Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243050/bmid_pod-snehem-243050.jpg
4
1394
1394
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stávám jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Kniha psaná velmi čtivou formou, stejné situace jsou popisovány někdy až čtyřmi různými pohledy žen v jedné rodině a v rámci jediného dne, s výlety do minulosti a jejich vzpomínek, díky tomu se od knihy nechcete odtrhnout, zajímá vás, co bude dále...čtete, čtete, čtete a pak se pročtete na samý závěr a ten jakoby se někam ztratil... Měla jsem pocit, jako když najednou zjistíte, že vám netěsnil špunt a sedíte ve vaně bez vody :-)
Tahle kniha mě naprosto dostala. Tak obyčejná a tak výjimečná. Chvílemi více či méně smutná a depresivní a přesto tak ze života. Velmi doporučuji!
Naprosto úžasná knížka. Vlastně "o ničem", ale strašne ze života, přečteno za večer.
V knížce jsem prožila velmi intenzivní den s jednou celkem nefunkční rodinou.
Charaktery krásně popsané a do detailu vykreslené. Moc mě bavilo si představovat jak postavy a situace vypadají.
Je to trochu smutné čtení, na druhou stranu díky němu mám možnost si uvědomit jak se mám fajn a jak se důležité o vztahy kolem sebe pečovat.
... každodenní život, aneb jakmile děti opustí rodný dům, soužití s rodiči a začnou žít po svém, je logické, že když pak mají strávit čas spolu, jeden na druhém vidí chyby, rozdíly, každý si zvykl žít jinak. Mně se knížka líbila (200)
Pod sněhem se toho schová! Charaktery, vztahy, vzpomínky, nesplněné sny a staré křivdy! To vše ale vyplouvá na povrch při společné cestě tří sester za rodiči a na společné oslavě otcových narozenin. Odkrylo se toho tolik, že se to až nechce věřit. Střípky toho všeho, co se během cesty a při rodinné oslavě událo, můžeme však pozorovat kolem sebe, někdo to vidí v nejbližší rodině, někdo v zaměstnání, v domě, všude kolem nás.
Nemůžu osočovat spisovatelku, že je zbytečně negativní, nemůžu nadávat, že vidí všechno zbytečně záporně. Vždyť i já to kolem sebe vidím. Autorka líčí jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi velmi realisticky. Příběh skončil. Ale chyběl mi závěr. A také jsem čekala nějaké vyústění – vysvětlení, odpuštění, smíření. To mi tam chybělo.
Jediné co mi na celé knížce vadilo bylo "do prdele" "ty vole" ... nadávky sester.
Pro muže je to zajímavé v tom,že tak nějak pochopí,jak funguje ženský mozek a to byl i jediný důvod proč jsem knihu v polovině nezavřel,ale dočetl ji až do konce i když mi osudy sester,které se k sobě chovaly hnusně,byly u řiti.Doma bych nechtěl ani jednu z nich.65%.
Pro mě trošku zklamání. Předchozí román Zmizet mě naprosto nadchl, Pod sněhem mi přijde, že zpracovává v podstatě totéž, což by asi nebyl problém, rodinné vztahy jsou dobré téma, ale tato kniha mi už nic nového, žádný nový pohled, nedala.
jeden den 1 rodiny popisany na vyse 300 stranach ... kniha je celkom ctiva, rodinne vztahy celkom dobre vykreslene, ale nesedel mi jednak styl, akym autorka pise, jednak koniec -skutocne kniha konci neurcito, "nijak" ...
