Po zarostlých stezkách
Knut Hamsun (p)
Žánrově těžko zařaditelná kniha Po zarostlých stezkách je niternou zpovědí největšího a nejkontroverznějšího norského spisovatele 20. století, nositele Nobelovy ceny Knuta Hamsuna (1859–1952). V beletrizovaném deníku autora, který byl po druhé světové válce uvězněn a obžalován ze spolupráce s proněmeckou kolaborantskou vládou, najde čtenář vzpomínky, představy i každodenní útrapy člověka pronásledovaného svědomím a trpícího pocitem nedorozumění. Jedinečné Hamsunovy zápisky dokazují jeho hluboké, očím poválečné spravedlnosti ukryté lidství.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , Mladá frontaOriginální název:
Paa gjengrodde Stier, 1949
více info...
Přidat komentář
Hamsun během válek sympatizoval s Německem. Setkal se s Hitlerem a byl souzen za kolaboraci. K tomu vás postaví tahle krátká kniha - budete se muset rozhodnout zda chcete vůbec číst dílo o starci a jeho minulosti, jeho svědomí, jeho aroganci, jeho vině, anebo nevině, protože rozsudek záleží jen na vás. Jednal pod svou chybnou filosofií? Protože neměl dostatek informací? Protože měl špatnou ješitnou osobnost? Protože miloval své přátele a Norsko? Je to na vás...
Ale nejsou to jen zápisky starého muže, starého spisovatele před soudem a před smrtí (i když stále od ní pár let daleko). Jsou skvěle napsané. Chytilo mě už prvních pár stran. Chtěla jsem vědět, co mi ten muž ještě řekne před tím, než odejde s poslední stránkou. Jak hezky používal slova. A jak jemně používal sebeironii.
Tak trochu jiná kniha, než běžná románová tvorba autora. Text je dost nelineární, místy na sebe nenavazuje. Prolíná se tam řada zážitků z minulosti, přesto se čte poměrně snadno.
Zajímavé sledovat jak se pováleční "demokraté" snažili z naprosto (duševně) zdravého Hamsuna udělat blázna. Doslova se tu nabízí srovnání s americkým (italským) básníkem Ezra Poundem, který dopadl ještě hůře.
Četla jsem v lednu 2007. Podle mých poznámek:
Autor částečně formou jakoby deníku popisuje události od května 1945 do Sv. Jana 1948, od doby svého zatčení do doby zasedání nejvyššího soudu.
Text je značně různorodý, někde popis toho, co se dělo, dál úvahy o životě, o dětství, pak zase obhajoba činů, za které je odsuzován.
Někde se mi zdá, že to píše velmi starý muž. Byl vlastně skoro devadesátiletý. A kolem 80 let mu bylo, když spolupracoval s Němci.
Místy se čte hezky. Místy jsem z textu rozpačitá. Jaká budu, až mi bude 90 let?
Ťažko hodnotiteľná kniha. Miestami úsmevné, miestami smutné rozprávanie o posledných rokoch života spisovateľa v čase, keď si ho úrady posúvali cez nemocnice a starobince a nevedeli sa dočkať jeho smrti. Pútavé čítanie.
Rozhodně zajímavé počtení jedné z nejkontroverznějších postav na literární scéně dvacátého století. Těžko hodnotit, jedná se totiž výlučně o autorovu reflexi doby uplynulé, jakési zúčtování s jeho "prohřeškem" (a paradoxně bez politické sebereflexe), jen místy se mihne beletrizované vyprávění. Ale kdo se zajímá o Knuta Hamsuna, nebude četby litovat. Kdo si však myslí, že se dozví něco víc o jeho motivaci, bude zklamán. Ačkoli píše ze sebe, nepíše o sobě.
Čtivá kombinace impresionistických črt a deníkových záznamů, jež se spíše než na morální reflexi autorova jednání za války věnují tématu osamocení starého člověka tak těžce odloučeného od veškerého okolního světa jako byl Hamsun v té době. Sic doslov určité pasáže zpětně zproblematizoval, stejně se pořád jedná o velice zajímavé dílo. Pokud takové knihy píší lidé s trvale oslabenými duševními schopnostmi, pak by měla být jejich tvorba publikována častěji!
Štítky knihy
norská literatura deníkové záznamy
Autorovy další knížky
1959 | Hlad |
1970 | Matka země |
2000 | Mystérie |
1930 | Viktorie |
2002 | Po zarostlých stezkách |
Zvláštní čtení. Třeba poetický popis starých bot, které ho "dovedly až k Hitlerovi".