Počkej si na loňský rok
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2920/bmid_pockej-si-na-lonsky-rok-lM1-2920.jpg
4
153
153
Dickovy příběhy jsou zpravidla rafinovanou montáží subjektivních realit jednotlivých postav a nenápadně naznačují, že „duševní choroba“ zůstává v různé míře existenční součástí reality každého člověka. Podobný problém má i lékař, dr. Eric Sweetscent, hrdina tohoto Dickova podivuhodného románu. Vždyť planeta, na níž žije, se zmítá v nekonečné válce, a navíc jeho žena je závislá na droze, která přenáší své uživatele do budoucnosti či minulosti. Navíc na osudu Sweetscentova nového pacienta závisí osud celé zeměkoule.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Now Wait for Last Year, 1966
více info...
Přidat komentář
Někdy před deseti lety a stejné dnes jako kdysi.At už je realita a její povaha jakákoli.
První,druhá,třetí kapitola.Ve čtvrté už jste jako doma.Takhle je to u něj vždycky.
Nejdřív se nechytáte,pak vás to sežere a na konci vyplivne.
Prostředí sci-fi spíše jako kulisa,berlička.Pro rozehrání vztahů a mezilidských propletenců.
Právě v tom zasazení a konkrétně v cestovce-časovce.Dick vždy dokázal vytěžit ze zápletky něco o lidech a jejich prazvláštních osudů.Psychologie s návyky i s nelehkovážnou duševní stránkou.
Vždyt i sebezapřisáhlejší odpůrce podpůrných i jiných látek,možná připustí,že to tady bylo již od Adama.I ten lovec mamutů potřeboval nějaký stimul :)
Budoucnost v tom nebude jiná.Navíc si tu realitu děláme složitou i náročnější.
To by se z toho jeden ...
Jako tak typicky a jako obvykle u Dicka,jde tu především o lidi samotné.
Autor měl osobní zkušenosti s hodnými i těmi druhými a nepřestal věřit v ně samotné.
Samozřejmě si občas nevyhnutelně jistě také rozsšiřoval obzory.
Neprozkoumané vrstvy jistě zkoumal v té jeho REALITĚ i jiných.
Samosebou,když o něčem píšu,bylo by dobré to poznat.Aby to bylo jako ze života :)
A v těch jeho knížkách to jednoduše je.
Jednoduše a prostě všechno.
Proč to všechno je právě tak,jak to je.Proč to není tak a není zrovna jinak.
Aby to nebylo všechno nakonec úplně jinak a my se mohli ptát a hledali odpovědi.
Nalákal mě štítek "cestování časem". Pro mě nový autor, tak se zatím jen seznamuju. (Dosud jsem znala jen dvě známé zfilmované povídky)
Na této knize se mi líbí, že je to ještě taková ta stará klasická sci-fi, kterou mám ráda, ale přitom to není jen sci-fi, jde tam výrazně i o psychologii postav.
Bylo to pro mě trochu komplikované na sledování, kde kdo jak... Když čtu, že je to na autora nezvykle strukturované, tak pak nevím, jak zvládnu chápat jiná díla, do kterých se ale rozhodně pustím :)
05/2021 Klasická Dickovina se vším všudy. V tomto případě jde skutečně spíše jen o jakési mentální cvičení - Dick zasadil děj do blízké budoucnosti, kdy se odehrává kosmická válka s dvěma mimozemskými národy a v této situaci se objevuje droga, která člověka na chvíli fyzicky přenese časoprostorem do budoucnosti / minulosti. Hlavní hrdina (typicky dickovský úředník v obřím soukolí pochybné korporace, tentokrát KBZT - Kožešnické a barvířské závody v Tijuaně LOL) využívá znalostí, které nabyde během svých drogových tripů k ovlivnění směřování země ve vesmírném konfliktu. To je vše. Což mi vlastně trochu vadí - že narozdíl od vyzrálejších Dickových děl se tato kniha prakticky nijak nevztahuje k našemu reálnému světu, fakt nevím, co si z ní vlastně vzít. Prostě je tu rozehraná nějaká super-komplikovaná situace a pak už jen sledujeme, jestli se to Dickovi podaří ukočírovat a všechny dějové časové kličky logicky uzavřít. Pro milovníky PKD je to ale samozřejmě povinnost. 7/10.
