Kenan
komentáře u knih

Při přečtení prvních stránek, jsem si pomyslela, že tahle kniha není pro mně. A taky není, ale postupným čtením jsem si minotaury oblíbila a nakonec se mi hodně líbila. Autorka nás hodí, bez podrobného popisu fungování světa, rovnou do děje, a to vlastně nejdřív na konec příběhu. Až následně se dozvídáme, jak k tomuto konci došlo a začal dávat smysl i svět minotaurů, jehož základem je dodržování Kodexu, života bez lží a podvodů, kdy podmínka udržení cti je základ jejich existence. Až zrada změní a ohrozí dosavadní způsob vedení i podstatu života minotaurů. Autorka použila povedené střídání časových os, které nijak nenarušily příběh a působily přirozeně. Dokonce mi ani nevadily časté popisy bitev, které se neobešly bez spousty krve a brutálních scén. Tato hrdinská fantasy mně určitě překvapila.


Chvilku mi trvalo se začíst, ale nakonec krásný, smutný, poetický příběh o silné ženě a jejím nelehkém osudu s nádhernými popisy přírody.


Jako bych se vrátila do dětství, kdy jsem hltala všechny ty dobrodružné knihy. Nápad přenesení Verneových knih do budoucnosti byl super. Líbilo se mi to.
4,5/5


Milá, uvěřitelná romantická linka, troška napětí. Navíc zapracování zajímavé události na základě skutečnosti. Líbilo se mi to :)


Dvě sestry vyrůstající v dysfunkční rodině, kde dusná atmosféra a úzkost by se daly krájet, ale přesto jsou si sobě vzdáleny a ani v době dospělosti k sobě cestu nenacházejí. Daniela potká Štěpána, chce se postavit na vlastní nohy, čelit démonům, které si přináší z dětství, ale čekají ji jen další pochybnosti o sobě samé, o vnímání reality, výpadcích paměti, zpochybňování vlastního rozumu.
V kratičké knížečce, jazykově mistrně zpracované téma jisté formy manipulace, ve které se dočkáme ale jen povrchního náhledu na psychologii postav. Ale i to stačilo :). Pro mně znepokojující a depresivní čtení, téma, které je nutné připomínat.


Tahle kniha by podle mně zasloužila víc než 5 hvězdiček. I když byli členové rodiny Belle Afroameričané, rozhodli se opustit své kořeny, porušili pravidlo, které určovalo, že jen kapka černošské krve znamenala jejich zařazení do černošské komunity. Všichni byli totiž světlé pleti. Pořídili si falešné doklady, změnili si jména a přestěhovali do bělošské čtvti. Chtěli se tak vyhnout segregaci černochů a žít normální život. Belle da Costa Greene, tak mohla strávit svůj život mezi knihami a stát se nejlépe placenou ženou tehdejší Ameriky. Její život je nejvíc spjat se jménem J.P. Morgan, bohatým finančníkem, sběratelem starých tisků, zakladatelem Morganovy knihovny v New Yorku a majitelem Titaniku. V celé knize je obrovské množství jmen slavných a bohatých lidí té doby, muzeí, knihoven, knih a uměleckých děl, ale tady mi to vůbec nevadilo. Mnohá jména jsou jen tak zmíněna, podle mně pro dokreslení úplnosti života Bell. Byla to silná, pracovitá žena, která se celý život vzdělávala, starala se o svou rodinu, ale kterou sužoval celoživotní strach kvůli prozrazení jejich tajemství. Muži ji milovali a ženy na ni žárlily. Autorka v úvodu píše, že všechny postavy i epizody knihy jsou skutečné a opírají se o zdokumentovaná svědectví. Užila jsem si každou stránku.


Na obálce je napsáno, že je to hřejivá knížka, a to ji vystihuje. Ve Ztraceném domě spolu žijí bývalý herec Ian, zahradník Ken, knihovník Jamie, dobrosrdečná hospodyně Lucie a 3 malé čarodějky. Z jejich soužití je cítit láskyplná a milá atmosféra. I když se neustále škádlí, řeší drobné rozmíšky, tak stále drží spolu. Protože neví, jak zkrotit moc tří čarodějek najmou si čarodějku Míku, aby holky naučila, jak se s touto nebezpečnou mocí zachází. Míka se přitom chystá porušit pravidla čarodějek, a to, že na sebe nesmí upozorňovat a ani spolu žít na jednom místě, protože magie se tím násobí.
Fajn bylo umístění čarodějek do současného světa i láskyplná atmosféra ve Ztraceném domě. Úplně mně překvapil zvrat ke konci knihy a spíš by mně zajímal víc rozvedený osud Liliany a Primrózy. Jako oddechovka byla kniha super.


