Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506712/bmid_pod-septajicimi-dvermi-n8H-506712.png
4
258
258
Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem, je mezi horami uhnízděná čajovna, kterou vlastní muž jménem Hugo. Pro místní je Hugo majitelem čajovny, pro duše, které potřebují přejít na druhý břeh, je převozníkem. Jenže Wallace ještě není připravený opustit život, který sotva začal žít. S Hugovou pomocí začne objevovat věci, které za života propásl. Když se v čajovně objeví Manažer, zvídavá a mocná bytost, a dá Wallacovi jeden týden na to, aby přešel na druhý břeh, rozhodne se Wallace vměstnat celý život do sedmi dní.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2022 , conQueer , Fantom PrintOriginální název:
Under the Whispering Door, 2021
více info...
Přidat komentář
Po přečtení jeho knihy Dům v blankytně modrém moři jsem se moc těšila na tuhle knihu.
Hned od začátku jsem věděla, že mi tato kniha zlomí srdce. Nemůžete napsat příběh o tom, jak se do sebe duch a převozník zamilují, a nečekat slzy. Wallace Price je pitomec a bylo těžké ho mít vůbec rád. Ale čím více roste jako člověk, tím je sympatičtější. Hugo byl dokonalý a já ho milovala od začátku. Tato kniha je plná úžasných postav, ale zbytek vás nechám objevit sami.
Nevím, jak to Klune dělá, ale vždycky dokáže, abych se do jeho příběhů zamiloval víc. Tyto příběhy jsou vždy o obtížném tématu, ale s autorovým psaním a humorem můžete vidět záblesk světla ve tmě.
Hlavní postavou je WALLACE, který zemře na srdeční infarkt. Na jeho pohřeb mu přijde Smrtka, které ho zavede do jednoho malého městečka, ve které se nachází dům, který je přestupní stanicí pro zemřelé. Majitelem domu (čajovny) je HUGO. Wallace se seznamuje s dalšími postavami, kteří žijí v tomto domě i mimo něj včetně všemi obávaného MANAŽERA.
Wallace je právník, k ostatním lidem se během svého života nechoval moc dobře. Když zemře, uvědomuje si jako duch, v čem udělal chybu a jak se měl v minulosti zachovat.
Kniha se mi líbila a řekl bych, že je srovnatelná s knihou DŮM V BLANKYTNĚ MODRÉM MOŘI. Autor má smysl pro humor, a ačkoliv smrt je bolestné téma a má mnoho podob, autor se zhostil toho tématu velmi dobře.
Časem si přečtu knihu V ŽIVOTECH LOUTEK. :)
Tahle kniha vás přiměje přemýšlet. Nejen o životě a o smrti. O všem. O tom, jací jste, jaké máte přátele a rodinu, jakou máte práci, jaká děláte rozhodnutí, jak nakládáte s časem, který vám byl dán, jak o sobě, o lidech a o světě kolem přemýšlíte. TJ Klune zkrátka na stránkách knihy Pod šeptajícími dveřmi předkládá možnost, co se stane, když zemřeme. A pokud tato možnost existuje, budu za ní ráda. Sice se o sobě zřejmě dozvím dost ošklivých věcí, než dojdu k "prozření", k "míru". Ale pokud mě na konci budou čekat tyhle dveře, ráda to podstoupím. I když já bych preferovala kavárnu než čajovnu.
Najdete zde klasická klišé: každý konec vede k novému začátku, smrt je součástí života, žij svůj život naplno, jako by byl tvůj poslední, času nikdy není dost, hlavně, když jde o věc, na které nám záleží, nejde o to, čeho dosáhneš, ale o lidi a o to, co jsme ochotní pro ně udělat... Tato klišé však v celém příběhu mají svůj smysl, nejsou kýčem a opravdu člověka chytí za srdce. Stejně tak lidské emoce, smutek nad ztrátou milované osoby, rodičovská i milostná láska a pocit, že nakonec všichni najdeme cestu domů.
Tato kniha byla opravdu skvělá. Myslím , že podnítila na pozadí barvitého příběhu, k zamyšlení. Postavy procházejí nějakou tou proměnou. Fantasy prvky z díla dělají zajímavý příběh. Místy jsem se docela pobavil a zasmál. Těším se na další knihy autora... Myslím, že tato kniha se mi líbila víc než Dům v blankytně modrém moři.
Tak tahle knížka byla opravdu jedinečná! Nečekala jsem a vlastně ani nevím proč že byla tak moc čtivá. Nádherná a moudrá kniha je možnostmi jak pohlížet na smrt. Co je po smrti nevíme ale kdybych si mohla dát čaj třeba třikrát abychom se stali rodinou s Hugem a spol. Vůbec bych se nezlobila. Kniha mě i okouzlila a připadá mi zajímavé jak autor píše že si skrz tuto knihu zpracovává tak těžké téma jako úmrtí blízkého. Velmi pěkně zachycená stránka života i smrti. Doporučuji:)
Pro mě se tahle knížka stala doslova a dopísmene Láskou na první přečtení. Nejenže jsem se hlasitě smála, ale taky jsem si poplakala dojetím.
