Po povrchu
Tomáš Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462111/bmid_po-povrchu-q3l-462111.jpeg
4
242
242
Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si brala na dovolenou a účel splnila. Taková celkem fajn odddechovka, autor v krátkých kapitolách vypráví o svém životě, studiu, rodičích, dětství a dospívání. Pan Třeštík je zajímavá osoba, v knize je k sobě velmi kritický, nicméně pro mě to byl takový lepší průměr a nebudu mít potřebu se ke knize ještě někdy vracet.
Tahle kniha je důkazem toho, že aby vám nakladatelství vydalo knihu absolutně o ničem, stačí mít jen to slavné příjmení, které knihu nakonec bude samo prodávat
Pan Třeštík píše hezky, výstižně, lapidárně.
Myslím, že by se výborně uživil i jako spisovatel.
Dočkáme se brzy další povedené jednohubky?
Mile mě to překvapilo.
Na knihu jsem narazila v knihovně, když jsem hledala M. Třeštíka, jeho otce.
Na nic si to nehraje a přitom je to překvapivě vtipné, svěží, je tam dobrá sebereflexe. Jak píší ostatní, ideální oddechovka, knížka ke kávě na terasu. Nejvtipnější mi na tom připadá, že tahle malá knížka vydá za víc než celá tvorba jeho bývalé manželky Třeštíkové.
Po knize jsem sáhla čistě kvůli čtenářské výzvě. Každou výzvu si vybírám i knihy, které bych běžně neotevřela a někdy se dočkám i milého překvapení. Tady je to čistě 50 na 50.
Kniha je velice otevřená a autor se nebojí na sebe i řadu věcí "napráskat".
Je to taková jednohubka, nejlépe k moři na lehátko :)
Osoba tohoto pána je mi velmi nesympatická. Zcela subjektivně, pocitově. Proč jsem si knihu tedy pořizovala? Chtěla jsem mít v rukou reálný důvod, abych o něm mohla dál mezi známými mluvit pohrdavě. Třeba přečíst jeho opravdu bídnou autobiografii....I těch 250,- mi za udržení mého oblíbeného koníčku (hejtování) stálo... No, bohužel se nezadařilo a kniha mě vcelku rychle vtáhla do děje. Haha. Asi to dělal i fakt, že jsem rodilá pražačka a v knize se mluví o spoustě míst a osob, které znám, nebo mě zajímá jejich story. Text svižně utíká a než se nadějete je konec. A jelikož se pan Třeštík občas v knize sám bičuje za životní omyly, je to i docela příjemné čtení.
Overall - názor na jeho osobu jsem nezměnila, ale těší mě, že si to, co si myslím o něm já, myslí o sobě i on sám.
Prostě povedená bio, která se překvapivě nebere tak vážně.
Čtení mě bavilo, ani jsem nečekala, že mě to chytne až tak moc. Bylo zajímavé nakouknout do života autora, líbil se mi teda i jeho styl vyprávění a postřehy, značná dávka sebereflexe. Ve finále mi byl autor velmi sympatický a ve spoustě jeho pocitech a názorech jsem se i našla. Takže fajn oddechovka, která mile překvapí
První knížka, kde nedávám hvězdičky. Přece jenom dávat body něčímu životu, hm. A přijde mi, že je k sobě Tomáš chvílemi kritický až moc. Ale tak to bývá. Nicméně nemá cenu litovat rozhodnutí, která už člověk učinil. Spíš se rozmýšlet než nějaké udělá. I když někdy je lepší hned kývnout:-) To je život.
Velmi zajímavé čtení, občas plné sebereflexe, vtipné, čtení mě fakt bavilo.
Moc se mi do čtení nechtělo, ale kniha mě překvapila a líbila se mi. Je to úplně jiný svět než ve kterém žiju já, jiná generace...ale ve svém věku už toho většinou moc neodsuzuju a hodně věcí není černobílých. Každopádně zajímavé čtení.
Ze začátku mě to trochu nudilo, pak jsem si ale uvědomila, kolik sebereflexe je do knížky vloženo a přišlo mi to obdivuhodné. Takže celkem zajímavé oddechové čtení :)
Tohle mě bavilo. Je mi jasný, že to nebude kniha pro každého. Ve chvíli, kdy člověk čte o něčím životě, má tendenci hodnotit daný život, vytvořit si nějaký názor na konkrétní osobu, někdo začne i škatulkovat. A věřím, že se najde spousta lidí, kterým Tomáš Třeštík sympatický prostě nebude.
Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, každá je věnována buď někomu, nebo něčemu, co ho v životě nejvíc ovlivnilo. A že toho bylo. Propařené, propité i profetované mládí. Povrchní hodnoty, nároky na sebe i na okolí a pod tím vším celkem citlivá duše.
"Mně nevaděj spontánní rozhodnutí, pokud je teda dělám já. Cizí spontánní rozhodnutí snáším naopak dost blbě."
Tahle knížka na mě působí jako taková terapeutická zpověď. Líbila se mi, dokonce moc, protože Tomáš Třeštík píše o dost lépe než jeho bývalá žena, je vtipný, občas hraje na city a je sympatické, že se o všech lidech zmiňuje jen v tom dobrém. Nepere špinavé prádlo ani si nevyřizuje účty. Jestli ještě něco napíše, tak si to ráda přečtu. Na druhou stranu si ale říkám, že kdyby pro mě byl blízkým člověkem, na kterém mi záleží, asi by se mi to už tolik nelíbilo. Asi bych spoustu z toho raději nevěděla. Jsou věci, které by rodiče o svých dětech a děti o svých rodičích vědět neměli. Čistě jen proto, aby si vzájemně neublížili. Je fajn se vyzpovídat, jen si nejsem jistá, jestli bylo nutné to udělat takhle veřejně.
Díky krátkým kapitolám mi knížka zpříjemňovala cesty MHD. Jedna kapitola cestou tam a už jsem se těšila na další čtení cestou zpět. Mile mě překvapilo, že byla knížka čtivá, protože k prvotinám autorů z jiných profesí přistupuji zřídka a s mírnou obavou, že dnes už píše každý, a to ještě všelijak. Občas, když autor popisoval více myšlenek najednou, potřebovala jsem se v textu vrátit, co nebo koho tím autor myslel. Nejvíce mě zaujalo povídání z fotografického prostředí.
Kniha střípků ze života autora, pohled do minulosti, kterou má za sebou. Četlo se to dobře, autor je určitě osobnost, která ale ne každému sedí.
Bulvár nečekejte. Tahle kniha rozhodně nejde "po povrchu". Tomáš Třeštík v hlavní roli šikovně balancuje mezi namachrovaným týpkem, citlivým introvertem a sebeironickým glosátorem vlastního života. Umí se koukat kolem sebe a má cit pro přesné vykreslení jednotlivých postav a událostí, které mu proběhly životem. Ve chvíli, kdy vám začne ta jeho namyšlenost trochu vadit přijde intimní chvilka, zamyšlení, životní moudro nebo to celé shodí vtipnou nadsázkou a sebeironií. Mě to bavilo moc a doufám, že se brzo dočkáme i nějaké další knihy.
Knížku autobiografických povídek Tomáše Třeštíka jsem objevila náhodou. Nevěděla jsem o ní a tak jsem ji ani ´neměla v plánu´, ale při čtení anotace jsem v lecčem souzněla s autorovým pohledem na svět ("Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce,... mám rád, jak to voní v papírnictví,...) a tak jsem se do ní pustila a přečetla ji.
Upřímně řečeno ale nejde o knihu, ke které bych se chtěla vracet. Věnovala jsem ji dál.
Přistupovala jsem ke knize s předsudky, co to asi bude, co nějaký protekční týpek, lumbersexuál z Letný, manžel komerční spisovatelky asi umí napsat? No a autor mě hodně překvapil, to musím uznat. Takový sebemrskačský, přitom civilní pohled jsem nečekala. Určitě budu jeho tvorbu dál sledovat.
Štítky knihy
fotografování životopisy, biografie paměti, memoáry dětství hledání smyslu života senioři fotografovéAutorovy další knížky
| 2020 |  Katka |
| 2021 | Po povrchu |
| 2002 |  Osobnosti současné české reklamní a módní fotografie |
Pokud vás zajímá, co všechno autor má, kolik to stálo, co by chtěl mít, kolik by to stálo, koho všeho zná a jakej je borec, tak je to kniha právě pro vás.
Mě toto bohužel nezajímá a taky mi vůbec nepřišlo, že by autor měl upřímnou sebereflexi.
Knize se nedá upřít svižnost, proto dávám dvě hvězdy.