Co je odtud vidět
Mariana Leky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472287/bmid_co-je-odtud-videt-sQt-472287.jpg
4
250
250
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když konečně přijde smrt, její okolnosti jsou mimo očekávání všech. Prostřednictvím Louisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy bizarní sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru a její výchovu ochotně přenechávají jiným. Nelze opomenout ani obrovského bílého psa Aljašku s aurou nesmrtelnosti. Román sestává ze tří částí odehrávajících se v letech 1983, 1995 a 2005 a v každé z nich je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby. Tématem příběhu je však zejména láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů. V případě Louisy je to láska k Frederikovi, který se rozhodl stát buddhistickým mnichem. Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde jste začínali. Román získal mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 14 jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ProstorOriginální název:
Was man von hier aus sehen kann, 2017
více info...
Přidat komentář
Kdo se prokouše začátkem, bude odměněn. Zajímavé postavy, nevšední humor, klid.
Na tento román jsem se velice těšila, protože jsem si od autorky zamilovala povídky Trápení všeho druhu. Mariana Leky má nádherný styl psaní. S lehkostí, humorem a elegancí popíše běžné věci a pocity tak, že to hladí po duši.
Co je odtud vidět mi stylem i příběhem připomínalo Kodaňskou píseň písní.
Krásné, laskavé a originální čtení. Jednu hvězdičku jenom ubírám za to, že mě dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla a příběh mě vtáhl.
Kniha o životních ztrátách a nálezech, kterou napsala autorka, která má určitě se ztrátami osobní zkušenost. Bylo to jako život, jen takový zhuštěný do těch dvěstěšedesáti a něco stran. Občas komické, občas tragické a někdy obojí a někdy nevyslovitelné. Krásná kniha, která si těch pět hvězd zaslouží.
Knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky a čekala jsem trošku něco jiného. Ale to nevadí, protože to stejně bylo dobré. Trochu smutné, ale to nevadí, protože bez toho doporučení bych si to nepřečetla, což by byla škoda, protože je to dobrá kniha. Vlastně celkem klidná, ale řeší bolavá témata a vypichuje bolavé detaily. Velmi plastické postavy prožívají a dožívají celkem klidné, ale vlastně bouřlivé roky. Zvláštně poskládaná kniha, trochu jako okapi, ale nezapomenu na ni, jako na okapi.
Ano, jedna z knih, na které se nezapomíná, pokud vám sedne. Jedna z těch, u kterých nechcete, aby skončila, chcete nadále být součástí životů jejích hrdinů, ač to vlastně žádní hrdinové nejsou. Jsou to jen obyčejní lidé z malé vesničky kdesi v Německu a jejich obyčejné životy s malými i velkými starostmi. Ale psané s takovou láskou a tak poeticky, že z toho vzešlo nezapomenutelné pohlazení po duši, krásné vyjádření lásky k lidem s jejich někdy bizardními zvyky a nezvyklými povahami, které jsou tak rozdílné, že k sobě v žádném případě nemohou zapadnout. Ale tolerance a přijetí, láska a přátelství, je všechny udrží pohromadě.
Přiznávám, že jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli knihu dočtu, půl příběhu jsme si na sebe zvykali, ale pak to najednou začalo fungovat a ve druhé půlce jsem už věděla, že to je jedna z těch nezapomenutelných. Jsem moc ráda, že mě na ni komentáře mých oblíbených uživatelů přivedly.
Doporučuji jemným duším.
Knižku som zháňala dlhšiu dobu. Keď som ju konečne získala, bola som máličko sklamaná. Nemohla som sa začítať, knižka ma nedokázala vtiahnuť do deja. Až od 2. časti sa to zlomilo a začala som si príbeh vychutnávať.
Dejom sa vinie celá plejáda kurióznych postavičiek a mne bolo s nimi skrátka dobre. Je to kniha o živote, odchádzaní, okapi a umieraní, a je krásna.
Nie je pre každého, ale toho správneho čitateľa si určite nájde. Alebo on ju.
„Luisinko,“ zašeptala Selma, „budeš se mě muset pustit. Už je čas.“
Uchopila mě za ruce, sevření povolilo. Skulila jsem se na záda, oči stále zavřené.
„Jsou tu ještě všichni?“ zeptala jsem se.
Selma a optik se na sebe podívali a v tu chvíli Selma vymyslela svět podruhé.
