívání těchto označení jenom převádí naše současné postoje na více než sto padesát let starou literaturu.“... celý text
— Rilian
Plochozemě
„Váhala jsem mezi 3 a 4 *, ale až tak dobré to zase nebylo.
3 postřehy: 1) v podstatě kopíruje schéma Platónovy jeskyně. Lidé jsou ignoranti, a i kdyby někdo z nich dospěl k vyššímu poznání, zbytek stáda to nebude chtít slyšet a nakonec ho umlčí.
2) všecna čest za tu detailní propracovanost dvoudimenzionálního světa. Je vidět, že to autorovi dlouho “strašilo v hlavě”.
3) autor byl tak trochu misogyn, že?“... celý text
— Bakana
