Po pohrebe
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480890/bmid_po-pohrebe-TDP-480890.jpg
5
441
441
Hercule Poirot série
< 28. díl >
V románe Po pohrebe z roku 1953 Agatha Christie brilantne rozvinula klasickú tému veľkého dedičstva a zlého svetla, ktoré vrhá na pozostalých. Ako to však u kráľovnej zločinu býva, ani tentoraz nič nie je také, ako sa javí na prvý pohľad… Keď bohatý podnikateľ a majiteľ prepychového viktoriánskeho sídla Richard Abernethie náhle zomrie, jeho sestra Cora je presvedčená, že nezomrel prirodzenou smrťou. A keď sa vzápätí sama stane obeťou brutálnej vraždy, nevhodná poznámka, ktorú utrúsila pred príbuznými v deň pohrebu svojho brata, odrazu nadobudne zlovestný význam. Počas čítania závetu totiž všetci jasne počuli, ako Cora povedala: „Ututlalo sa to veľmi šikovne, však?… Veď ho predsa zavraždili, či nie?“ Rodinnému právnikovi pánu Entwhistlovi jej slová nedajú spávať, a tak sa obráti na svojho dlhoročného priateľa Hercula Poirota, aby rozlúštil túto detektívnu záhadu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2022 , Slovenský spisovateľOriginální název:
After the Funeral, 1953
více info...
Přidat komentář
Pokud máte hébl (nos) jako indiánský náčelník Tatanka Yotanka, tak asi na pachatele lehce přijdete. Ta cesta k rozuzlení je velice příjemná, zvlášť, když vás po ní vede Hercule Poirot.
Tuto knihu mám moc ráda. Ještě párkrát si ji přečtu a budu moci recitovat slovo od slova. Ale co, je to sázka na jistotu a jak je vidět, mě to neomrzí. I filmové zpracování je velmi povedené.
Už od začátku tu bylo mnoho jmen, ale z minulosti vím, že je dobrý nápad přepsat si počáteční rodokmen, pak už to jede jako po másle.
Takže říkám ano, ke knize se s radostí vrátím
Klasika.
Venkovské sídlo šlechty a zbohatlíků.
Jeden mrtvý, a možná další?
Vždy se nechám Poirotem překvapit.
V knize hodně postav, je nutné se soustředit.
Co se může stát na pohřbu...nebo jinak...co může způsobit jedna smrt. Skvělý příběh. Doporučuju.
Při čtení jsem brzy zjistila, že jsem případ bohužel viděla zfilmovaný (což mi při půjčování knihy nedošlo) a tedy vím, kdo je vrah a jaký měl motiv. To mi na jednu stranu čtenářský zážitek trochu kazilo, na druhou stranu jsem mohla lépe pátrat po narážkách a drobných záchytných bodech, které autorka v textu nechává, aby měl čtenář šanci pátrat spolu s Poirotem - a obdivovat, jak šikovně jsou do vyprávění zakomponované.
Hodnotím pěti *, zápletkou, pestrými charaktery postav i rozřešením patří kniha myslím k těm nejlepším, co jsem od A.Ch. četla.
Vím kdo je vrah! Pokud to chcete vědět taky, sejdeme se všichni zúčastnění v jedné místnosti. Tam vše vylíčím od začátku do konce. A u konce to vlastně začne. Tedy. Musíte si počkat do konce, než vám to rozuzlení budu moct přednést, i když to vím už skoro půlku děje. Všechny si vás zavolám zvlášť, nebo si počkám až přijdete sami. Budete zahnáni bezdůvodně do kouta, abych vás všechny napínal jestli vím, že jste vrazi. Všichni! Dokud na konci neodhalím pouze toho jediného. Všem se vám pak uleví, že to nejste vy.
Musím říct, že mě příběh velmi bavil, měla jsem ho přečtený za den, takže tak.
Postav v knize bylo požehnaně, ke všemu ty jména... Takže tak do půlky knihy jsem se moc neorientovala v tom kdo je kdo a čí příbuzný to vlastně je...
Taky mi lehce vadilo, že Hercula Poirota tam není tolik, kolik bych si přála. První polovinu knihy tam není vůbec, následně je mu věnováno pár stránek a opět mizí ze scény. Vrací se až na posledních 50 stran.
Hned po otevření knihy na mne vykouknul rodokmen Abernethiů, což mne dost vyděsilo. Případy Hercula Poirota mne občas zavalí i v televizním podání větší než malou dávkou postav, v kterých se nevyznám. Což teprve v knize? Ale netápal jsem dlouho. Už od půlky jsem se musel jen občas podívat kdo je George a kdo Greg :-) Případ se rozvíjel jak poupátko, pěkně a do krásy. Hercule se objevil až asi od půlky a hned bylo odhaleno jedno z jeho tajemství, které jsem v televizním zpracování nikdy neviděl - síť informátorů, kteří mu opatřují ony tolik potřebné kopie dokumentů, opisy oddacích listů, atp. I dál bylo všechno v ažůru, vrahem mohl být kdokoliv, ale já už si vzpomněl, jak to byl v seriálu, takže jsem jen čekal, jak "padne klec na kanára". Narážky byly roztroušeny a tak se dalo poměrně dobře odhadnout co a jak. Jenže usvědčení bylo spíš opět stylem králíka z klobouku :-o a hlavně bylo na pár stránkách. Na závěr jakoby byla až vysmívána motivace vraha. Ale byla to přece ta motivace, která ho dohnala až k chladnokrevné vraždě. To není moc k smíchu a u Agathy se s tím setkávám poprvé. Tedy... konec byl neuspokojivý, ale zbytek novely velice příjemný.
