Pod rozstříleným praporem
Vilém Sacher
Autobiografická kniha popisuje období od "Mnichova" v r. 1938 po osvobození Československa v r. 1945 pohledem přímého účastníka čs. odboje. Přináší osobní názor gen. Viléma Sachra na vojáky, velitele, jednotky a operace, kterých se zůčastnil jako odbojář v ilegalitě, důstojník štábu, či velitel dělostřelectva 3. čs. samostatné brigády. Je to pohled velice tvrdý, který nic nepřikrašluje. Spíše naopak. Nevyhýbá se ani politickým otázkám.... celý text
Přidat komentář
Jedny z nejlepších a nejpřesnějších vzpomínek našich vojáků z dob 2. světové války. Vilém Sacher bych první autor, který psal o bojích na Dukle bez příkras a tak, jak to tam skutečně probíhalo.
Super kniha. Vyprávění opravdu bez příkras. Předpokladám, že kniha byla hned zakazaná, jelikož tam je opravdu zcela otevřený názor na SSSR. Generál Sacher poté podepal Chartu 77, byl degradován a byla mu odebrána všechna vyznamenání.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) vojevůdci, vojenští velitelé protifašistický odboj český odboj vojenské operace
Autorovy další knížky
1991 | Pod rozstříleným praporem |
1990 | Krvavé Velikonoce |
1969 | Dukla bez legiend |
1970 | Na počátku stála smrt |
2012 | Válka skončila na Hané |
Tohle je prostě klasické Sacherovo psaní. Stručné, úderné a bez těch zmíněných příkras. To, že psal o Dukle v celé její "kráse" je už dost známé a zprofanované, ovšem to, co je v naší memoárové literatuře o WWII naprosto zásadní, je to, že rovněž a bez předsudků popsal i odboj západní. Po roce 89 je naopak východní odboj upozaďován a západní hraje prim. Sacher se velmi vymezuje vůči velení v bitvě o Francii, popisuje rebelii v Cholmondeley a popisuje nevraživost mezi legionáři z první světové a vojenskými akademiky První republiky. Naprosto přelomově zní z jeho úst to, že do SSSR byli posíláni horší a méně schopní důstojníci, dále kritika gen. Kratochvíla a schválení jeho odvolání a dosazení na post velitele 1. čs. arm. sboru gen. L. Svobody. Mimochodem Svobodu hodnotí Sacher velmi vysoko a pozitivně a sám se nebojí kritizovat Ingra, Viesta nebo Neumanna. Popisuje i nudu a zhýčkanost panující u naší armády ve Velké Británii a v podstatě popisuje to, že velmi mnoho vojáků ve VB se celou válkou jen prosedělo a propíjelo britskými puby. Dukla je charakterizována jako snůška špatných rozhodnutí a chybného velení, odsudek zní i do vlastních řad, kdy například Střelka nebo Kratochvíl vydávali rozkazy k postupu bez průzkumné činnosti, kdy toto vedlo k obrovským ztrátám!
Čte se to poměrně těžce, ale ty informace jsou v mnohém velmi nové.