Travis John Klune

TJ Klune · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1982

Nová kniha

Někde za mořem

Někde za mořem - Travis John Klune

Arthur Parnassus vede dobrý život, který si vystavěl z popela toho špatného. Je ředitelem neobvyklého sirotčince na vzdáleném a podivném ostrově a doufá, že se ... detail knihy

Související novinky

Knižní novinky do konce roku

Knižní novinky do konce roku
Vítáme vás u posledního letošního článku s připravovanými knižními novinkami. Většina nakladatelů už uzavřela ediční plá... celý text

Populární knihy

/ všech 5 knih
Pod šeptajícími dveřmi
Pod šeptajícími dveřmi
Dům v blankytně modrém moři
Dům v blankytně modrém moři
Někde za mořem
Někde za mořem
V životech loutek
V životech loutek

Nové komentáře u knih Travis John Klune

Pod šeptajícími dveřmi Pod šeptajícími dveřmi

„Celý příběh se posunuje kupředu velice pozvolným tempem. Je to kniha o smrti a přesto působí milým dojmem. Příběh je neuvěřitelný, magický a v závěru mi jeden zvrat přišel trochu už moc přehnaný, ale přesto se mi kniha hodně líbila a bavila mně. Určitě si ji přečtěte :)“... celý text
— Kenan

Dům v blankytně modrém moři Dům v blankytně modrém moři

„Příjemné, ale "přišlo a odešlo". Jedeme dál, svět je plný dalších příběhů, čekajících na přečtení.“
— Smity

Vlčí píseň Vlčí píseň

„Moje první setkání s autorem a bylo velice příjemné. Styl psaní mi neuvěřitelně sedl. Bylo to napínavé, dojemné a plné lásky a oddanosti.“
— Kalokaghatia

Pod šeptajícími dveřmi Pod šeptajícími dveřmi

„Přišlo mi to jako taková variace na Dickensovu Vánoční koledu. Posmrtný příběh člověka, který se za života choval trochu jako kretén.“
— ivca79

Někde za mořem Někde za mořem

„Tohle bylo velké zklamání. Autor mívá problém s přehnanou mírou stylizace, kdy se příběh stává plochým a umělohmotným, jako například prvních pár kapitol v ikonickém díle Dům v blankytně modrém moři. Zatím se však dokázal od schematismu nakonec oprostit a stvořit realisticky působící, živé, dýchající dílo plné emocí a moudrosti. Bohužel tentokrát to nevyšlo. Skrz didaktickou krustu neustálého poučování a vrstvy propagandy jen sem tam prosvitlo pár životaschopných scén, ale v součtu se jedná o pouhý LGBTQ+ ideologický manifest. Arthur vystoupí před vládou s obhajobou svého sirotčince, je vyprovokován k demonstraci síly, na oplátku k němu padouchové z vlády pošlou krutou, bezcitnou inspektorku. Dobrá, smířím se s tím, že se opakuje námět z první knihy, proč ne. Ovšem tentokrát schází jakýkoli překvapivý moment. Charaktery jsou úmorně černobílé, a to i postavy z předchozí knihy. Nikdo neprojde vývojem, nikdo nezmění své postoje či názory. U Arthura jsem jistý pokus zaregistrovala, ale moc to nevychází a v důsledku to působí, že si fénix libuje v potížích a není ochoten vidět věci takové, jaké jsou. Vyřešení ústředního konfliktu je nezáživné a nudné. Vy jste nás přišli zastrašit? Tak my vás zastrašíme víc! Žádné překvapení, žádné prozření, žádná zajímavá dějová klička. Autor bojuje za šikanovanou komunitu magických tvorů, zároveň se však na stránkách neobjeví jediný šťastný (nebo třeba nešťastný, prostě žádný) heterosexuální pár. Skoro to vypadá, že všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější a heterosexuálové to nejsou. Pasoval je pan Klune do rolí inkubátorů na děti, které posléze adoptují milující se homosexuální páry? Jako fakt? Nebudu se vyjadřovat k doslovu, nečetla jsem ho. O daném problému nemám dostatek informací a připadá mi nevkusné se vůči jinému spisovateli takto útočně vymezovat mimo sdělovací prostředky. Jo, občas jsem se zasmála, ale celkovým dojmem po dočtení je prostě pachuť. Tímto s autorem končím a po žádné další knize už nesáhnu.“... celý text
— SBH

Přejít na knížky autora