Kenan komentáře u knih
Není to originální téma, ale já jsem se u toho bavila. Milovala jsme hlavně scény s dětmi, zvlášť Felix byl naprosto boží :)
Autorčin Krutý měsíc byl pro mně excelentní, ale tahle kniha mi tak nesedla.
První půlka byla napínavá a bavilo mně to, ale poslední třetina byla hodně protahovaná, pomalá, čímž to napětí trochu opadlo a já ztrácela zájem. Postav v příběhu není hodně, ale já se stejně nemohla rozhodnout koho mám podezírat, což bylo fajn. V závěru mně ještě překvapilo jedno odhalení, ale ten úplný konec, jako proč? Nicméně styl psaní se mi stále líbí a novou autorčinu knihu určitě budu vyhlížet :)
Kniha vyvolává spoustu otázek a nutí k zamyšlení. Jak definujeme matku. Je to biologický původ, láska, rasová příslušnost nebo materiální zabezpečení? V čem se bude dítě cítit bezpečně až vyroste? Projít životem, tak jak jsme si to naplánovali, myslíme si, že děláme správnou věc nebo spíš nezapomenout na své mladší já a plnit si své sny. Byla Mia opravdu ta lepší, tak jak je v knize spíš líčena, nebo to co sama udělala je vlastně taky špatné? Za mně odpovědi na tyto otázky nejsou jednoznačné a nevím jestli existují. Určitě doporučuji.
Já mohu tuto milou knihu jen doporučit. Moc jsem si ji užila.
Opět krásný a silný příběh žen, tentokrát z Koreje. Tahle autorka se pro mně stává zárukou, že vždy dostanu zajímavý a poučný příběh.
Krásný jazyk, pozvolně gradující atmosféra, napětí a antisemitistická nálada v komunitě, šikana, ale i mateřská láska. V poslední třetině mi přišlo, jako by příběhu docházel dech, scházelo mi pár nevyjasněných situací a možná trochu protržení Adamovy záhadnosti, o jehož myšlenkách se prakticky nedozvíme nic. Nic z toho ovšem nenarušuje to, že ta kniha je skvělá.
Líbilo se mi, jak si Nina zametla ve svém životě. Tohle by asi potřeboval občas každý. Příjemné a vtipné čtení.
Pro mně jedna z knih, na kterou jistě nezapomenu.
A přitom je o obyčejných lidech a jejich "obyčejných" životech. Všechny postavy jsou vylíčeny tak, jako bych je znala a nechtělo se mi z jejich vesničky ještě odcházet.
Je to příběh spíš smutný, ale celou dobu je protkán nenásilným humorem.
Po autorčině knize Bez lásky, jsem si i tuto užila. Možná ještě víc. A.Oseman píše knihy pro teenagery, což já určitě nejsem, přesto mně kniha bavila. Frances i Aled před ostatními vystupují jako někdo jiný, než je jejich skutečná podstata. Frances je ve škole nejlepší studentkou, jedničkářkou, jejímž cílem je jen Cambridge. Ta druhá Frances má ráda úplně jiné věci a škola ji vlastně až tak moc nebere. Aled je introvert, který skoro nemluví a ostatním se vyhýbá. Ve skutečnosti je to velmi citlivý a výrazný mladý muž, který se snaží vyrovnat s děsivým domácím prostředím. Oba hledají své místo ve světě, snaží se vyznat sami v sobě a oba je spojí dohromady jeden podcast. Za mně je to citlivý a důležitý příběh o tom, že se nemusí mladý člověk nutně podřídit tomu, o čem si myslí, že od něj ostatní očekávají. Může naopak najít odvahu jít si za svým. Alice Oseman opravdu umí psát tyto příběhy určené mladým čtenářům a myslím si, že jim mohou pomoct si některé věci vyjasnit. A bavilo mně to :).
Tenhle vánoční příběh má v sobě vše co má mít. Vánoční stromečky, výrobu předmětů pro charitu, vánoční trhy, nákupy dárků, spoustu sněhu, vzájemnou podporu, lásku, vánoční nadšení dětí. Kniha zahrnuje, ale i stíny na duši, které si hlavní hrdinové nesou v sobě z minulosti a snaží se s nimi vyrovnat. Hezké čtení.
Druhá přečtená kniha od autorky mně opět nezklamala. Začátek je opravdu drsný a člověk nevěří, že čte o 80.letech 20. st.. Informace o pěstování a zpracování čaje mně obohatily a na čaj se teď dívám jinak. :)
Kniha je označena jako gotické fantasy, ale za mně to je spíš hodně temná pohádka (ale ne pro děti). Chvilku mi trvalo se začíst, ale teď mohu říct, že to bylo originální a mně se kniha líbila hodně. Příběh plný magie a bytostí, jako mořští lidé, kelpie, rusalky, kadávři, duchové. Jen mně mrzí, že jsem se nedozvěděla víc o mořských lidech, kteří jsou v příběhu hodně důležití, ale vlastně se tam vyskytují jen na okraji.
Krásný vánoční příběh, který mi dal přesně to, co jsem od něj čekala. Jako vždy kniha od autorky, která nezklamala.
Krásný poetický příběh, odehrávající se v 70tých letech v Kanadě, pomalu plyne, ale děje se v něm spousta věcí. Tři hlavní postavy, zažívající důležité okamžiky ve svém životě, které jsou napohled odlišné, ale přitom je něco spojuje. Hezké to bylo.
Pořád zůstává mou favoritkou Dcera zimy. Vládkyně kouzel se četla taky fajn, ale spád získala až v druhé půlce. Je víc pohádková, magie je v ní méně než v předešlých knihách, zato víc sledujeme život v městečku Líškovo, vztahy mezi postavami, romantickou linku a hlavně pátrání po pachateli záhadných vražd. Líbí se mi autorčin styl psaní a budu se těšit na její další knihu.
Velmi zajímavý, krutý, ale i poučný příběh čínských žen 19. století. Určitě stojí za přečtení.
Kniha je příběhem dvou sester, jejich sesterské sounáležitosti, odpovědnosti a hlavně jejich soužití s matkou alkoholičkou. Žádná matka by neměla svým dětem nabídnout takový život, to je jasné a při představě jejich trápení mi obou bylo hodně líto. Kniha je psána takovým tím téměř strohým a rychlým stylem, který já moc ráda nemám, ale k této knize patří.
Obvykle se knihám o soudcích a mafii vyhýbám. Tady bylo obojí a bylo to dobré. Napínavé až do poslední stránky. Až do konce to mohlo skončit všelijak.
Moc jsem chtěla, aby se mi kniha líbila, ale bohužel je pro mně mírným zklamáním. První půlka byla fajn, ale druhá se už hodně táhla. Stále se opakující myšlenky už mně zahlcovaly, nebavily, což vedlo k tomu, že už mně ani nezajímalo, jak příběh dopadne. Tím nechci říct, že je to špatná kniha. Je napsána krásným poetickým jazykem, což miluji, jen byla příliš dlouhá na to co nám příběh nabízí.
Milé čtení, které jsem si užila, ale na které po čase zapomenu :). Dax byl fajn, ale Gemma mi, pro její sebestřednost, sympatická moc nebyla. Zato vedlejší postava její tetičky mně bavila. Romantická linka od přátelství k lásce zahrnovala smutné i krásné momenty a líbila se mi.