Knihy Petry Soukupové nejsou radostné a dost často se v nich odhalují bolestné vzpomínky, křivdy i žárlivost, velmi často je poukazováno na sourozenecké vztahy. Půvab je právě v tom, že autorka tyto pocity dokáže na malé ploše odhalit způsobem, který rezonuje v samotném čtenáři. Pokud by autorka psala o veselém výletu tří sester, které si vzájemně báječně rozumějí (o čemž není pochyb ani v případě Oliny, Blanky a Kristýny), pak by vlastně nebylo o čem psát. Je pravdou, že knihu zřejmě ocení mnohem více ženy, neboť i role mužů je v tomto románu spíše upozaděna. Jediné co bych románu vytkla, je rozsah, protože děj na určitých místech trochu dře. Svým obsahem mě kniha Pod sněhem nezaujala tak silně jako román Zmizet, který je podle mého soudu opravdu jedinečný, přesto je však výraznou knihou, která si zaslouží pozornost.
Moje první knížka od této české autorky a zklamaná jsem byla jen závěrem knížky, který byl takový otevřený, neurčitý, nikam nevedoucí. Jinak se moc hezky a rychle čte. Myslím, že každá mladá maminka/sestra/teta/babička se v tom poznává :)
Styl autorky mi sedí a moc jí fandím. Většina jejích hrdinů se v životě tak nějak plácá, jsou odhaleny jejich bloky a "stíhy", se kterými neúspěšně bojuje a člověk by jim snad i chtěl pomoci, což autorka nedělá a to je na tom to nejlepší! Doporučuji!
Petra asi dovedla svůj ojedinělý styl k dokonalosti. Bohužel na mě už to bylo celé moc negativní., nelíbila se mi postava asi ani jedné sestry.Knížka by podle mě snesla zkrácení, takhle to bylo vlastně pořád dokola, jedna sestra něco pronese, druhá si myslí něco o krávách. Věřím, že takové rodiny jsou a těší mě, že mám s příbuznými lepší vztahy. Ostatní knihy autorky mě oslovily mnohem víc, tady už jsem se jen těšila, až to skončí. Za jediné plus považuji vyprávění z pohledu maminky a celkově její příběh (a příběh otce) mě asi nejvíce dojal.
Moje třetí přečtená kniha od autorky a tato je jednoznačně poslední... Nejvíce se mi líbila Zmizet, pak už to má pro mne spíš sestupnou tendenci a další pokusy si velmi ráda odpustím. Ze všech těch příběhů na mě křičí jen nudná šeď a zmar, smutek a deprese, téměř žádný náznak naděje, radosti, pohody... Prostě já nemám potřebu tyhle věci číst, nic mi to nedává, nikam mě to neposouvá a akorát mě naštve, že moje trpělivost nebyla náležitě odměněna... Že se po přečtení všech 373 stran dozvím jen o jedné strastiplné cestě z Prahy někam k Mimoni a jedné nepovedené rodinné oslavě... Já myslím, že mám dostatek citu, pochopení i intuice, ale tady jsem těch pozitivních věcí a náznaků našla opravdu pomálu...
Takže opravdu díky, už stačilo...
Negativní, depresivní, nevyvážené. Pořád jsem čekala na nějaké pozitivnější emoce, smíření, naději, ale až do konce nic. Po přečtení mi zůstala na jazyku dlouho hořká pachuť, nic, co bych si chtěla zopakovat.
Autorka umí krásně popsat rodinné vztahy. A že často vyznívají negativně? No, takový je prostě život...
První kniha od autorky, kterou jsem četla. Docela mě zaujala, četla jsem ji jedním dechem, zajímalo mě, jak se situace vyvine, jestli se dozvíme to, jestli je Libor nevěrný atd. To jsme se nedozvěděli, což mě mrzelo. S některými osobami jsem soucítila, jako třeba s matkou. Příběh z běžného života, který ale nepůsobí moc optimisticky. Chyběl mi nějaký závěr. Každopádně si od autorky ještě něco přečtu!
Na mne kniha působila velice depresivně. Nesympatické hlavní postavy. Závěr knihy se mi nelíbil.
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Od této knihy jsem nečekala příliš, ale byla super. Obyčejný příběh psaný hodně čtivou formou, líbila se mi ta "česká" rodinná atmosféra. Možná by mohlo být méně hádek. Mrzel mě dost otevřený konec.