Pod africkým sluncem
Barbara Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316531/bmid_pod-africkym-sluncem-YB1-316531.png
5
527
527
V knize Pod africkým sluncem nás autorka pozve na kávovou farmu v Keni, kde se odehrává strhující příběh dvou rodin - evropské a africké, příběh naplněný romantikou a napětím.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1996 , Knižní klub , AlpressOriginální název:
Green city in the sun, 1988
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha. Trvalo mi cca. prvních 50 stránek, než jsem se začetla, ale pak už jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Autorka popisuje krásy africké přírody tak barvitě, až jsem měla pocit, že se tam procházím. Skoro jsem záviděla Grace, že má vlastní ochočenou gepardici, která s ní spí v posteli a Rose má jako domácí mazlíčky opičky. Velice napínavý příběh několika generací. Mou nejoblíbenější postavou byla rozhodně odvážná energická Grace a hned po ní Debora. Bylo mi líto ubohé Rose, která k tomu všemu chudinka ve své naivitě přišla jak slepá k houslím, štval mě nafoukaný a egoistický Valentin. Bavila mě Wachera – její zatvrzelost a to, jak si zásadně vždy a za každých okolností dělala, co chtěla. Postav tam bylo opravdu mnoho, což je ovšem poměrně logické u knihy, která má 600 stran a děj se odehrává téměř po celé století. Postavy se mi v žádném případě nepletly a u čtení se nešlo nudit. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o historii Keni a o povstání MAU MAU, o jehož existenci jsem do teď nevěděla. Autorka se také věnovala problematice ženské obřízky. Při scéně, kdy se mladé dívky koupou v jezeže v ledové vodě, zpívají a nakonec jak zfanatizované kráčí k obřadu, kde jim znetvoří genitálie tak brutálním způsobem, přičemž ledová voda je jediná anestezie mě opravdu hodně mrazilo. A závěr knihy ? No prostě úplně NEJ ! Hlavně mě dostalo, kdo vlastně nakonec zavraždil Valentina, měla jsem několik tipů, ale tohle mě nenapadlo. Knihu dávám do oblíbených a časem se určitě pustím do dalších knih od této autorky. Teď si ale na oddech dám něco českého.
Výpravný román mě nevšedními zážitky z oblasti kmenové Nairobi velice oslovil. Možná tomu pomohlo malé textové písmo, které příběh zhutňuje a které mi pocitově naznačilo, že bych měla pečlivěji číst.
Smutný příběh jedné rodiny odehrávající se v Keni. Líbil se mi kontrast způsobu života bílých a černých lidí. Kniha ukazuje jak běloši zasáhli do života původních obyvatel a kam je to dovedlo.
Čtivé, příjemné, zajímavé. V knize bylo hodně tragických, smutných, chvílemi i poučných a komických situací a zvratů. Příběh o situaci v Keni od období po první světové válce skoro až po současnost. Příběhy jsou napsány z pohledu několika generací rodiny pocházející původně z Anglie (bílých osadníků) a původní domorodé rodiny, která žije v místě kam se "přistěhovali" a různě se prolínají. Mě to bavilo. Bylo to dlouhé, ale i tak ;)
Láska zmařená, jak ta dokáže bolet!
Hodně dlouho, třeba i sto let...
A láska nenaplněná... jak ta teprv bolí...
že to človíčka málem skolí!
Co jen lidské srdce kolikrát zkusí...
Jenže - žít se musí!
:-)
Rozsáhlý společensko - historický román, zastrčený v chlívku Pro ženy! Ach jo... A navíc zas název vycucaný z prstu! Proč bylo zavrženo Zelené město na slunci a místo toho je tu cosi vhodného tak pro harlekýnku? Ach jo...
A anotace... Ta měla být postavená trochu jinak, takto to vypadá, že jde jen o mezilidské vztahy, což ale platí tak pro 50% textu.
Dost! Něco ke knize. Dala mi zábavu, ale to, co cením nejvíc, je nenásilné poučení. Definitivně jsem si uvědomila, že moje znalosti o Africe jsou velice okleštěné. Mám jakousi představu, která je úplně zcestná! Pár informací z přírodopisných dokumentů atd. může říct sotva něco bližšího o její historii a současnosti.
Veškeré moje minimum znalostí o tom, co se na obrovském kontinentu děje a jak to tam vypadá, je vrženo a smícháno v jednom pytli, a na něm je v mojí mysli napsáno Afrika... Snad to změním, aspoň trochu...
