Tajemství hedvábného vějíře
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457925/bmid_tajemstvi-hedvabneho-vejire-NvO-457925.jpeg
4
453
453
Mezinárodní bestseller o dvou křehkých ženách, jež v sobě našly dostatek sil postavit se krutým zvyklostem Číny 19. století. Ženu jménem Lilie pronásledují vzpomínky – na dívku, jíž kdysi bývala, a na dávno mrtvou přítelkyni, která výrazně ovlivnila její život. V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily v téměř úplné izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné „ženské“ písmo, nu-šu. Některé dívky byly tehdy spojovány do dvojic s lao-tchung, svým druhým já, v citových svazcích, které trvaly zpravidla až do smrti. Malovaly dopisy na vějíře, vyšívaly vzkazy na kapesníky a sepisovaly příběhy, jejichž prostřednictvím vystupovaly ze své samoty, aby mohly s ostatními sdílet své naděje, sny a úspěchy. Když Sněžný kvítek pošle Lilii hedvábný vějíř s textem v nu-šu, jejich přátelství je zpečetěno a v útlém věku sedmi let se z nich stávají lao-tchung. Obě musí čelit hladomoru a útrapám spojeným s rolnickým povstáním, přemýšlejí o svých sjednaných sňatcích, o své osamělosti, o radostech i tragédiích mateřství. Především jejich vztah, v němž nacházejí útěchu, udržuje obě duše při životě. Pak ale dojde k nedorozumění a celoživotní přátelství se ocitá v troskách. Tajemství hedvábného vějíře nás vrací do čínské historie. Tento hluboce jímavý román zaujme také realistickým dobovým koloritem a skrytou spřízněností s Goldenovou Gejšou. Kniha nabitá lyrismem a emocemi proniká do jednoho z nejtajemnějších lidských vztahů, jakým je přátelství mezi ženami.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno:
2019
,
Jota
Originální název:
Snow Flower and the Secret Fan, 2008
více info...
Přidat komentář
Více než cokoliv jiného je román velmi cenným vhledem do tehdejší čínské společnosti. Pravda, vyprávění chybí jakási vřelost, laskavost a hloubka, která by vás s postavami dokázala více spojit. Ale v tom právě podle mě tkví síla celé knihy. Přesně tyto vlastnosti v Číně tehdy nebyly žádoucí. Naopak. Pokládaly se za slabost a díky tomu je celé Liliino vyprávění sugestivnější a více uvěřitelné.
IG: @hanybooks
Bohužel jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla, protože jsem se nedokázala začíst.
Tajemství hedvábného vějíře je pro mě jeden z těch románů, na který se nedá zapomenout. Je to dáno mnoha aspekty. Jednak lokací, protože je to můj první román z Číny a dále také těmi tradicemi a zvyky, které jsou pro běžného evropana něčím zcela výjimečným. Ať už je to krása a tajemnost ženského písma nu-šu nebo nepochopitelnost a brutalita tradice podvazování chodidel do takzvané lotosové nohy. No a samozřejmě mi utkvěl i příběh celoživotního přátelství dvou dívek, Lilie a Sněžného kvítku, který byl velmi silný a dojemný.
Opravdu silný zážitek. U této knihy může nebrečet jen nelida, protože se v okolí hrdinky stane tolik smutných věcí, tolik neštěstí, že mě to dostalo. A to nemluvím o popisování tradice podvazování chodidel. O tradicích je konečně kniha především. Nečekejte výrazný děj, spíše popisování života tehdejší doby, tradic, zvyklostí. Já jen musím říct, že dnešní ženy si už ani nedovedou představit, že by žily v tak potupném postavení. Snad se to ani nikdy nevrátí. Přes všechny ty hrůzy jsem moc ráda, že jsem mohla do této kultury nahlédnout.
Upřímně obdivuji všechny ty, kteří napsali pozitivní komentáře níže. I já jsem se jimi nechala zlákat ke čtení této knihy. Přečetla jsem úvod a první kapitolu s názvem "Podvazování", ale dál jsem se nedostala. Jsem vyděšená, znechucená a po tvářích mi tečou slzy. Asi jsem příliš citlivá a moje představivost se rozběhla s takovou silou, že jsem nemohla pokračovat a následně jsem požádala manžela, aby knihu vzal a odnesl ji z domu pryč a dal ji příležitostně do nějaké městské knihobudky. Třeba ji tam někdo rád najde. Já se k ní určitě už nikdy nevrátím. Zvláštním způsobem jsem objevila svoje osobní mantinely, o kterých jsem ani nevěděla, a které mi ukázaly, co jsem schopná vstřebat a co ne. No, i to je přece úkolem literatury...
