Tajemství hedvábného vějíře
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457925/bmid_tajemstvi-hedvabneho-vejire-NvO-457925.jpeg
4
430
430
Mezinárodní bestseller o dvou křehkých ženách, jež v sobě našly dostatek sil postavit se krutým zvyklostem Číny 19. století. Ženu jménem Lilie pronásledují vzpomínky – na dívku, jíž kdysi bývala, a na dávno mrtvou přítelkyni, která výrazně ovlivnila její život. V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily v téměř úplné izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné „ženské“ písmo, nu-šu. Některé dívky byly tehdy spojovány do dvojic s lao-tchung, svým druhým já, v citových svazcích, které trvaly zpravidla až do smrti. Malovaly dopisy na vějíře, vyšívaly vzkazy na kapesníky a sepisovaly příběhy, jejichž prostřednictvím vystupovaly ze své samoty, aby mohly s ostatními sdílet své naděje, sny a úspěchy. Když Sněžný kvítek pošle Lilii hedvábný vějíř s textem v nu-šu, jejich přátelství je zpečetěno a v útlém věku sedmi let se z nich stávají lao-tchung. Obě musí čelit hladomoru a útrapám spojeným s rolnickým povstáním, přemýšlejí o svých sjednaných sňatcích, o své osamělosti, o radostech i tragédiích mateřství. Především jejich vztah, v němž nacházejí útěchu, udržuje obě duše při životě. Pak ale dojde k nedorozumění a celoživotní přátelství se ocitá v troskách. Tajemství hedvábného vějíře nás vrací do čínské historie. Tento hluboce jímavý román zaujme také realistickým dobovým koloritem a skrytou spřízněností s Goldenovou Gejšou. Kniha nabitá lyrismem a emocemi proniká do jednoho z nejtajemnějších lidských vztahů, jakým je přátelství mezi ženami.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno:
2019
,
Jota
Originální název:
Snow Flower and the Secret Fan, 2008
více info...
Přidat komentář
Při čtení takovýchto knih se nedokážu ubránit pocitu vděčnosti za to, že jsem se jako žena narodila do naší země a do našeho století. Postavení čínských žen v té době bylo zoufalé, v podstatě byly jen nástrojem pro porození dětí, teda hlavně synů, protože dcery byly nežádoucí, podřadné, nechtěné. Popisované scény podvazování nožek malých děvčátek byly pro mne opravdu silné kafe. A hlavně to, že matky (i ty milující) to považovaly za to nejlepší, co mohou pro své dcery udělat! Ale příběh to byl krásný, i když to nebylo úplně lehké čtení.
Velmi zajímavý, krutý, ale i poučný příběh čínských žen 19. století. Určitě stojí za přečtení.
Audiokniha
Moje pocity z knihy jsou spíše rozporuplné. Je to nahlédnutí do života čínských žen v 19.stoleti. Ženy tenkrát neskutečně trpěly a neznamenaly v podstatě nic. Měly menší hodnotu než zvíře. Při životě je drželo striktní dodržování zvyků a obyčejů. Pokud byly dostatečně poslušné a měly to štěstí, že neumřely při podvazování nohou, apod, tak měli šanci na "dobrý" život, ale i ten nejlepší život byl z našeho západního pohledu příšerný.
Co bych knize vytkla je, že mě všechno to utrpení žen a hrozné osudy nechávaly chladnou. Spíš jsem si říkala, že tam vnímám absolutní absenci inteligence národa, což je u tak velkého statu průšvih.
Moje druhé setkání s autorkou a opět skvělý příběh. Drsná doba, drsní lidé a drsné tradice (pro mne nepochopitelné). Podvazování noh u tak malých dívek mi přišlo dost brutální. Hlavně výsledek (pokud dívka přežila) není vůbec hezký na pohled. Ale jak již tu bylo zmíněno, jiný kraj, jiný mrav. Určitě mohu knihu doporučit :o)
Nádherná knížka. Já ji poslouchala úžasně načtenou moc příjemným hlasem. Byl to výlet do pro mě ne moc známého světa čínských žen před nástupem komunismu, který se ovšem chvílemi zatraceně těžko poslouchal. Hlavně pokud se týkalo lámání chodidel malých děvčátek. To byla opravdu síla, kdy jsem cítila v první řadě vztek. Ovšem stálo za to zatnout zuby a v poslechu vydržet. Příběh se za to bohatě odměnil.