Autorka stvořila zajímavý, téměř určitě fiktivní příběh. Zasadila ho ale velice zručně a živě do období 20. století a perfektně do něj vpravila historické události, mnoha způsoby ovlivňující její vymyšlené postavy.
Veršík v úvodu něco naznačuje - těch šťastných konců, které s jistotou čekáme v opovrhovaných červených knihovnách, tam totiž mnoho není k nalezení.
Kniha je to na mou věru dlouhá a je v ní hodně postav. Já jsem se u ní opravdu nenudila, sáhla jsem po ní v domnění, že si přečtu nenáročnou slaďárničku, a ejhle! To jsem nečekala!
Kdo necouvne před skutečností, že stejně jako v životě, i v románu se vyskytuje láska a všechny ostatní lidské city až po nenávist, kdo má rád dlouhé příběhy a zajímavé postavy, vydejte se do Keni! Cesta vás možná překvapí...
:-)
V knize byly pasáže, které zaujaly, ale i ty, při kterých jsem se nudila. Autorka umí barvitě popisovat děj.
Dlouha kniha z exotickeho prostredi. Misty jsem hltala, misty se nudila, ale urcite si sve ctenare najde.
Ano, ženské pero je nezapíretelné, je te takové...přímočaře ploché bezmyšlenkovité...nevím..pro mě málo...nevidím nabitý kvaitní text s přidanou hodnotou. Knihu po nějaké době nenaplněn odkládám.
Strhující příběh, mapuje několik generací. Zpočátku jsem ji hltala, poté přišlo poměrně dost pasáží o politice, kolonizaci. Ke konci jsem se trochu ztrácela v postavách, ale dočetla jsem až do plytkého konce.
Nádherná kniha, od autorky zatím nejlepší, co jsem četla. Oceňuji, že jsem se dozvěděla něco z historie a také se "podívala" do dalekých krajů.
Čtivá kniha, která zavede do koloniálních dob začátku minulého století v Keni. Kniha popisuje tragické osudy několika generací anglické hraběcí rodiny Trevertonů, na kterou domorodá šamanka uvalí kletbu. Nešťastně se vyvíjí jak osudy Trevertonů, tak životy potomků šamanky a vlastně celé Keni...Stojí za přečtení.
Pěkná kniha a doporučuji přečíst. Moc pěkné vyprávění o historii Keni, o britské kolonizaci, o domorodých obyvatelích, o nenaplněných láskách.... Měla jsem ale problém s velkým množstvím postav a konec mě taky malinko zklamal.
Určitě silná kniha, která skvěle zobrazuje, jak se s postupem času mění doba i chování postav, které v těch nových érách žijí - jak se mění pohled na svět "mladých" na rozdíl od staré šamanky a jejich předků. POZOR SPOILER: přestože vykreslení osob a skutečností by zdánlivě mohlo odpovídat realitě, strhávám 1* za úsměvné nesrovnalosti, které mi trochu ničily dojem autenticity příběhu. Zaprvé polní maršál Wanjiru - to jsem opravdu skoro kroutila očima - jakože vážně? Dále mi vadilo, že autorka každý milostný akt (asi až na dva případy) zakončí těhotenstvím - to teda byli v té Africe všichni strašně plodní, že jim stačilo mít ke dvou dětem pouze dva sexuální styky za celý život...autorka buď chyběla na hodinách biologie, když se probíraly plodné dny, nebo prostě nevěděla, jak by měla situace vyústit, tak to vždy završila těhotenstvím...Konec působil možná i realisticky, ale stejně mě zklamal. Musím říct, že taková Bílá Masajka mě bavila víc - ale to je příběh sám o sobě a navíc podle pravdy, takže možná proto.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Panenky z ráje |
| 1999 | Pod africkým sluncem |
| 2001 | Doktorka Samantha |
| 2002 | Plamen duše |
| 2011 | Zlatá země |
Moje první kniha od paní B. Wood a musím říct, že dost dobrý. Mám ráda příběhy protknuté skutečnými událostmi, člověk se vždy dozví i něco nového. Líbilo se mi, že kniha není jen černobílá, že ukazuje obě strany domorodé Kikuje i anglické přistěhovalce. Na jednu stranu chtít Afričany přenést během jedné generace z doby kamenné do evropského dvacátého století a dát jim lékařskou pomoc a vzdělání a na druhou jim nedát možnost uplatnění a tohle všechno se Angličanům vrátilo jako bumerang a bohužel to vzalo spoustu životů na obou stranách. Krásná kniha o dějinách Keni, je zde popsáno mnoho problému se kterými se tato země potýkala a potýká.