Pod africkým sluncem
Barbara Wood
V knize Pod africkým sluncem nás autorka pozve na kávovou farmu v Keni, kde se odehrává strhující příběh dvou rodin - evropské a africké, příběh naplněný romantikou a napětím.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1996 , Knižní klub , AlpressOriginální název:
Green city in the sun, 1988
více info...
Přidat komentář
Perfektní!! Nejlepší kniha této autorky. Ještě se mi líbí Panenky z ráje a Hippokratova přísaha. Ale tato kniha byla první a řadím ji jako nejlepší.
Bomba! Ze začátku jsem si myslela, že mi bude trvat, než se začtu, opak byl pravdou! Od začátku až do konce Vás to nutí číst stále dál:-) Krásný příběh napříč generacemi. Ale představovala jsem si jiný konec... Ale i tak suprová četba :-)
Knihu jsem dostala jako dárek. Nepředpokládala jsem, že se mi tento druh knihy bude líbit a tak mi i dlouho ležela v knihovně nedotčená. Po nějaké době sem ji vyndala a řekla sem si - přečteš ji! Doslovně jsem se musela donutit.
Po prvních pár kapitolách jsem byla mírně zmatena a nedokázala jsem se zorientovat v ději ani v postavách. Přesto jsem četla dál. Někde zhruba v 1/4 sem se začetla a když jsem se dočetla až do poloviny knihy spíš už jsem knihu otevírala a četla ze zvědavosti co bude dál. Po dočtení knihy, musím zkonstatovat, že příběh ač byl pro mě ze začátku nečitelný a zmatený byl nakonec velmi poutavý a krásný. Myslela jsem si a trochu jsem si i přála jiný konec, i přesto se mi kniha moc líbila a určitě ji ještě někdy znovu otevřu.
Kniha nabízí nejen poutavý a krásný příběh dvou odlišných rodin ale zároveň náhled do Africké kultury a tamějších životů.
Moc hezká knížka a dost poučná.Čtenář se dozví spoustu věcí o osídlování Afriky a jejich obyvatelích.Sposta postav a každá má jinou povahovou charakteristiku a jiný zájem.Láska ,peníze,moc a nenávist.To dohromady napínavé čtení.Knihu jsem si koupila a určitě se k ní vrátím.
Přesně takové knížky mám moc ráda, příběh přes více generací. Krásně napsané, poutavé. Zároveň jsem se dozvěděla něco více o Keni, kde se příběh odehrával. Určitě doporučuji, kniha která chytne za srdce a dlouho Vám zůstane v paměti.
Čtyři hvězdy dávám jen proto, že motiv knížky a její myšlenka jsou téměř přes kopírák s "Panenkami z ráje". Jinak ale moje druhá oblíbená kniha autorky, kterou jsem si po přečtení výtisku z knihovny koupila. Opět je můj dojem možná dán tím, že reálie a historii Keni příliš neznám, ale líbilo se mi to, jak se na pozadí osudů hlavních hrdinů (u Woodové jde především o hrdinky) čtenář nenásilně dozví i o historii jednoho státu. Také mne zaujal popis toho, jak Evropané svým pohledem "bílého anglosaského protestanta" hodnotí některé skutečnosti, které takové ale v reálu vůbec nejsou (soužití bílé menšiny a černé většiny, konflikt hlavní hrdinky při setkání s Černoškami v USA - nechápala jejich problémy + ony nechápaly ji coby Afričanku).
Co ještě nového můžu napsat o této knize, když všechny superlativy už tady byly v komentářích použity? Budu se asi opakovat, ale je to skutečně nádherný příběh, který si své čtenáře podmaní, okouzlí a donutí k zamyšlení.
Pribeh se mi velice libil, je zde historie, romantika, kultura Afriky, jednim slovem prekrasne dilo Barabary Wood.Urcite ji nekdy budu cist znova.
Nádherný příběh. Přečetla jsem ho jedním dechem... Jen se mi stahuje hrdlo nad tím, jak se historie opakuje, jak nebezpečná je manipulace davu jedincem, jak hrůzná může být rasová a náboženská nenávist..
Moc pěkná sága rodiny, která odešla z Anglie do Afriky. Kde lord Valentin zakládá plantáže a jeho sestra, doktorka Grace zakládá nemocnici. Jejich osud se prolíná s osudem šamanky Wachery. Román je čtiví, jako většina knih od této autorky. Doporučuji
Moderní svět vs. země nezasažená civilizací ... lékařka vs. šamanka ... najdeme tu lásku, smrt, víru, nenávist, boj s předsudky, zoufalost, pověrčivost, ale také poznání smysluplnosti života ... prostě krásný romantický příběh.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1998 | Panenky z ráje |
1999 | Pod africkým sluncem |
2001 | Doktorka Samantha |
2002 | Plamen duše |
2011 | Zlatá země |
První kniha od Woodové, kterou jsem četla (určitě není poslední!). Některé popisné pasáže jsem sice přeskakovala, ale to bylo spíš proto, že jsem na ně neměla v práci náladu. Určitě se k ní ještě někdy vrátím (třeba v letadle do Keni).