Z několika výborných komentářů níže se dozvíte vše podstatné, proto připojuji spíš dojmy než fakta.
Má úchylka na cestování časem byla ukojena naprosto originální formou. Droga? Zajímavé. Pro někoho jako já, kdo si zkreslí vnímání leda tak dvěma plzněmi, je to naplnění úplně nových možností: rozostřenost vnímání i myšlení a nevyzpytatelnost v dějových linkách, podpořená vizí budoucnosti, ve které není ujasněn přítel a nepřítel, ve které je možné potkat sám sebe (a dokonce si pomoci) a ve které hraje minulost pro lidi jen roli nostalgické jednoduché hry, nikoliv prostředku poučení se např. o obyčejné lidskosti. Má četba obnášela opětovné kutání nových cestiček a narušování čtenářských schémat, to mě bavilo. A když se hlavní postava dozvěděla podstatnou informaci o sobě samém od mluvícího taxíku, věděla jsem, že zkusím další Dickovy knížky. Má-li pravdu ludek.n, že tady se autor držel zpátky, mám se na co těšit.
Je až k neuvěření, kolik toho autor dokáže dát do poměrně útlé knížky - válka tří světů, droga, která člověka přenáší časem i dimenzemi, manželská krize, lékařská věda, umožňující náhradu jakéhokoliv orgánu. A přitom všechna tato témata spolu dokáží nenásilně fungovat. Nenazval bych to Dickovou klasikou, i když samozřejmě většina věcí se v nějaké formě objevuje i v jeho jiných knihách, určitě mám radši Dickovy povídky než romány, ale i tak jsem rozhodně nebyl zklamán.
Krásné, depresivní sci-fi o droze, která vás dokáže přenášet v čase, o lásce a nenávisti, politikovi schopném čehokoli, alternativních realitách, a hlavně o jednom doktorovi, který postupně zjišťuje, že svět je složitější, než bychom si vůbec dokázali představit.
P. K. Dick rozhodně není autorem pro každého, a zvlášť není autorem pro ty, kteří jednu knihu čtou měsíc. Děj není závratně složitý, ale je třeba si pamatovat podrobnosti.
Na Dickovo Počkej si na loňský rok se můžete dívat dvěma způsoby. Buď jako na inteligentní sci-fi, ve kterém vás nová droga může přenášet napříč časem i paralelními světy, a to na pozadí kosmického střetnutí tří mocností. Nebo jako na psychologickou sondu do mysli muže, lapeného v manželství s manipulativní psychotičkou. Ať už si vyberete kterýkoliv z těchto svou přístupů, nakonec vždy zjistíte, že nevíte nic – protože budoucností je vždy celá řada a útěcha v minulosti je pouze iluzorní.
Oproti jiným Dickovým románům je Počkej si na loňský rok strukturovanější a poklidnější, rozhodně ale jde o knihu, na kterou si vzpomenete i po čase.
Na koho jiného už by se měl člověk obrátit, hledaje oxymóron v názvu knihy, když ne na nekorunovaného krále halucinogenních výletů - Philipa K. Dicka. Počkej si na loňský rok je typická „dickovka“, u které si čtenář nemůže být jist ani tím, že mu po dočtení zůstane nos mezi očima. Autor mu klidně podtrhne stoličku na poslední stránce a věřím, že se u toho bezpochyby náramně pobaví. V tomto případě se však Dick přece jen drží zpátky, a jeho vyprávění má poměrně pevnou strukturu a řád. Přesto je třeba být ve střehu. JJ-180 je totiž droga, která lidi posunuje tam a zpět v čase - některé do minulosti, jiné do budoucnosti a další jen tak bokem do paralelních světů. Jaké paradoxy to dokáže způsobit asi netřeba vysvětlovat. Už jen ten nápad stojí za zkoumání. Dick k tomu navíc přimíchal válku tří světů, zákulisí politických rošád a studii manželské krize, no a máme tu velice zajímavý a inteligentní příspěvek do čtenářské výzvy.