Reálie života malých děvčátek a dospělých žen v Číně v době ne zase tak vzdálené a vědomí toho, že dnes na tom nejsou pravděpodobně nějak významně lépe (i přes zákaz praktiky "lotosového květu") jsou pro mě jako Evropanku naprosto nestravitelné. Nedokážu to pochopit, nemohu to akceptovat a jak jsem si právě ověřila, nedokážu o tom ani číst. Ani v rámci beletrie.
Knihu nebudu hodnotit, to by nebylo fér, když jsem ji nedočetla. Ani určitě nechci kohokoliv odradit, aby ji četl. Jen jsem chtěla, aby mezi těmi všemi nadšenými komentáři, byl i nějaký protipól. Třeba bude někdo rád za to, že není v tom znechucení sám.
Nadherny pribeh ma vtiahol do deja ako uz davno ziadna kniha. Urcite odporucam precitat
Opět úchvatná kniha. Žít v tomto období v Číně a být ženou, bylo nevýslovně těžké. Je mi z toho smutno.
Nemohu jinak, než dát plný počet hvězdiček, dala bych i víc, kdyby to bylo možné. Kniha byla neskutečně zajímavá, bezvadný byl samotný příběh (životní osudy dvou přítelkyň v Číně na počátku 19. století, kdy žena byla míň než pes) a neskutečně zajímavá byla i fakta a zajímavosti o každodenním životě lidí (žen), zvyky,tradice...mnohdy jsem přečtené musela přímo rozdýchávat, jak moc se to příčilo mému chápání (krutý zvyk podvazování chodidel, zacházení s manželkou, poslušnost tchýni apod), každopádně moc moc doporučuji.
Poučné, jak žily ženy v Číně. Ponížení, podřízenost, závislost na rodině manžela, tak to si dnes nedovedeme představit.
Lilie a její lao-tchung Sněžný kvítek.
Velmi zajímavá kniha o čínských reáliích a o tajném ženském písmu nu-šu.
Fáze života ženy:
Dny dcery
Dny spínání vlasů
Dny rýže a soli
Tiché sezení
(2016)
Zajímavá, čtivá kniha, plná informací o Čínských tradicích v dávných dobách. Zároveň s pěkným příběhem. Stojí za přečtení.
Příběh odehrávající se v Číně kolem roku 1850. Osmdesátiletá Lilie vzpomíná na svůj život a na přítelkyni, která ji výrazně ovlivnila.
V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily téměř v izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné ženské písmo nu-šu. Díky němu mohly společně sdílet své naděje, sny a úspěchy.
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila, ale bohužel přišlo zklamání. Samotný příběh se mi líbil. Bylo velice zajímavé i poučné dozvědět se více o životě v Číně v tomto období. Autorka hodně realisticky popisuje obvazování nohou, aby měly ženy co nejmenší chodidla. To bylo opravdu drsné, ale od této části už ve mně kniha nevzbudila žádnou emoci. Sice se tam odehrává spoustu zajímavých a dojemných situací, ale kniha je psaná tak, že se mě to vůbec nedotklo a nic to ve mně nezanechalo.
Knihu úplně nezatracuji, zajímavých informací je v ní hodně. Je to román, ale na mě to spíše udělalo dojem učebnice dějepisu. Kdo se chce dozvědět více o čínské kultuře, určitě doporučuji k přečtení.
Po dočtení jsem se podívala i na film, který byl na motivy knížky natočen (Sněžný kvítek a tajemný vějíř). Kromě toho, že z knihy tam byla asi tak desetina, tak ani film mě úplně neuchvátil.
Měla jsem od knihy velká očekávání, ale po dočtení jsem zklamaná. Ano, bylo zajímavé dozvědět se, jak probíhá podvazováni a vše kolem toho, celkové postavení žen v Číně, že jsou v podstatě míň, než zvířata. Libilo se mi, jak ženy mezi sebou komunikovaly pomoci tajného písma. Ovšem to je asi tak vše, čím kniha zaujala. Co se příběhu týče, tak mi přišel mdlý, nezaujal mě a pořád jsem přemýšlela nad vším možným, jen ne nad knížkou.
Velmi odtažité přesto intimní čtení o přátelství dvou žen, které dohromady svedly zvyklosti 19. století v Číně, ve které vyrůstají. Kniha je krásná, přesto bych někdy ráda víc viděla do hlav protagonistek a znala jejich vztah k dětem a vlastní rodině, než jen k jejich vzájemnému přátelství.
