Radio Silence
Alice Oseman
Frances je pilná studentka a nikdo a nic jí nesmí stát v cestě na vysněnou univerzitu. Ani přátelé, vina nebo tajemství – dokonce ani to, kým ve skutečnosti je. Pak ale díky jednomu podcastu potká Aleda a poprvé v životě se nebojí být sama sebou. Když se křehká důvěra mezi nimi rozpadne, Frances se najednou potácí mezi tím, kým byla, a tím, kým se touží stát. A pochopí, že se musí postavit své minulosti. Přiznat, proč zmizela její kamarádka a Aledova sestra Carys. K tomu ale bude Frances potřebovat veškerou odvahu, kterou v sobě dokáže najít.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Radio Silence, 2016
více info...
Přidat komentář
Pro mě je toto první kniha od autorky a moc jsem nevěděla, co čekat. A byla jsem upřímně v mnoha ohledech překvapená. Forma mě přišla zvláštní. Jakoby to neplynulo a zmateně člověk přeskakoval v příběhu. Možná to byl záměr, možná ne. To nedokážu říct, ale děj ubíhal a nikde se člověk moc nezasekl. Nebyla jsem z toho nijak odvařená a rozhodně mě překvapilo, že se vlastně nejednalo o typ knížky, které běžně čtu. Přišlo mi to ale plné zajímavých a poutavých myšlenek, které mě samotnou zaujaly. K Aledovi a Frances mám svým způsobem blízko v mnoha směrech, které mě samotnou překvapily. I když nejsem cílová skupina zpráva, kterou tahle knížka čtenářům nese je pro ty trochu ztracené duše opravdu silná, proto ji ráda pošlu dál mezi náctileté čtenáře, kteří ji jistě ocení.
Pro mě je bohužel Radio Silence po sérii Srdcerváči, knize Bez lásky a těch nadšených doporučeních, mírné zklamání - přesto je to ale dobrá kniha! Pokud jste holka a je vám plus mínus 13 - 16 let, určitě do knihy jděte - nebudete toho litovat. Je to typický dívčí román (ale může asi zaujmout i některé kluky) a z pohledu této věkové skupiny je to opravdu moc povedená kniha. Já věkově k cílový čtenářům už dávno nepatřím, ale přesto mě předchozí knihy Alice Oseman tak nadchly, že je mám mezi mými top doporučenými knihami, protože mi dokázaly zprostředkovat pocit neuvěřitelného bezpodmínečného přijetí. Radio Silence je taky napsané v tomto duchu, ale tentokrát to na mě z nějakého důvodu tak moc nefungovalo. Takže zbyl "pouze" milý příběh o mírně nezapadajicich středoškolských studentech, před kterými je těžké rozhodování ohledně vysoké školy. Hlavní myšlenkou knihy je naplňování toho, co od vás očekává okolí (rodina, škola) i vy sami. Podle úvodního slova autorky má tato kniha silné autobiografické prvky. Radio Silence je mnohem méně zaměřené na LGBT+ témata, než jsme u autorky zvyklí. Queer postavy se zde sice vyskytují, ale sexuální orientace není pro příběh vůbec důležitá a skoro mi přijde, jak kdyby tam tyto zmínky byly dodány jen proto, že se to od Alice Oseman očekává. Tématem knihy totiž prakticky vůbec není milenecká láska, (když už, tak najdeme narážky na rodičovskou lásku), především je to o přátelství a hledání sama sebe. Nejslabší částí knihy je závěr - typicky hollywoodsky dramatický, klišoidní happy end. Takže shrnuto: pro dospělého čtenáře je to tentokrát už moc naivní (i když nám to může lehce připomenout myšlení 18letého člověka), proto za sebe dávám průměrné 3 hvězdičky. Kdybych se vžila do cílového čtenáře, pravděpodobně bych bez váhání dala hvězdiček plný počet.
"Doufám, že mě někdo poslouchá..." A hlavně přečetl tuhle knihu, ona si to totiž doopravdy zaslouží! Nevím, jak to Alice Oseman dělá, ale dokáže mluvit o problémech dospívání, nebo chcete-li mladé dospělosti, skutečně vnímavě i autenticky - vy si zkrátka uvědomíte, že jste alespoň něco z toho měli kdysi podobně, nebo to zrovna prožíváte - ať už jde o to, co se životem dál, nekonečný stres ze studia, povrchní i opravdová kamarádství či hledání svého místa ve světě, toho, kdo vůbec jsme a různé role s tím související - Alice to načrtne skvěle! Možná, je to proto, že dříve tato poměrně mladá osůbka bývala také jen zbloudilou duší... Tedy než našla svůj hlas. A možná, že právě tohle se pokouší předat svým čtenářům tento příběh.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Radio Silence vyšlo v originále před osmi lety a já jsem moc ráda, že jsme se nakonec dočkali i českého překladu, a rovnou v tak nádherném vydání s barevnou ořízkou.