Jasně, děj není zrovna dvakrát dynamický. Je pomalý, protkaný hromadou filosofujících debat, ochucený fakt jen špetičkou napětí, což chápu, že by mohlo některé čtenáře znudit.
Kvality tohohle díla dle mého skromného názoru tkví jinde.
I přes absenci strhujících dramat či akčních scén je to počin velmi čtivý, nechybí mu skvělý humor, krásné citáty, uvěřitelná a roztomilá lgbt milostná linka, dojemné momenty a především lidskost a laskavost. Taky předkládá zajímavý a nečekaně mile vtipný pohled na smrt, z něhož získáte pocit, že se vlastně není čeho bát.
A Wallace? Hlavní hrdina je kapitolou sám o sobě. Za života byl příjemný asi jako tříska hnisající za nehtem. Po smrti - vlastně až potom, co se s ní jakž takž smířil - si ale prošel vývojem, který ho dovedl nejen k lepšímu já, ale taky k hluboké lásce a k přijetí do velmi podivného společenství, které se dá nazvat rodinou.
Protože čím víc času Wallace ve společnosti nesourodé partičky podivínů tráví (no řekněte, nelibilo by se vám žít vedle Smrtky s asijskými kořeny a lehce nevymáchanou pusou, ducha žerty tropícího dědy, psa doslova věrného až za hrob a trpělivého převozníka libujícího si v čajích?), tím víc si uvědomuje, co vše mu za život uniklo.
Tenhle příběh je laskavý, cituplný a zároveň vtipný, jehož leitmotivem je vyrovnání se se smrtí a to nejen s tou vlastní, ale i s odchodem milovaného člověka. Mimoto je ale také o uvědomění si vlastních chyb, o druhé šanci je napravit. O promarněném životě. O smutku, hněvu i radostech. O debatách nad životem i smrtí, o lásce milostné i rodinné...
Milovníci LGBT romancí s nádechem fantastična nebo příznivci oddechové četby, u které se zasmějí i dojmou zároveň, by si tenhle titul rozhodně neměli nechat ujít.
Já nebrečím, ty brečíš. Tohle bylo takový pohlazení po duši, že bych si to přečetla nejradši ještě jednou, a našla tam zas jinou hloubku. Šeptající dveře mají podle mě tolik vrstev, že bych to musela číst pořád a pořád, za každý bolavý situace.
Na nevrlého hlavního hrdinu jsem si zvykla už v Domu v blankytně modrém moři, takže Wallace mi teď nedělal problém. Téma smrti tady bylo bráno s takovou něžností, s přijetím a s láskou, že to ve vás prostě musí něco zanechat.
Milovala jsem ten nápad - čajovnu, Mej, Huga, Apollóna, Nelsona. Ty s láskou tvořený věty, který váma rezonujou a číst je je jako zavrtat se do pelíšku.
Dům v blankytně modrém moři mi až tak nesedl, no tohle sedlo hodně. Neskutečně se těším na autorova další díla.
Začalo to slibně, ale po pár stránkách děj ztratil dech. Příběh mě začal nudit, nutila jsem se do čtení, a to nemám ráda. Téma smrti, a co se děje pak, je popsáno mnohokrát. Jenže aby to bylo čtivé, je třeba trochu víc, než jen zastavení se v jakési čajovně a nějaké filozofování. Kniha nemá hloubku. Možná uspokojí ty, kteří se smrtí nemají zkušenost a může se jim líbit. Mně se příliš nelíbila.
Nějak jsem téhle knize nepřišla na chuť. zejména mě hned od prvopočátku štvaly všechny postavy. Nafoukaný Wallace, uchichotaná Mae která v mých představách degradovala pozici smrtky na totální lůzu a egoistický Nelson, který si myslí že když je mrtvý dlouho, je asi něco víc a to jeho neustálé mlácení holí... Jediný, který mi přišel v pohodě byl Hugo,
ale ani tato postava knihu nezachránila. Námět na knihu dobrý, ale podání - za mě ne.
Od pana autora jsem četla Dům v blankytně modrém moři, což se mi nesmírně líbilo a zapsalo se mi do srdce. A tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu a je pravda, že jsem měla dost vysoká očekávání - o předchozí skvělé zkušenost. A možná se mi ta přehnaná očekávání trochu vymstila, protože tuhle knihu nakonec hodnotím průměrně.