Čtenářská výzva 2019:
Ač mám Philipa K. Dicka nesmírně rád a z jeho pera mnoho načteno, mám z jeho knih patřičné obavy - rozhodně se nejedná o jednoduché čtení a vyjma jeho povídek se v ději často ztrácím a těžko nacházím přetrženou nit.
O to víc mě překvapila jeho vize o světě, kde dva bojují proti třetímu, přičemž spojenec je nepřátelštější a horší, než nepřítel. Kterýžto by chtěl sám být spojencem. A nezapomínejme na drogu, díky níž může člověk nějakým způsobem cestovat buď v čase dopředu, zpět, nebo do paralelních vesmírů. No a teď se v tom vyznejte. A mě se to povedlo aniž bych se po každé přečtené stránce modlil, aby to už konečně skončilo!
Krásné, úžasné, temné, osudové - zkrátka Dickovské!
Na této knize mne asi nejvíce zaujal nápad. Přece jenom cestování časem pomocí drogy, která mění vnímání časoprostoru, to tady ještě nebylo. Co se týká zpracování, tak to bylo celkem dobré a originální, ale nakonci jsem se v tom trochu ztratil. Ono totiž vyznat se v tom, kdo je z jakého parelelního vesmíru, kdo z budoucnosti a kdo z minulosti není zrovna lehké. Díky tomu mne tak trochu minula pointa celého příběhu.
Pokazde mi trva nez se do deje zacnu a orientuju se. Trochu se mi pletlo kdo s kym valci, ale myslenka cestovani casem pomoci drogy byla zjaimava. Je tam spousta detailu, ktere nijak nesouvisi s hlavnim pribehem, ale maji pro autora jistou dulezitost, napr. Himmel a jeho vozitka. Pribeh se mi jakz takz libil :)
Tenhle příběh mne moc nenadchnul. Nějak špatně jsem se v tom orientoval. Nějak mi to přišlo takové nedotažené.
První kniha která se ke mě od P.H. Dicka dostala.
Zpočátku knihy jsem byl mírně nesvůj z toho, kolik údajů na mne kniha v krátkém sletu vyvalila, z toho většina z nich byla neosvětlená, zahalena tmou a tajemstvím, o němž nebylo jasné, jestli mi jej autor kdy vůbec odhalí.
Postupně však začala nabírat nové, enormní rozměry naprosto jinde, než bych z prvopočátku očekával a já pochopil, v čem byl Philip Kindred unikátní. Psychologie postav a filozofie nejen jejich a v jejich činech, mne nechávala v úžaslých momentech, kdy jsem knihu jen odložil a přemýšlel o tom, co mi právě bylo naservírováno. Vřele doporučuji všem, kteří s nadšením nahlíží pod pokličku, protože tohle bylo uvařeno na michelinskou hvězdu.
Meziplanetární válka, intriky, záhadný generální tajemník OSN, drogová závislost, cestování časem do paralelních vesmírú a manželská krize jednoho suchara a jedné mrchy. Vylovil jsem to ze své knihovny jako oddechovku na pauzy do práce, ale i brebeňtění ukrajinských uklízeček, které zrovna poblíž vytíraly mi přišlo mnohdy srozumitelnější. Takže buď toho bylo na jednu knihu trochu moc nebo stárnu a začínají se mi líbit převážně jen taková sci-fi, která nejsou sci-fi.
Klasicky výborná záležitost od mého oblíbeného autora. Tradičně filozofické a krásně depresivní promyšlené sci-fi
Meziplanetární válkou zmožená Země, která se přidala na špatnou stranu válečného konfliktu dvou ras - stává se tak terčem jednak nepřátel a jednak spojenců, kteří si nejsou jistí její loajalitou. Mezi tím vším se pohybuje dr. Sweetscent, životem unavený člověk, který díky droze JJ-180, která mu umožňuje cestovat v čase, chytá "druhý dech". Doporučuji.
Tahle dickovka mě nějak nevtáhla do děje.
Téma časové drogy ale zajímavé, jen mi ten děj přišel trochu zmatený a neuspořádaný. Ale možná jen dojem z prvního přečtení.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Stačí se začíst a ono to najednou neskutečně šlápne.
Jsem jeden z těch, co s tou správnou dávkou cestuje do budoucnosti. Ale maximálně tak o den a ne o deset let.