Ploty uvnitř nás

27.02.2021

Zápisky mladé ženy, která trpí bipolární afektivní poruchou (dříve též nazývanou maniodepresivní psychóza). Autorka popisuje především svůj pobyt v psychiatrické léčebně v Bohnicích (zařízení chválí a doporučuje s tím, že jí tam pomohli), přibližuje i příběhy ostatních pacientů. Píše o svém soukromém životě, o nelehkém dětství s násilnickým otcem, o matce, která se situaci nedokázala vzepřít a která sama v dětství prožívala trauma. Rozepisuje se o svých pokusech o sebevraždu, o sebepoškozování, aby přebila duševní bolest bolestí fyzickou.
Musím přiznat, že stylisticky nejde o příliš vytříbenou knihu, i forma pokulhává, autorka přeskakuje od tématu k tématu, ovšem publikacím tohoto typu, kde někdo vypráví svůj příběh a primárně chce informovat o tom, co prožívá, případně šířit osvětu proti předsudkům společnosti, to odpouštím.
Tyto příběhy mě pokaždé hluboce zasáhnou, protože si vždycky uvědomím, jak jsou tihle lidi nešťastní a jak moc potřebují pomoc a pochopení, protože okolí často nerozumí tomu, že nemoc duše je v podstatě stejná jako bolest kyčle nebo žaludku a že je potřeba ji léčit. Psychicky nemocní lidé mají ve společnosti stále stigma, lidé na ně nespravedlivě koukají skrz prsty. Vždycky taky myslím na lidi ze svého okolí, kteří nějakou psychickou poruchou trpí, a z celého srdce jim v duchu přeju, aby se jim dařilo mít sílu podstupovat nekonečnou léčbu a žít co nejlíp.
***
"Pocity nicoty, výčitky svědomí, bolest a pláč, co se nedá vydržet, a když odezní, zůstane prázdnota. Pokud bych to zprůměrovala na pět dní deprese měsíčně, můj den beze spánku má šestnáct hodin, a pokud se dožiju sedmdesáti, představuje to 36 480 hodin, v nichž deprese zaútočí. Celkově jsou to čtyři roky utrpení v jednom kuse. I když budu vzorná a budu brát léky jaksepatří. Můj mozek vždycky bude nemocný, nikdy nebude fungovat úplně tak, jak má. Přesný popis mé nemoci je tento: Je způsobena nerovnováhou biochemických látek v mozku - neurotransmiterů, tedy přenašečů serotoninu, noradrenalinu, dopaminu, kyseliny gama-aminomáselné (GABA) a glutamátu."
(str. 8)
***

30.12.2018

Mam smisene pocity. Nektere kapitoly me naprosto pohltily (pocatecni, dve posledni a ty o mimosmyslovych zazitcich), jine se mi slily do jednoho nezazivneho celku (popis spolupacientu). Dobromady to vytvorilo dost neuceleny dojem. Autorce nelze nic vycitat, psani knihy ji poslouzilo jako terapie. Editor by ale podle meho nazoru mel v pripade stylistickych chyb a v ruznych odstavich opakujicich se stejnych vet, do textu zasahnout. Zaver knihy byl pozvbudivy, drzim autorce palce.

06.04.2017

Je to fakt napsané tak, jak fakt to je. Kniha, ve které jsem našla na jedné straně nejlaskavější slova o lásce, o naději, o důležitosti žít a zároveň surový výklad skutečnosti. Člověk u čtení této knihy nejen mnohé pochopí ale taky si uvědomí, co všechno má. Kolik darů mu Bůh denně servíruje.