Pochodeň
Miloš Václav Kratochvíl
Ústřední postavou je Jan Hus. Autor si vybral jeho nejvzrušenější období jeho života-úsek kostnický. Líčí nejen tragický osud velikého českého reformátora, ale i zachycuje celou tehdejší dobu i spletité mocenské konflikty, které se na kostnickém konfliktu odehrávaly. Román Pochodeň je samostatnou částí Kratochvílovy Husitské trilogie, jejíž první částí je vydaný román: Král obléká halenu.... celý text
Přidat komentář
O Husovi se mluví jen okrajově a až poslední stránky od Soudu a slyšení, které se konečně jeho týkaly, byly zajímavé. Nedokázal jsem se přenést do tehdejší doby, snad napodruhé to bude lepší, jestli vůbec.
Blížil se 6. červenec a já měl tematicky připravenou knihu Pochodeň právě na toto období. Už to bude nejméně rok, co jsem četl první část románu věnujícímu se Janu Husovi, jež mě bavila a postrčila ke koupi pokračování. V antikvariátu jsem ji pořídil za směšných 30 kč, uložil ji do knihovny a čekal na správný čas.
Mistr Jan je zdánlivě většinu knihy v pozadí. Přece jen kostnický koncil nebyl svolán kvůli nějakému českému knězi, jenž z pohledu církevní vrchnosti šíří nebezpečné bludy. Různé skupiny osob měli různé úmysly s koncilem a nejeden z nich se snažil využít přítomnosti kacíře. Hus je tak na čas vmanipulován do samého centra dění, stane se figurkou, kterou si budou mocní přehazovat, každý s jiným záměrem. Ať už půjde o peníze, získání času nebo jsou poháněni strachem ze změn. Papež Jan XXIII. oslabován schizmatem chtěl odstranit další dva papeže, Zikmund chtěl sjednotit evropské křesťanstvo, rozdrtit Turky a získat tak svrchovanou moc a nehynoucí slávu. Sledujeme však i menší figurky na šachovnici dějin, ne nezajímavé. Vše pak postupně spěje k již předem jasnému konci. Velmi dobře napsaná kniha, po jejíž dočtení jsem měl chuť pozvednout Žižkův palcát a pobít pár kardinálů.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1979 | Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela |
1976 | Dobrá kočka, která nemlsá |
2008 | Objevitelé a dobyvatelé |
1980 | Lásky královské |
1945 | Osamělý rváč |
Z nouze jsem vytáhl tento román z domácí knihovničky a dojem tomu bohužel odpovídá. Kniha se zabývá kostnickým koncilem a Husovými osudy.
Autor uvádí na scénu několik lidí z různých společenských skupin, kteří se okolo koncilu účastnili nebo se kolem něj pohybovali. Jan Hus je pouze jedním z nich, i když má v knize nejvíce prostoru. Příběhy jsou bohužel značně útržkovité, jen málo postav zaznamená nějaký posun či zajímavý zvrat v osudu. Některé mi přišly dost nepravděpodobné a neživotné, vyloženě jako symboly nebo karikatury (např. prostitutka). Ani Jan Hus nezažívá nějaké vnitřní dilema nebo pochybnosti.
Vyzněním kniha bohužel nepřekračuje dobu svého vzniku, Husovo učení je vnímáno hlavně v rovině sociální, nikoliv náboženské, o podávání podobojí padne pouze několik vět. Není vysvětlena transsubstanciace, tedy že chléb a víno se při mši změní v ústech v tělo Kristovo a krev Kristovu, jak se tehdy věřilo. Velká pozornost se klade na sociální rozdíly (které jsou značně vyhrocené), na hromadění majetku církví (které bylo asi vnímáno daleko přijatelněji než dnes) atd. Také předjímání budoucího vývoje (husitských válek) a zmírnění sociálních rozdílů mi přišlo neseriózní. Nevím, zda války přinesly něco dobrého chudým lidem.
Zázrak to nebyl, tomu odpovídá i hodnocení.