Pro mě další velmi emotivní kniha, plná čínských tradic, dodržování svátků, rituálů, jasné a velmi striktně dané soužití mezi mužem a ženou. Dalo by se toho vypsat mnoho ... a z toho mnoha mi v tomto příběhu nebylo dobře. Ohromná poklona všem čínským ženám !
Moc zajímavý příběh přátelství dvou čínských žen...popisuje jejich životy, prostředí, postavení...není to úplně lehké čtení, ale líbilo se mi...
Úžasný, moc zajímavý, ale krutý a smutný historický příběh z Číny v 19.století. Jsou zde popsány čínské zvyky a kulturní tradice v 19.století, které jsou hrozně přísné a kruté. Hlavně postavení žen ve společnosti, jejich přátelství lao-tchung, tajné ženské písmo nu-šu, manželství, velmi bolestné podvazování a tvarování nohou do liliového tvaru ve velmi nízkém věku a do toho ještě hladomor, epidemie, povstání, těžké časy v horách.... prostě DOPORUČUJI
Tradiční přátelství dvou cinskych dívek přetrvává drobné neshody i čas, ale jak obě dívky s lety dospívají, pomalu se rozplývá mlzny opar a na světlo dne se dostávají i méně příjemné zalezitosti. Jak toto přátelství obstojí?
Nejde o nejlepší roman Lisy See, ale čte se dobře, takže doporučuji.
Četbu knihy jsem musla přerušit hned zpočátku, protože jsem nezvládala poměrně detailní pasáže o podvazování nohou a konsekvencích z tohoto mučení plynoucích. Utekla jsem k aktuální knize autorky Lady Tan's Circle of Women (zatím nepřeloženo), kterou jsem zhltla, a která se odehrává v podobném prostředí geografickém a kulturním, ale v jiné sociální vrstvě. Pak jsem se vrátila zpět k Vějíři a musím říct, že kniha o lékařce Tan mi přijde lepší. Jako ostatním mi přišla zvláštní jakási odtažitost hrdinky a výběr, na které události , osoby a detaily se autorka soustředí, a které úplně ignoruje. Celkově mě kniha bavila a leccos jsem se z ní dozvěděla. Nicméně jsem od autorky četla lepší.
Zajímavý náhled do života ve staré Číně, svět můžu a hlavně svět žen, jejich tajemství, strasti i přátelství, tajné písmo a podvazování nožek. Při čtení jsem si říkala, jak to mohli dělat svým holčičkám. Jiný kraj, jiný mrav.
Přestože je kniha velmi pěkně napsaná, nenašla jsem si k hlavním hrdinkám úplně blízký vztah. Mrzelo mě chování Lilie.
Knihu doporučuji, přečtěte si ji.
Velice zajímavý příběh z, pro mne neznámého, prostředí staré Číny. Přísné tradice a kruté zvyky jsou pro mne naprosto nepochopitelné. Hvězdu dolů dávám za odtažitý a suchý styl psaní. Nicméně rozhodně doporučuji a přečtu si i další knihy této autorky.
Tajemství hedvábného vějíře mě zaujalo na stránkách nakladatelství Jota svým názvem, obálkou a anotací.
Jedná se o historický román odehrávající se v Číně 19. století a vypráví ho již stařičká Lilie. Prožili jsme její život od dětských let po stáří. Dozvěděla jsem se staré čínské zvyky, které byly často kruté, například podvazování chodidel u dívek, s kterým se začalo už od jejich cca 6 let. Tento proces je v knize detailně popsaný a to i péče o zmrzačené nohy, které byly pro čínské dívky a ženy nezbytné.
Uchvátilo mě přátelství mezi dívkami, tedy mezi hlavní hrdinkou Lilií a Sněžným kvítkem. Znamenaly pro sebe jako své druhé já. Tajné ženské písmo, kterým si slečny psaly vzkazy na hedvábný vějíř je velká zajímavost. A nejen to. Všechno v knize bylo strhující, hladomor, těžké časy v horách, povstání, společenské rozdíly nebo to, jak se ženy musely podřídit mužům a jeho rodinám. Všechny ty čínské zvyky a kultura jsou fascinující.