Další detektivní příběh od Agathy, který byl skvěle propracovaný. Musím říct, že mě popis zmátl, členové rodiny byly tak divní, že nevíte kdo je vrah. A tak to má být.
Jako vždy skvělý Hercule Poirot a opravdu povedená detektivka. Rozhodně doporučuji! :-)
U každého Poirota mám prostě rád ten pocit, když jej čtu (někdy už poněkolikáté), že vím, od začátku, kdo to udělal a už se jen soustředím na ty drobné dva nebo tři detaily, které Agatha na těch 250 stránkách vytrousila, aby pak na nich na závěr mohla vystavět celý epický závěr, kdy si Hercule každého nejdřív podá a pořádně vydusí, aby až pak řekl, kdo to vlastně byl. Vlastně celá Agatha a Poirot zvlášť je de facto science-fiction, protože představa, že takhle skutečně vypadá jakékoli vyšetřování, je tak vzdálená jakékoli reálné představě, že to snad ani víc nejde. Ale mě to neskutečně baví. Je to prostě klasika všech klasik.
(SPOILER) Komentár obsahuje len náznakový spoiler, neprezraduje meno/mená osoby/osôb... Jedna z lepších detektívok, asi najlepšia zo všetkých, čo som tento rok od nej prečítala po jazykovej stránke, nehovoriac o obsahovej. Dej nejde príliš rýchlo ako v iných knihách, u ktorých som mala pocit, že to nepíše Christie, či si len prekladateľ skrátil text?! Príbeh má vypracovanú atmosféru, ktorá mi chýbala v niektorých detektívkach od nej, veľmi oceňujem excelentné rozloženie okamihov odhalenia, čitateľ si to možno neuvedomuje, ale načasovanie okamihov odhalenia je riadny challenge... a tiež tu nie sú žiadne divné prekombinácie ako trebárs vo Vražde na golfovom ihrisku... Táto detektívka sa naozaj vydarila a pre šialene extrémne mega pozorného čitateľa obsahuje dve dôležité indície, t. j. už nižšie spomínané zrkadlo a potom kvety, to s kvetmi je výborné, mohla som si to všimnúť, ach jaj:D
Super kniha, měl jsem ji přečtenou za chvíli. Detektivky s Poirotem mám fakt rád! :)))
(SPOILER) Úplne nadšený som z tohto príbehu nebol, nevedel som sa začítať a rozuzlenie mi prišlo pritiahnuté za vlasy - myslím tým zrkadlo, ani omylom by som si pohyb nenacvičil na opačnú stranu (skôr som taký profesorský typ ako v Money Heist) - na druhú stranu je to však originálna myšlienka (naozaj si nepamätám, že by to už niekde bolo použité) a s ľahkým prižmúrením oboch očí to viem prehryznúť. Agatha napísala pomerne veľa detektívnych príbehov a s ohľadom na pomerne veľa lepších častí s HP si "Po pohrebe" plný počet nezaslúži.
Další skvostný případ, ke kterému je přizván Hercule Poirot - protože bez něj by se nevyřešilo vůbec nic! :-) Vzpomínám si, že jsem před časem viděla filmovou verzi, proto jsem si stále ještě pamatovala rozuzlení, ale i přesto jsem si knihu užívala ;-). Příběh začíná na pohřbu tvrzením, že přece nemohlo jít o přirozenou smrt, ale dotyčný byl jistojistě zavražděn ;-). Od toho se poté odvíjí úplně všechno a záhy nato dojde k další násilné smrti. Podezřelých je celá řada, ale Poirotovi (a nejen jemu) stále něco nesedí. A až na závěr se ukáže, co přesně bylo tou záhadou, která tak dlouho zaměstnávala Poirotovy šedé buňky mozkové ;-). No a potom už je poměrně jednoduché odhalit také pachatele a jeho motiv...
Moje oblíbená autorka opět nezklamala, případ je vynikající a pět hvězdiček si plným právem zaslouží. A já se s Herculem Poirotem zase někdy ráda potkám ;-).
(SPOILER) Děj knihy „odstartuje“ zdánlivě hloupě a nešikovně vyřčená poznámka o zavraždění „patriarchy“. Avšak paní Agatha v tomto díle jako „hlavní postavu“ použila celoživotní frustraci z neuznání (našich) kvalit, která se skrývala pod pláštíkem dlouholeté servilnosti. Paní spisovatelka použila podobný motiv vícekrát, ale vždy působivě a trefně až tak, že se sám musím nad sebou zamýšlet…:-)
Filmovou adaptaci této knížky znám velmi dobře, takřka zpaměti, takže mne mile zaskočilo zjištění, jak moc si toho filmaři navymýšleli, a že tudíž mám pořád při čtení knížky co nového objevovat. Filmovou verzi mám asi pořád raději, protože je tam víc Hercula, víc humoru, méně postav a víc vztahů mezi nimi, ale bez zdrojového materiálu by to samozřejmě nevzniklo a i ten má něco do sebe.
Tentokráte se u mne dostavil nějaký čtecí útlum. Pan Poirot byl jako vždy skvělý, ale moje šedé mozkové buňky asi dřímaly, protože jsem měla totální guláš ve jménech rodiny Abernethieových. Také to bylo asi tím, že jsem se ke čtení často nedostala.
Příběh napínavý, vraždy jsou provedeny starým dobrým anglickým stylem, to znamená bez potoků krve, dedukce a analýzy zločinu malého detektiva jsou na hranici geniality a vyřešení - to mi spadla brada :))
Štítky knihy
vraždy anglická literatura rodinné vztahy Hercule Poirot rodinné sídlo
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Ďalšia vydarená detektívka od A.CH.
Veľa postáv, zamotaná zápletka, veľa dôvodov na zločin a nakoniec prekvapivé rozuzlenie.