Frances se chce dostat na Cambridge, a tak pilně studuje, dostává samé jedničky a chová se úplně vzorově.
Pak ale dostane příležitost, která se neodmítá, spřátelí se s klukem odnaproti a už dál nemůže ignorovat minulost a pravda musí vyjít najevo.
Na začátku to je hezké přátelství dvou teenagerů, ale postupně autorka přidává vážnější a vážnější témata (deprese, úzkost, psychické týrání) a jak věrohodně je u mladých lidí a studentů dokáže vykreslit… no na posledních padesáti stranách jsem skoro ani nedýchala, jak to se mnou zamávalo.
V Radio Silence toho ale najdete ještě mnohem víc (lgtbq, stinná stránka fanoušků, odkazy na uvědomění si, že známky a vysoká škola není všechno) a klobouk dolů před Alice Oseman, protože příběh vůbec nepůsobí přeplácaně a čte se navíc úplně sám.
Vlastně mě to hrozně bavilo. Je neskutečně super že jsou i YA knihy bez romantiky, sexu. Alice Oseman dokáže úžasně vykreslit mysl teenagerů, takže mám pocit že postavy jsou živé. Řeší to opět důležitá témata ale především je to o přátelství. Přiznávám se že posledních padesát stránek pro mě bylo vážně silných
Ahoj.
Doufám že mě někdo poslouchá.
Příběhem u nás provádí Frances, která ví, že univerzita = práce = peníze = štěstí a proto je odhodlaná dostat se na Cambridge. Shodou okolností se spřátelí s Aledem - svým sousedem a tvůrcem jejího oblíbeného podcastu Universe City. Jenže i bublina šťastného přátelství po čase praskne.
Že autorka umí skvěle psát realistické uvěřitelné postavy jsem si ověřila už v knize Bez lásky. Příběhy Alice Oseman jsou vždycky miloučké, plné světýlek a končí dobře. Jenže než jsem se tentokrát k tomu dobrému konci dostala, tak jsem se pěkně zapotila.
Naprosto jsem se totiž ztotožnila s Frances, která vkládá 120% své životní energie do skvělý studijních výsledků a přijímaček na univerzitu.
I když - je angličtina opravdu její vysněný obor? A musí člověk vůbec mít výšku? Tímhle kolečkem otázek si určitě prochází hromada lidí (včetně mojí maličkosti). Myslím, že Radio Silence vám neřekne, jaké rozhodnutí je dobré. Ale aspoň vás utvrdí v tom, že žádné rozhodnutí není špatné.
Řekla bych, že to ale není hlavním tématem knihy.
Těch nejbolestivějších 50 stran je totiž o tom, že né všichni lidi, mají hodné a podporující rodiče. Jsou o tom, jak může vypadat manipulace a toxické chování od člověka, který vám má ve světě udělat bezpečné místo.
Já jsem měla na rodiče mega štěstí a o to víc mě osud Aleda a Carys mrzel, protože mi je jasné, že to, co Oseman v knize popisuje, může být jen slabým odvarem dětí a mladých dospělých okolo mě.
Držela jsem palce Frances i Aledovi, až mi málem pukla žilka, takže pro tuhle knihu si do knihkupectví nechoďte, ale běžte!
Za poskytnutí knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům :)
Frances touží po jediném, být vzorná studentka a dostat se na vysněnou vysokou školu. Když však díky podcastu potká Aleda, konečně se stává sama sebou a zjišťuje, co vlastně skutečně od života chce. Když se jejich křehké přátelství rozpadne, Frances se opět ztrácí v tom, kým by vlastně měla být.
Toto bylo moje první setkání s autorkou. A to i přesto, že se její knihy u nás doma vyskytují docela pravidelně, protože je miluje moje dcera. Já sice nejsem její cílová čtenářská skupina, ale jednou za čas si moc ráda přečtu knihy young adult a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.
Je to milý, jednoduchý příběh o těžkostech dospívání – škola, kamarádi, rodiče, sourozenci. Prostě běžný život. Tentokrát jsem ocenila, že to nebyl romantický příběh, kterých je všude kolem spousta (ač tam láska má samozřejmě také své místo), ale je to příběh hlavně o přátelství a o tom, jak je důležité mít někoho blízkého, komu můžeš věřit.
Uvítala jsem i internetové prostředí, a to jako anonymní prostor, kde se může stát cokoliv, ne každému tu můžeš věřit a ač k dnešnímu životu patří, je někdy náročné se v něm neztratit.
