Plující andělé, letící ryby
Jaroslav Vejvoda

Soubor povídek, v nichž autor vytvořil jedinečnou typologii českých exulantů a jejich osudů. Exilové vydání s předmluvou Josefa Škvoreckého. Obálku navrhl Mikuláš Kravjanský.
Přidat komentář

08.01.2024

Vejvoda je génius, má úžasný cit pro všednodenní detail, pro banalitu událostí a hlavně má pochopení pro člověka. Co je exil a kdy do něj vcházíme.

07.12.2021

Být exulantem je těžké, sám o tom mnoho vím, i proto tuto knihu oceňuji. Schopnost autora vcítit se do nich naznačuje, že s mnoha lidmi žijícími za hranicemi hovořil o jejich pocitech. A jestli ne, je to genius.
Autorovy další knížky
1977 | ![]() |
1990 | ![]() |
1991 | ![]() |
2005 | ![]() |
1995 | ![]() |
Škvorecký v předmluvě vůbec nepřehání, když uvádí Vejvodovu sbírku 16 povídek o českých emigrantech zvoláním "ECCE SCRIPTOR!" - jsou to překvapivě výstižné popisy charakteru Čechů, kteří museli, byli donuceni nebo se sami rozhodli odejít po '68 na Západ; nejde ovšem o adoraci hrdinů, ba naopak - utrpení ani prohry ještě z nikoho neudělaly lepšího člověka: Vejvoda detailně zachycuje myšlenky a popisuje činy zbabělců, hlupáků, pošetilců, hochštaplerů, naivek, snílků...; věrohodně podává taky dětskou a ženskou perspektivu
Vejvodovy povídky jsou právě dnes neuvěřitelně aktuální = viz např. povídka "Sklenice chladného mléka" s úvahou o asimilaci vs. integraci v cizí kultuře: emigrant by měl vést s novým prostředím aktivní dialog, ne se pasivně přizpůsobovat, tedy integrovat, ale převzít z něj to pozitivní, a zároveň si ponechat dobré z toho, co si přinesl z domova
"Tváříme se tolerantně, ale každého, kdo nás nepochválí, nenávidíme. Urážíme se, když nám někdo vytkne provincionalismus, ale kamenujeme ty, kteří naši kulturu posunují za hranice rodného údolí. Ptáme se s oblibou cizinců: Co se vám tady u nás nelíbí? Ale když se někdo z nich ozve, voláme: A kdo je to vůbec? jakým právem? A když se mu tady nelíbí, ať jde!"
(Hra na pravdu)