Autorka v knize moc dobře popisuje život v nízké i vyšší společenské vrstvě, také spoustu jejich tradic. Nějaké hodně malé „vědomosti"o postavení žen v Číně jsem sice měla, ale tahle knížka mi doslova vyrazila dech, vůbec jsem netušila, jak moc to bylo příšerné. Když jsem četla o podvazování chodidel, měla jsem pocit, že místo historickéhorománu čtu horor. Obě přítelkyně zrovna moc sympatií nevzbuzují, ale i tak mějejich příběh fascinoval, i když části, které líčí tradiční rituály, jsou popsány tak poetickým a vzletným jazykem, že se mi hůř četly. Ale i tak můžu knížku doporučit. Vlastně mám po přečtení některých historických knih pocit, že by si je měli přečíst všichni povinně, abychom si uvědomili, jak moc dobře se máme.
Ač jsem muž , kniha pro mě byla fascinující. Náhled na ženský svět v Číně na začátku 19. století vyl velký zážitek. Příjemně napsané. Doporučuji.
Všem doporučuju k přečtení! Pro mě to bylo hodně obohacující čtení.
Zatím jsem nečetla žádnou knihu z prostředí Číny a tak jsem se dozvěděla opravdu spoustu pro mě nových věcí (podvazování chodidel, poměry v rodině..).
Trošku mě zklamal závěr, proto dávám 4,5*
Minulý rok jsem se naprosto zamilovala do knihy Gejša. Ohromila mě natolik,
že jsem začala vyhledávat další příběhy se stejnou nebo aspoň podobnou tematikou.
A protože jsem dostala příležitost zapojit se do společného čtení, pořídila jsem si knihu Tajemství hedvábného vějíře ( Lisa See, nakl. Jota).
Hlavní postavou, která zároveň zastává i úlohu vypravěče, je Lilie. Poznáváme ji v době jejího dětství, kdy nás seznamuje s životem nemajetné rodiny, žijící v Číně v období 19. století. Díky svému výjimečnému tvaru chodidel, získá možnost navázat doživotní přátelský vztah se stejně starou dívkou, což pro děvče z takové rodiny rozhodně nebylo samozřejmostí. Je trvalý a mnohdy velmi intimní.
Během celého vyprávění získáváme informace o dějinách, svátcích, rituálech, obřadech a zvyklostech tehdejších čínských obyvatel. Nejvíce mě zaujalo líčení
společnosti, hierarchie, podle níž se určovalo postavení jednotlivých členů rodiny
a výše příčky na společenském žebříčku obecně.
Tento příběh autorka podala velmi srozumitelnou a čtivou formou. Z mého pohledu ho vnímám jako velmi dobře napsaný životopis, který vás vtáhne do dění a zároveň poučí. Některé hrdiny si oblíbíte, jiné tolik v lásce mít nebudete. Nicméně si nemyslím, že by se našla postava, ke které byste si při čtení vyhranili konkrétnější postoj. Na druhou stranu – prožitek ze čtení nebyl takový, abych si řekla: ,, WOW!“
Musím však souhlasit s tím, že je těžké vyhledat po přečtení Gejši knihu, která by mě zasáhla stejným způsobem.
Určitě se nebojte po Tajemství hedvábného vějíře sáhnout. V naší čtecí skupině
se názory velmi lišily. A já sama plánuji některé další autorčiny knihy vyzkoušet.
Doporučuji!
Vyprávění ženy z Číny 19. století, která na sklonku života bilancuje a snaží se vyrovnat se ztrátou milované kamarádky a s bolestí, kterou jí způsobila.
Velice podrobně a poutavě jsou vylíčeny veškeré zvyky a tradice spojené se životem žen v Číně v té době. Měla jsem nějakou mlhavou představu, ale bezcennost dívek a žen, dokud neporodily syna, kruté podvazování chodidel ve věku 6 let, jejich izolovanost od vnějšího světa, kdy většinu života strávily v ženské místnosti, jejich naprostá podřízenost vůli manžela, těžká práce, neschopnost se pohybovat na zmrzačených nohou, svázanost tradicemi atd. mě opravdu šokovaly. Znovu a znovu děkuji, že žiji v této zemi a této době...
Jazyk vyprávění je místy až poetický, především, když dojde na různé tradice, tyto pasáže se mi četly hůře, možná i proto, že jsem rozmazlená svobodou a nemám pro to příliš pochopení. Jinak se kniha četla dobře.
Velice mě zasáhla síla přátelství, které ženy provázelo životem a které bylo zničeno zaujatostí a nepochopením jedné z nich. A bolest, která přišla po poznání.
Doporučuji.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Čína tradice zfilmováno tajemství izolace osudy žen historické rományAutorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
| 2024 | Lotosový kruh paní Tchan |
Tajemné krásné dílo z úchvatného prostředí. Doporučuju.