První polovina knihy mi přišla pomalejší, nebavilo mě, že se tam často řešilo stále to samé, ale pak přišla druhá část a já jsem se začetla tak, že jsem knihu nemohla dát z rukou, a dokonce na konci i nějaká ta slzička ukápla.
Každopádně jsem pochopila, proč je Alice Oseman tak oblíbená a její knihy mladí čtenáři netrpělivě vyhlížejí.
Alice Oseman se stává mojí srdcovou autorkou. Každá její knížka (kromě Nick a Charlie, to bylo zklamání) mě bavila a líbila se mi. Radio silence není výjimka. Líbí se mi, jak autorka popisuje témata a situace tak, že si ani nevšimnete že něco řeší. Vztah rodiče a dítěte? Máme, ale není to to hlavní. (Ne)úspěchy ve škole? Máme, ale taky bych neřekla, že to je to hlavní. Queer témata? Je to Alice Oseman, samozřejmě že máme. Vztah mezi sourozenci? Máme. Podcast, fanarty, všechno tady máme. Ten podcast sám o sobě byla taky geniální. Sci-fi vyprávění, které má nespočet zápletek a postav, spousta z nich má nějakou svojí linku. A celé je to možná metafora na život toho, kdo podcast tvoří. Možná je to celé volání o pomoc. V knížce není romantická linka, čehož jsem se trochu bála, jako příznivce romantiky vždy a všude. Ale nebylo to potřeba. Místo romantiky je tu důležité přátelství, takové to opravdové, které může vzniknout i mezi klukem a holkou s nemusí se přerodit ve vztah. Řeší se tu i queer témata, hlavní hrdinka má dobrý vztah s mamkou, což taky není úplně obvyklé. Má to krátké kapitoly, díky čemuž to extrémně odsýpá, až mi při čtení přišlo, že nějaké stránky musí chybět. Navíc má každá kapitola super název, nejsou to jen čísla. A tyhle nové obálky, které si dělá sama autorka v kombinaci s tou ořízkou? No prostě krása. Líbilo se mi to moc, kombinace toho všeho dává dohromady super knížku, která mě bavila. S radostí si od autorky přečtu cokoli dalšího. #humbookblogeri #humbook #spoluprace
Stejně jako autorčiny ostatní knihy, i tato se dotýká hned několika důležitých témat spojených nejen s dospíváním. Alice Oseman opět vyniká v zachycení problémů, kterých se potýká naše generace a mnoho generací před námi - vyrovnáváním se s očekáváním ostatních, nacházením sebe sama a především hledání vlastního hlasu.
V čem se tento titul liší od jiných Young Adult knih, je zejména směr, kterým se děj vydává. Nečekejte žádnou romantiku, pouze čisté přátelství, které ve vás vyvolá mnoho emocí. Co se týče charakteristiky postav, myslím, že nikdo jiný nedokáže vykreslit mysl teenagerů tak jako tato autorka.
Abych to shrnula, proč by právě Radio Silence mělo stát za vaši pozornost? Kniha je totiž rozmanitá ve všech ohledech, ať už jde o reprezentaci postav či variabilitu témat. Nebudete se nudit a věřím, že na stránkách najdete i jisté pochopení. Rozhodně doporučuju.
skvely, uzasny, strasne dobry. Trochu klise, ale porad hrozne ctivy. Miluju to
Autorovy další knížky
| 2019 |  Srdcerváči. Kniha 1 |
| 2014 |  Solitaire |
| 2019 | Srdcerváči. Kniha 2 |
| 2020 | Srdcerváči. Kniha 3 |
| 2021 | Srdcerváči. Kniha 4 |
Po autorčině knize Bez lásky, jsem si i tuto užila. Možná ještě víc. A.Oseman píše knihy pro teenagery, což já určitě nejsem, přesto mně kniha bavila. Frances i Aled před ostatními vystupují jako někdo jiný, než je jejich skutečná podstata. Frances je ve škole nejlepší studentkou, jedničkářkou, jejímž cílem je jen Cambridge. Ta druhá Frances má ráda úplně jiné věci a škola ji vlastně až tak moc nebere. Aled je introvert, který skoro nemluví a ostatním se vyhýbá. Ve skutečnosti je to velmi citlivý a výrazný mladý muž, který se snaží vyrovnat s děsivým domácím prostředím. Oba hledají své místo ve světě, snaží se vyznat sami v sobě a oba je spojí dohromady jeden podcast. Za mně je to citlivý a důležitý příběh o tom, že se nemusí mladý člověk nutně podřídit tomu, o čem si myslí, že od něj ostatní očekávají. Může naopak najít odvahu jít si za svým. Alice Oseman opravdu umí psát tyto příběhy určené mladým čtenářům a myslím si, že jim mohou pomoct si některé věci vyjasnit. A bavilo mně to :).