Pod Severkou I
Väinö Linna
V Linnově trilogii se našim čtenářům dostává do ruky nejslavnější dílo poválečně finské literatury, monumentální epos moderní historie Finska, který na příbězích obyvatel prosté vesničky Pentikulmy zachycuje nejzávažnější dějinné události, jež otřásly zemí v první polovině tohoto století. Od prvního dílu, jehož děj se začíná odvíjet kolem přelomu století, sledujeme život chalupnické rodiny Koskelových, otce Jussiho, průkopníka práce na neúrodném močálu, a jeho synů, zejména nejstaršího Akseliho, v jejich boji proti otročení na statcích. Sledujeme osudy lidi spjaté s politickým vývojem v zemi, jež hlavně v době kolem obou světových válek krvavě doplácela na zcestné vedení politiků. Kritika přitom zvlášt vyzdvihuje skvěle zvládnutou šíři autorova záběru a vedle přímo klasicky podaného toku děje i nenápadnou ironii v líčení postav, jíž Linna velmi účinně vládne. Všechny tři díly románové trilogie vzbudily ihned po svém vyjití neobyčejný ohlas, a to jak pro zajímavost a palčivost témat, tak pro vynikající umělecké zpracování. V roce 1963 se za ně autorovi oficiálně dostalo uznání udělením ceny Severské rady, nejvyššího literárního vyznamenání ve Skandinávii.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Täällä Pohjantähden alla, 1959
více info...
Přidat komentář
Četla jsem v březnu 2010. Podle mých poznámek:
Líbilo se mi (víc jsem si bohužel nepoznamenala).
Trochu jiný příběh než jsem čekala, chvíli jsem byla nadmíru zavalena socialismem, proletariátem a buržoazií, ale co se dá dělat, tohle je Finsko na počátku 20. století. Normálně bych na tu přemíru reagovala jako býk na červenou, ale Linna pohlíží na většinu svých postav s tak laskavou ironií, že těm socialistickým hranám ohlazuje ostří. To je prosím, možná pocitově, tak dobrá polovina knihy. Politické proslovy, debaty, články, schůze. No a předtím a potom je ta část, která mě u románu nejen udržela, ale prostě mě plnila radostí z četby. Jussi a jeho rodina se v textu sice objevují častěji než ostatní obyvatelé Pentikulmy, ale za hlavní postavy bych je tak úplně nepokládala, ona prim vede skutečně celá vesnice, se všemi svými socialisty, bezzemky, statkáři, buržousty a pobudy. Je to román VELCE zabydlený, o každém se dozvíme něco, sledujeme řadu postav už od kolébky (zatím, v prvním dílu, do dospělosti). Od problematiky sociální nerovnosti (která je v dané době a na daném místě víc než pochopitelná) poskytují úlevu kapitoly zachycující život nepolitický, všední. Jussi doslova vyrve torppu (půdu, kterou má dočasně v držení a ještě za její používání platí prací na panském navíc) z nehostinné bažiny, dozvíme se, jak finští rolníci dřeli přes den robotně a za svitu měsíce na svém, čteme o zemědělských pracech, zábavě, námluvách, vztazích, sporech, obrozenectví, prostě o všem, co se v tomto malém výseku Finska odehrává. Není to zatím typická sága jedné rodiny, spíše jedné vesnice.
Nebylo to špatný, ale ten socialismus, až moc politiky podle mě v tom bylo. Postavy byly ani černé ani bílé, každý měl pro a proti.
Jedna z horších knih povinné četby. V podstatě se v ní, kromě mapování života ve finské vesnici, nic moc neděje. Je poměrně obsáhlá a těžko čitelná.
Autorovy další knížky
1965 | Neznámý voják |
1969 | Pod Severkou I |
1969 | Pod severkou III |
1969 | Pod severkou II |
Mou motivací k přečtení této knihy byla zvědavost porozumět dnes velmi uzavřeným, sympatickým a pečlivým Finům v dnešním Finsku. Můj obdiv k nim jako k národu ještě vzrostl. Trilogii vřele doporučuji přečíst co nejrychleji najednou jako celek. Je to jeden ucelený příběh, který je rozdělen pouze pro obsáhlost 1800 stran textu. Text je místy plný tehdejší politiky, skvělý je pohled do soukromí všech vrstev společnosti a od poloviny druhého dílu, kdy čtenář již zcela porozumí myšlení postav, je to skvělé čtení.