U knihy jsem několikrát brečela, nešlo to jinak. Prožívala jsem se všemi jejich strasti i radosti.
Obdivuji autorku, jejíž část rodiny pochází z Číny, protože se vydala do těchto odlehlých, opuštěných vesnic v Číně. Mluvila s místními lidmi a s těmi, kteří se profesionálně zabývají písmem nu-šu a podobně.
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/
Velmi zajímavá a čtivá kniha o dávných čínských tradicích, často krutých a absurdních a přesto úzkostně dodržovaných, chápání vztahů, rolí mužů a žen. Líbí se mi autorčin styl psaní i její zápal pro toto téma.
Jeden zaujímavý detail: jediné postavy v knihe, ktoré mali mená, boli ženy. Všetci muži boli buď bratia, manželia, ujovia či svokrovia, ich prvé mená sme sa nikdy nedozvedeli. Možno to dokazuje, aký vplyv mali na vnútorný svet žien, keď už ich vonkajší svet ovládali úplne
Bylo to zajímavé počtení, jaké různé tradice se v Číně dlouho držely. Kniha byla zajímavá, ale moje favoritka zůstává kniha Ostrov žen moře.
Historického analfabeta (rozumej mňa) praktiky tak nonšalantne popisované v knihe šokovali. Celý príbeh bol rozprávaný pohľadom jednej ženy a aj keď popisovala neľahké životné osudy, netlačila na pílu a autorka skrz ňu nežobronila o sympatie. A napriek tomu (vďaka tomu?) som ju chápala. Neľahké priateľstvo dvoch žien bolo opísané naozaj realisticky. Chvíľu boli stále spolu, inokedy sa nevideli celé roky.
Navyše kniha nemala vďaka tomuto úzkemu pohľadu prehnané ciele a popisovala iba vybraný okruh čínskych dejín. A predsa, koľko bolesti, hrdosti a lásky sa zmestí do života jedného človeka. Neraz som si pomyslela, ako by sa „dve kačičky mandarínske“ tvárili, keby videli dnešnú Čínu. Niekoho možno zarazí nedostatok akcie, podriadenosť žien a pokoj, ktorý z toho napriek krutostiam sála, ale podľa mňa je to tak autentickejšie. Tam, kde skrátka obyčajná próza nestačila, poetický jazyk hluché miesta vyplnil: „ její hlas dnes zněl, ne jako když másla ukrajuje, nýbrž jako když se sype kamení.“
P. S.: Po dopočúvaní som si našla obrázky podviazaných chodidiel Nerobte to. Alebo akoby povedala moja mama: „Fuj, čo to pozeráš, veď sa ti to prisnije!“
Podvazování chodidel, krutá, trýznivá a pro mě naprosto nepochopitelná tradice, která se držela v některých oblastech Číny až do roku 1951 (informace autorky). To je téma, které celou knihou rezonuje. Žena jakožto rodička dětí, pracant bez vlastní hodnoty, pouhým zklamáním rodiny představující další hladový krk, který je třeba živit. To je osud Lilie a Sněžného kvítku, dvou lao-tchung, kachniček mandarínských. Osudy obou z nich jsou velmi rozmanité, krásné i kruté a kniha umělecky i s lidskostí umožňuje čtenáři přenést se do světa Číny v 19.stoleti. Příběh je popsány barviě, zajímavě a proto bych knihu všem doporučila.
I když jsem si dala odstup s hodnocením od přečtení, tak musím konstatovat, že to byla tryzna, to čtení. Ale asi stran mého životního rozpoložení, protože příběh se mi líbil a přišel mi zajímavý. Málo času, zahlceni hlavy společenskymi negativními událostmi a vrchol hrůzy byl, když jsem si našla na netu fotku zdeformované čínské nožky! Jak jako 7 cm!!!??? Vždyť i moje prťavá mamka má 22!!! No, tohle zvěrstvo mi leží doteď v žaludku a nechápu, jak tam mohla vzniknout čínská medicína.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
| 2024 | Lotosový kruh paní Tchan |
Vějíř jsem si nechala z těch tří knih od této autorky až nakonec. A dobře jsem udělala.
Po pár řádcích vás příběh chytne a nepustí až do posledního písmenka.
Líbilo se mi to a moc.