Plody zimy
Bernard Clavel
Samostatný čtvrtý díl románové tetralogie francouzského prozaika, vyznamenaný roku 1968 Goncourtovou cenou, vypráví o osudech dvou starých rodičů v malém francouzském městě, jejichž jeden syn se za druhé světové války stává kolaborantem a druhý odbojovým pracovníkem. Válka, stáří a choroby postupně deptají oba staré lidi, sedřenou a vše obětující matku i jejího neústupného muže, plného rozporných citů a mužské samolibosti. Kniha líčí zánik jejich životů, ale je zároveň oslavou poctivého života, práce a lásky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , Československý spisovatelOriginální název:
Les Fruits de l'hiver, 1968
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
francouzská literatura Goncourtova cena
Autorovy další knížky
1988 | O černém beránku a bílém vlkovi |
1985 | Dlouhé čekání |
1980 | Čas vlků |
1970 | Noc bloudění |
1972 | Plody zimy |
Po formální stránce je kniha úžasnou ukázkou autorových schopností širokého epického vyprávění. Clavelův talent zobrazit charaktery postav pomocí drobných epizod, gest, napůl úst utrousených poznámek - je obdivuhodný.
Po stránce obsahové román líčí ty nejchmurnější a nejdepresivnější motivy: stárnutí a stáří, ztráta sil a úsudku, neschopnost komunikace lidí žijících vedle sebe už tak dlouho, že už nedovedou spolu mluvit, válka a bezmoc civilních obyvatel vůči jejím nesrozumitelným záměrům a projevům.
Pro francouzskou literaturu však nepochybně hlavní hodnotou tohoto díla bylo bolestné téma: zkouška charakteru národa po dobu nacistické okupace. Počas 2. světové války se část Francouzů dala (a nadšeně!) do služeb německých okupantů, značná část se snažila jen uchovat si život a majetek, a jistá - problematická, hlavně levicově smýšlející skupina - založila hnutí odporu a partyzánské skupiny, jejichž působení někdy přinášelo spoluobčanům stejné ztráty a těžkosti, jako to nacistické. V tomto příběhu se všechny tři typické skupiny sešly pohromadě - v jedné rodině! Velké drama končí bolestně.
Doporučuji.