Pod rozstříleným praporem

18.01.2024

Tohle je prostě klasické Sacherovo psaní. Stručné, úderné a bez těch zmíněných příkras. To, že psal o Dukle v celé její "kráse" je už dost známé a zprofanované, ovšem to, co je v naší memoárové literatuře o WWII naprosto zásadní, je to, že rovněž a bez předsudků popsal i odboj západní. Po roce 89 je naopak východní odboj upozaďován a západní hraje prim. Sacher se velmi vymezuje vůči velení v bitvě o Francii, popisuje rebelii v Cholmondeley a popisuje nevraživost mezi legionáři z první světové a vojenskými akademiky První republiky. Naprosto přelomově zní z jeho úst to, že do SSSR byli posíláni horší a méně schopní důstojníci, dále kritika gen. Kratochvíla a schválení jeho odvolání a dosazení na post velitele 1. čs. arm. sboru gen. L. Svobody. Mimochodem Svobodu hodnotí Sacher velmi vysoko a pozitivně a sám se nebojí kritizovat Ingra, Viesta nebo Neumanna. Popisuje i nudu a zhýčkanost panující u naší armády ve Velké Británii a v podstatě popisuje to, že velmi mnoho vojáků ve VB se celou válkou jen prosedělo a propíjelo britskými puby. Dukla je charakterizována jako snůška špatných rozhodnutí a chybného velení, odsudek zní i do vlastních řad, kdy například Střelka nebo Kratochvíl vydávali rozkazy k postupu bez průzkumné činnosti, kdy toto vedlo k obrovským ztrátám!
Čte se to poměrně těžce, ale ty informace jsou v mnohém velmi nové.

09.09.2022

Jedny z nejlepších a nejpřesnějších vzpomínek našich vojáků z dob 2. světové války. Vilém Sacher bych první autor, který psal o bojích na Dukle bez příkras a tak, jak to tam skutečně probíhalo.