Pod Severkou I přehled

06.08.2016

Trochu jiný příběh než jsem čekala, chvíli jsem byla nadmíru zavalena socialismem, proletariátem a buržoazií, ale co se dá dělat, tohle je Finsko na počátku 20. století. Normálně bych na tu přemíru reagovala jako býk na červenou, ale Linna pohlíží na většinu svých postav s tak laskavou ironií, že těm socialistickým hranám ohlazuje ostří. To je prosím, možná pocitově, tak dobrá polovina knihy. Politické proslovy, debaty, články, schůze. No a předtím a potom je ta část, která mě u románu nejen udržela, ale prostě mě plnila radostí z četby. Jussi a jeho rodina se v textu sice objevují častěji než ostatní obyvatelé Pentikulmy, ale za hlavní postavy bych je tak úplně nepokládala, ona prim vede skutečně celá vesnice, se všemi svými socialisty, bezzemky, statkáři, buržousty a pobudy. Je to román VELCE zabydlený, o každém se dozvíme něco, sledujeme řadu postav už od kolébky (zatím, v prvním dílu, do dospělosti). Od problematiky sociální nerovnosti (která je v dané době a na daném místě víc než pochopitelná) poskytují úlevu kapitoly zachycující život nepolitický, všední. Jussi doslova vyrve torppu (půdu, kterou má dočasně v držení a ještě za její používání platí prací na panském navíc) z nehostinné bažiny, dozvíme se, jak finští rolníci dřeli přes den robotně a za svitu měsíce na svém, čteme o zemědělských pracech, zábavě, námluvách, vztazích, sporech, obrozenectví, prostě o všem, co se v tomto malém výseku Finska odehrává. Není to zatím typická sága jedné rodiny, spíše jedné vesnice.