Začala bych zápletkou, která se mi moc líbila - připadala mi zajímavá a originální, zatím jsem nic takového podobného nečetla. To vyzdvihuju určitě dost vysoko. Lze to vnímat jako něco na pomezí pohádky/fantasy - jako něco ne zcela reálného, ale to určitě nevadí. Pro mne to přinášelo určité podněty k zamyšlení. Co přichází po smrti? Jak by člověk zhodnotil svůj život? Byl smysluplný? Žil člověk dobrý život?
Bavily mne i postavy - s většinou jsem si sedla hned. Jen tedy s hlavním hrdinou Wallacem jsem se chvilku trápila, než jsem mu přišla na chuť. Byť se autor ho snaží čtenářům přiblížit, trvalo mi, než jsem si k němu našla cestu. Připadal mi trochu plochý a ty jeho vztahy s ostatními postavami mi zpočátku nepřipadaly úplně uvěřitelné. Až koncem příběhu jsem tomu začala věřit a začala jsem se chytat a fakt si to naplno užívat.
Ve výsledku průměrné hodnocení. Skvělá zápletka, velmi čtivě a srozumitelně napsané, většina postav mi sedla, jen s hlavním hrdinou jsem se chvilku prala. Nicméně pokud by autorovi ještě u nás vyšly další knihy, určitě je vyzkouším.
Přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco tak krásného. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout, jak moc citlivé, bolavé, ale zároveň laskavé a originální to bylo. Neuvěřitelně se těším na další autorovy počiny.
(SPOILER)
Wallace byl velké právnické zvíře a za života neměl jediného kamaráda. Když zemře na infarkt hned po tom, co z kanceláře vyhodí svou nejlepší zaměstnankyni, skončí jako pozorovatel na svém vlastním pohřbu, kde se pozná s Mej - svou smrtkou. Ta ho odvádí do čajovny Cháronův přívoz, kde je každému nově příchozímu nabídnutý šálek čaje převozníkem Hugem. Jedná se o podnik, kam chodí na čaj a pečivo i smrtelnící a málokdo z nich tuší, že tu nejsou sami.
Každý zde má svůj vymezený čas, ve kterém má pochopit, že smrt je jen další cesta a ne konec, a následně projít dveřmi ve třetím patře, které ho zavedou tam, kam patří.
Wallace tu díky Mej, Hugovi a ostatním pochopí, že za života byl opravdu nesnesitelný šmejd a brzy se ze všech stávají přátelé. Jenže všechny zde přítomné vede ještě jedna bytost - manažer. Ten se zjevuje ve formě jelena, nebo malého chlapce a má na starosti veškerou tíhu i krásu smrti.
I ve smrti totiž lze najít naději.
Tahle kniha Vás rozbije na milión kousků a pro mě jako člověka pracujícího roky v čajovně to byla povinnost.
I když se jedná o queer román, tahle dějová linka je tam hodně okrajově.
Knížka je spíše o pochopení smyslu života, o zamyšlení se nad tím, jak žijeme ten svůj, o lásce. naději a o tom, že po smrti na nás ještě čeká velké dobrodružství.
Ohledně "šeptajících dveří" jsem měla vážně velká očekávání, neboť autorova prvotina, to bylo prostě něco! A ani touto knihou rozhodně nezklamal. Naopak, byl to příběh, který dokázal prolomit dlouhodobou čtecí krizi, a to už o něčem vypovídá. Opět to byl také příběh jedinečný a přesto obyčejný i kapku mysteriózní... Nutil své čtenáře číst mezi řádky, stejně jako přemýšlet sami nad sebou, vlastním životem, zároveň třeba nad tím zda je smrt skutečně konečná, nebo že naděje jako taková možná nikdy neumírá... Krásný netradiční příběh, který ve vás bude rezonovat možná ještě pěknou dobu po jeho přečtení. Hodnocení 4,5*
(SPOILER)
Milé a pohodové čtení, které vás přinutí k tomu se trochu zamyslet na smyslem života i nad jeho koncem.
Pro mě to byla první kniha od autora. Vzala jsem ji do ruky na základě doporučení a určitě jsem ráda, že jsem s příběhem mohla strávit pěkných pár chvil. Jednoznačně stojí za přečtení. Jen byla na mě sem tam trochu moc "sladká" a tak nějak naivní. Úplně jsem se neztotožnila s myšlenkou toho, jak jsou všichni na světě vlastně dobří a že každý se může najednou neskutečně změnit na milého a milujícího člověka. Věřím, že lidé se mohou změnit, ale svět prostě není tak růžový. V příběhu mi tak chyběl trochu reálnější pohled. Kdo ale má rád zamilované příběhy s pozitivním nádechem, tak si přijde na své.