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Všichni tu už nejsou. Ale svět tady pořád ještě je. Celý svět bez jednoho.“
Milý Frederiku,“ psala jsem u Selmina kuchyňského stolu, „Selma zemřela. Měla tě moc ráda. Jediné, co jí na tobě vadilo, byl časový posun. Zřejmě k sobě opravdu nepatříme. Ale to nevadí. Na okapi k sobě taky nic nepatří, a přesto je to neuvěřitelně krásné.“
„Teď jsme úplně sami,“ povzdechla jsem si.
Optik mě vzal kolem ramen a přitáhl si mě blíž k sobě. „Nikdo není sám, dokud ještě může říkat my,“ zašeptal. Pak mě políbil do vlasů.
Dojemné, laskave, smutné, ze života i z lásky. Líbilo se mi to, i když nemam "wow efekt"na 5 hvězd.
„Dobrodružství, pro která jsme dělaní, si nemůžeme vždycky vybrat.“
Mariana Leky mě uhranula – nikdy jsem o ní neslyšela, ale Louisin příběh byl skvělý. Plný divných postaviček a divných situací, ale právě proto skvělý. Třeba Aljaška: chlupatá externí bolest, tak, jak ho vymyslel doktor Maschke.
Určitě to není knižní „mainstream“, kniha asi nesedne každému čtenáři, ale pro mě je to po Dörte Hansenové další velmi zajímavá a originální německá autorka, paráda.
Milujem takéto knihy, v podstate o bežnom živote niekoľkých ľudí, o priateľstve, láske, o nachádzaní a strácaní, ale tak krásna, milá, ľudská.
Taková milá, laskavá kniha. Někdy až křečovitě pozitivní, trochu jako Doktor z hor.
Velká krása. Lidská, obyčejně neobyčejná, nádherně barvitá. Posledních 90 stran jsem přečetla na jeden zátah a brečela v intervalu cca 7 minut. Nebyl to ale pláč bezvýchodný deprese, ale čistýho a hlubokýho dojetí. Opravdu příjemná oddychová četba, srozumitelná forma, obohacující obsah.
Hned jsem si musela běžet pro Trápení všeho druhu. :)
Trvalo mi tak tretinu knihy, nez jsem si na ni zvykla. Na zvlastni styl, jakym je psana, na zvlastni postavy, na zvlastni pribeh Kdybych ji mela charakterizovat jednim slovem, rekla bych, ze je zvlastni. Nejdriv divne a nakonec, po docteni, hezky. Zaroven mam dojem, ze je mozna prilis prechvalovana.
Obyčejná Luisa, neobyčejná Selma.
Přátelství, láska a přijetí bez podmínek.
Kniha není pro každého.
" Nie vždy si môžeme vyberať dobrodružstvá, na ktoré sme stvorení." Krásny magický príbeh. Mám pocit, že kniha si vybrala mňa a nie naopak.
Zvláštní kniha, zvláštní styl vyprávění. Knihy se mi v hlavě přehrávají jako film, zde se to bohužel nezdařilo...
Veľmi pekný a silný príbeh dievčaťa a ľudí z jej okolia.
Je to vlastne jedna obyčajná dedina, v ktorej žijú obyčajní ľudia a tí veria jednej staršej dáme a jej snom... Ale nie všetci. Každý, kto jej verí, tak sa v určitý deň správa opatrne.
A ten kto jej neverí? Príde na to, že na jej snoch bude niečo.
Žije so svojou rodinou a zažíva bežné problémy, starosti a radosti.
Stretávame sa tu s rôznymi ľuďmi a ich životnými príbehmi.
Určite môžem len odporúčať. Ešte som takúto knihu nečítala a som rada, že sa mi dostala do rúk.
Co napsat k této úžasné knize za komentář, abych jen sprostě nekopíroval skvělé a vystihující komentáře pode mnou? To bylo tak nádherné a úžasné čtení, že to ani neumím slovy popsat. K srdci mi přirostly všechny postavy bez výjimky a moc jsem chtěl být v té vesnici s nimi. Při čtení jsem si často uvědomoval, že se usmívám a posledních padesát stran jsem nemohl přestat číst, i když už byla velmi pokročilá noční hodina. A navíc, Luisa měla stejné povolání, takže o to ještě větší radost. No, a Selma? Takovou babičku by možná chtěl každý :). A optik byl kouzelný :o)).
Štítky knihy
přátelství láska německá literatura magický realismus mezilidské vztahy vesnice rozhlasové zpracování
Co je odtud vidět
Nevím, napsané je to hezky, ale asi nejsem cílovka, moc mě to nenadchlo.