Fantasy svět založený na kartách, prolínání se současným světem, spousta srozumitelné a nenásilné filozofie. Za mně krásné, nadčasové a originální.


Šepot z lesa se mi líbil hodně, proto mě mrzí, že musím napsat, že mně tato kniha zklamala. Autorčin jazyk je krásný, ale v tomto případě zdlouhavé popisy, dle mého, neprospěly příběhu. Po jejich čtení mně přestalo zajímat, jak vše dopadne a chtěla jsem knihu už jen přečíst.


Příběh obyčejných lidí, kteří spolu žijí na ostrově Mallow v rezidenci Chmyříčkov. Zoey, 19ti letá dívka, tady zdědí po své matce byt a protože se jí její otec s novou macechou rád zbaví, stěhuje se do svého nového bydliště. Postupně se seznamuje se svými sousedy, a přestože každý z nich má svá tajemství, své temné období v minulosti, nachází zde svou novou rodinu.
Kniha je o přátelství, odpuštění, zákrutách lásky, o tom, že nás naši mrtví neopouštějí, že rodinu mohou tvořit i lidé, kteří nejsou pokrevně spříznění.
Mrzelo mně, že jsem se nedozvěděla víc o maličkých ptáčcích v Chmiříčkově, ale miluji knihy, kde jen tak plyne život, ráda jsem se ke všem těm lidem vracela a při čtení mi s nimi bylo hezky.


Tohle byl po dlouhé době, na rozdíl od knih označovaných nálepkou horor, skutečný horor. A byl výborný. Jako by mi před očima běžel film. Vše už bylo napsáno níže v komentářích, takže já za sebe mohu jen doporučit.


Hlavní hrdiny, Noru a Charlieho, spojuje práce v knižním průmyslu a také to, že oba milují velkoměsto. Ocitají se spolu neplánovaně v malém zapadákově, i když každý z jiného důvodu. Nora je nezávislá žena, která si chce svoji nezávislost ponechat a Charlie na první pohled protivný mrzout. Všichni víme, kam linka těch dvou povede :). Příběh se ale také zabývá vztahem Nory a její sestry a vlivem, který na nich zanechala matčina smrt.
Myslela jsem si, že se mně kniha víc dotkne, ale za mně byla spíš lepší průměr. Super bylo knižní prostředí, které se line celou knihou, ale třeba nápad s plněním úkolů už tak originální nebyl. Po začtení se do života lidí malého městečka, vnímání jeho kouzla, je ale výborná na odpočinek, vymazání myšlenek. Přelouskala jsem ji rychle a mohu doporučit. 3,5/5


Milé odpočinkové čtení. Artur, po smrti své ženy, pátrá po jejím životě před tím, než se poznali. Seznamuje se tak se svou manželkou tak, jak ji nikdy neznal, ale při tomto pátrání zjišťuje víc o sobě a naději, že nikdy není pozdě začít znovu.
Místy mi to přišlo dost neuvěřitelné, ale čtení této knihy byl příjemně strávený čas.

Příběh odehrávající se v období 50-60. let na podkladě skutečných historických událostí ve smyšlené vesničce Dvory na Karvinsku. Návštěva kostela nebyla v té době žádoucí, proto umocňuje trest Theodora, varhaníka a hlavní postavy příběhu, po šarvátce se sousedem, jejíž vyústění byla smrt. Kromě toho, že se dostáváme do Valdic, dotýká se autorka v knize množství dalších témat: existence polských škol v pohraničí, autismu, který jako nemoc v té době nebyl ještě známý, důlního neštěstí, zásahu rozvíjející se těžby uhlí do života obyčejných lidí. Kromě toho, že mě Theodor neskutečně štval, tak mi přišlo, že jsem knihou prolétla, aniž by ve mně zanechala nějaký hlubší pocit. Příběhu přiznávám neskutečnou čtivost a opravdu mně zajímalo, jak postavy dopadnou, ale čekala jsem, že se mně kniha víc dotkne.


