Po stopách lidojeda
Tomáš Boukal
Kniha o mýtech Indiánů Severní Ameriky i Sibiře, o jejich podobnostech a propojení i možných genetických souvislostech. Náhodný výběr mansijského mýtu, který vykazoval určité podobnosti s mýty jiných národů, mne přivedl na stopu prastarého příbuzenství. Linie, která propojuje staré i současné populace velmi vzdálených míst, která leží na různých kontinentech, přes něž jsme schopni sledovat nejen stopy našeho mýtu, ale také stopy příbuzenských vazeb. Podobnost starobylých vyprávění tedy není náhodná, ale vyjadřuje pradávnou příbuzenskou spojitost, která se ovšem v našem případě vztahuje na tak odlišné a geograficky vzdálená etnika, jako jsou některé skupiny původních obyvatel Sibiře, dalších oblastí Asie, ale také Ameriky, Evropy, a dokonce i Afriky. Těžko uvěřitelná se jeví představa, že by mohly sdílet nejen příběhy, geny, ale i další kulturní prvky.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2018 | Hřbitov nevěst |
2021 | Cesta mrtvých: Život a smrt Alexandra Nikolajeviče, lovce národa Mansů |
2003 | Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé |
2020 | Duch tajgy |
2012 | Ekologická antropologie |
První část knihy byla hodně zajímavá a čtivá, a myšlenka propojení velmi vzdálených oblastí mě zaujala, a také osobní vyprávění autora, který dané oblasti navštívil. Potěšila mě i část o Kanadě, protože zrovna nedávno jsem četla komiks o Denéech Zaplatit zemi, a tak i to, že zrovna ve stejné době jsem na ně narazila jinde, bylo zajímavým doplněním, a zase úplně jiný pohled. Ve druhé části, kde už se šlo k samotné podstatě, tedy mýtu o lidojedovi, jsem se víc ztrácela, hodně zmatené byly ty stručné popisy příběhů. Byly tak zrychlené, že jsem nevěděla, kdo zabil koho, čí syn nebo dcera a pod. Jako další velké minus jsou zcela nepřehledné mapy a tabulky, které jsou tak malé, že není vidět vůbec nic. Také mě mrzí, že v knize je neuvěřitelné množství překlepů a chyb, na str. 259 dokonce ujela tabulka, takže tam něco chybí a tabulka moc nedává smysl. Je to škoda, nakladatelství Dauphin mám ráda, tohle si mohli lépe ohlídat. Naopak velkou radost mám z toho, že některé motivy jsem znala z dětství, neboť jsem měla skvělou pohádkovou knihu O moudrém Chadaunovi a třech sluncích, kde se vyskytuje jak pohádka, o tom, proč jsou na světe komáři, ale i o Statečném Ekva-pyrisovi, který se v této knize objevuje jako často zmiňovaný kulturní hrdina Ekva-pirš. Tímto mě tedy kniha obohatila v tom, že známé pohádky najednou vidím ještě v jiném světle. Hodnotím spíš průměrně, první část skvělá, pak už jsem se trochu nutila do čtení. Ale něco mi rozhodně dala.