Na Pod šeptajícími dveřmi jsem se po dočtení autorova předchozího titulu velmi těšila. Jsem proto moc ráda, že mě ani tentokrát nezklamal.
Vypráví příběh Wallace Price, který je manažerem ve velké firmě. Není zrovna nejmilejším člověkem a jeho život se rapidně změní v momentě, kdy zemře a na svém pohřbu se ocitne tváří v tvář Smrtce. Ta jej vezme do čajovny mezi horami, kterou vede převozník duší Hugo. Přestože jsou si s Wallacem povahově úplně odlišní, brzy se dostanou do stejného rytmu. Když se v čajovně objeví tajuplný Manažer, jenž dá Wallacovi jen týden na to, aby přešel na druhý břeh, musí Wallace začít jednat.
Hlavním tématem je smrt a autor se na ni dívá z mnoha pohledů. Dále se zabývá různými životními lekcemi, kterými si v průběhu života každý z nás musí projít. Líbil se mi svět, v němž se děj odehrává. Vše bylo jasně vysvětleno a nevznikaly zbytečné otázky. I samotná romantická linka byla zajímavá, avšak mě mrzí, že se hodně podobala té s Linusem a Arthurem z předešlého počinu.
Knížku vám ale můžu vřele doporučit. Styl vyprávění je čtivý a příběh originální. Až na drobně předvídatelný konec, který bych si osobně představovala krapet jinak, jsem byla velmi spokojená a věřím, že si z ní každý něco odnese.
Moc jsem se na tuto knihu těšila, protože Dům v blankytně modrém moři byl prostě úžasný. A teď čtu tento, tak jiný a přece velmi podobný, příběh. Příběh je jiný, ale ty pocity, které po sobě zanechává, jsou stejné... klid, láska, moudrost, lidskost... nacházím se v polovině knihy a perou se ve mně touha číst rychleji a vědět, jako to všechno dopadne, s touhou číst naopak pomalu, jen po kouskách, aby mi ten krásný pocit vydržel co nejdéle... Snad se brzy dočkám dalšího překladu a pak dalších a dalších a ještě hromady knihy od TJ Klune.
(SPOILER)
Kniha měla dvojnásobně ztíženou startovací pozici. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s Domem v blankytně modrém moři a moje očekávání byla opravdu vysoká. A potom neblahou souhrou okolností jsem ji otevřela v obtížné životní situaci.
Ačkoli jsem hned na počátku propadla skepsi, protože Wallace nebyl vykreslen jako hrdina mých snů (oproti zlatíčku Linusovi), četlo se to dobře a ani tíživé a znepokojující myšlenky, které text vyvolával, mě nedonutily sáhnout po něčem jiném.
Jak dobře jsem udělala! O autorovi už nebudu nikdy pochybovat, získal si opět mé srdce. Nejen že se mu podařil majstrštyk a napsal něco úplně jiného, než byl předchozí příběh, ale v důsledku to vlastně zachovalo vše, co jsem očekávala. Především nezměrnou porci humanity, laskavosti a bez ohledu na pochmurné téma i naděje. Samozřejmě lásky. Při té příležitosti si neodpustím rýpnutí do všech rádoby romantických knih, v nichž jde pouze o chtíč a sex. Na stránkách, no dobře, nakonec k několika polibkům došlo, ale ta všeobjímající láska, která čišela ze stránek, nepotřebovala žádné explicitní pornografické scény.
A hlavně moudrost. Ne se vším souhlasím, ale to je v pořádku. Ne vždy jsem autorovy myšlenkové pochody beze zbytku dekódovala, ale i to je v pořádku. Mnoho vět jsem si musela číst několikrát, abych si je vychutnala, abych je pobrala.
Vývoj hlavní postavy byl excelentní a naprosto uvěřitelný. Všichni ostatní měli potřebnou hloubku včetně psa Apollóna. Dialogy možná byly šroubované, nicméně do dané situace se hodily. Samotný příběh? Pro mě lahůdka. Samozřejmě mi v průběhu došlo, že autor zpracoval vlastní bolestnou zkušenost a vyrovnání se ztrátou milované osoby. Takže kromě Wallace (a Huga) jsem litovala i jeho a pár slz ukáplo i pro něj. Zároveň ale nastotisíckrát děkuji za jiskrné záblesky humoru. Při scéně s médiem Desdemonou („Jsem Satan a sežeru ti patra.“) jsem se smála tak, až mi tekly slzy.
Opět plný počet, doporučuji a autora přidávám k oblíbeným.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Hned po poslechu Dům v blaknytně modrém moři jsem si vrthla na poslech této knihy, kterou opět načetl bravurní Saša Rašilov. Byla úplně jiná, taková vážnější a asi ještě více k zamyšlení. Nesmála jsem se tak často jako u Domu, ale i tak byla krásná a milá a stála za to.