Alice a Ruby utíkají od svého předešlého života do New Yorku. Navzájem se neznají, ale jejich osud se spojí v momentě, kdy Ruby nachází Alici mrtvou. Její smrt se stane pro Ruby posedlostí a chce zjistit, kdo ta žena byla. Zajímavé na celém příběhu je, že my sledujeme následné chování Ruby z pohledu mrtvé dívky Alice, která jako by ji sledovala jako duch, jako by ji už dřív znala.
Pátrání po samotném vrahovi je zde podružné. Jde spíš o pocity Alice i Ruby, o sdílení zkušeností lidí, kteří se setkali se smrtí a obsahuje v tomto směru i spoustu zajímavých myšlenek. Na začátku knihy je hodně prostoru věnováno i důvodům, proč obě dívky utíkají do New Yorku. Za mně zvláštní, ale zajímavá kniha.


Milý příběh o ženě, která hledá sama sebe. Olivie řeší svůj nezdravý vztah s matkou, která ji nenechá žít svůj život, proto se rozhodne odejít a splnit si svůj Seznam snů, který si sepsala již jako mladá dívka. První půlka knihy mně bavila hodně. V druhé části mi připadal příběh napsaný až moc naivně a taky mně začaly štvát ty do očí bijící náhody, při kterých se Olivia setkávala se Samem. Ale celkově pohodové odpočinkové čtení.


Babička s vnučkou bydlí v domě, na kraji španělské zapadlé vesnice, ve kterém se sami otvírají skříně a šuplíky a pod postelí, v pokojích i ve zdech se pohybují stíny.
Sousedé se jich straní, ale tajně vyhledávají jejich pomoc, protože věří, že dokážou pomoct v jejich pomstách. Vnučka má v plánu z vesnice vypadnout, ale dostává se do konfliktu s bohatou rodinou a navíc je k domu připoutaná.
Kniha je označena jako horor, ale i když je hodně pochmurná, děsivá, mizejí v ní lidé, tak bych ji asi hororem nenazvala. Spíš náhled do mysli generace tří žen, jejich bojem s postavením bohatých a chudých, pomstou, doddržování tradic katolické víry, postavení mužů a žen. Naprostý šok mně čekal v poděkování autorky, kdy jsem se na příběh začala dívat úplně jinak. Perfektně napsaná novelka, kterou ke čtení určitě doporučuji.


Bohužel musím říct, že mně kniha nebavila. Asi z 80 % jde vážně o tenis a neustále opakující se scény tréninků, rozboru silných a slabých stránek soupeřek i Carrie, zápasů, tohle na mně bylo příliš. Častá, nepřeložená konverzace ve španělštině mi nevadila. I když jsem nerozuměla ani slovu, za mně vytvářela atmosféru příběhu. Nemohu ale přehlédnout, jak je kniha napsaná. Je opravdu napsaná skvěle. Příběh se čte, jako bychom se dívali na skutečnou osobu, jako by ty zápasy byly skutečné. A i vztah Carrie z otcem vyznívá nenásilně, přirozeně.


Historický román o síle mateřské lásky odehrávající se v letech 1834-1835. Otrokům na plantáži Providence na Barbadosu je oznámeno, že je zrušeno otroctví, ale všichni musí tvrdě pracovat, za nezměněných podmínek, dalších 6 let jako učni. Rachel ale stále myslí na svých pět přeživších dětí, které jí byly odebrány a prodány neznámo kam, a proto se rozhodne utéct a spojit znovu svou rodinu. Příběh je to jednoduchý. Sledujeme Rachelinu nebezpečnou cestu s neustálou obavou, že ji mohou stále chytit a vrátit do Providence. Vydáváme se s ní na dobrodružnou cestu přes moře, proti proudu řeky, cizí plantáže, do osad uprchlíků, do lesů i do měst. Setkáváme se s různými lidmi. Milovala jsem pohledy do Racheliny mysli, její silné emoce i odhodlání, schopnost se radovat i odpouštět. . Za mě je mateřský cit ten nejsilnější a tato kniha to jen dokazuje. Navíc jsem se dozvěděla zase něco víc z historie.
