Pod střechami Paříže
Henry Miller
Pod střechami Paříže – extrémní, neslýchané a nevídané dílo, způsob, jakým se autor vyrovnává s tématem sexu a erotiky, překračuje veškeré konvence. Perverze, zhmotnělé sny, nevyslovitelné představy, neuvěřitelné se stává skutečností...
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2002 , Naše vojskoOriginální název:
Under the Roofs of Paris, 1983
více info...
Přidat komentář
Myslela jsem, že dočtu vše, ale omyl. Přiznávám, sáhla jsem po ní podle názvu a neznala žánr. Hmmm, jaký to vlastně je? Asi porno. Kniha se snaží prvoplánově šokovat, což se jí u mě stejně nepovedlo (nejsem puritáni :-) ). Chybí jakýkoliv děj. Pouze jeden akt střídá druhý. Již předtím polovinou mě to začalo budit. Když jsem prolistoval až do konce, pochopila jsem, že je to ztráta času. Nic nového se nedozvím a stále se tam jen...
I když je to Henry Miller, tak v tom umění ani avantgardu nehledejte ;-)
Nelze hledat nějaká objektivní měřítka kvality, posuzovat míru provokace. Toto je porno, jiná kritéria to naprosto nesplňuje. Není-li to považováno za nic jiného, proč ne, kdo z nás nenahlédl pod pokličku tohoto vpravdě pikantního žánru, že. Veškeré vyšší interpretace odmítám.
No tohle bylo slusne ujete dilo :-D typek se nezdrahal niceho, nemel zadne hranice, proste jak mu zasvrbel, tak ho byl schopnej vrazit kamkoliv, myslim ze je to asi nejvetsi uchylarna co jsem cetla :-D :-D
To tedy nevím jestli skvělé, ale dílo to tedy je ...
Když uvážím, proč to napsal, chápu, ale hodnotit se vážně nedá
Dielo, po ktorého dočítaní vyjdete na ulicu a budete sa čudovať, prečo nikto nesúloží. Nejaké tie náznaky Millerovho génia tam sú, vcelku ide ale len o tupé porno, plné pedofílie, znásilnení, incestu, či dokonca zoofílie, kde hlavnými postavami sú penisy, vagíny a konečníky zúčastnených, a semeno je motorom deja. Čítal som epilóg a rozumiem tomu, že Miller to písal ako péčko na zakázku, pre prežitie, bez akýchkoľvek vyšších ambícií, a je to vidieť. Z neustálej repetitívnosti je tiež evidentné, že Pod strechami Paríža nevznikalo ako kniha, ale v samostatných poviedkach a až neskôr bolo pospájané dohromady. Ako celok to moc čítať ani nejde, pretože tie neustále orgazmy nudia a otupujú zmysly, v knižnej podobe (pre dnešnú dobu) obzvlášť. A je to škoda. Je to mrhanie. Bezduché tak, až miestami fascinuje.
Kniha, kde je snad vše povoleno... Každý s každým, a je jedno zda matka se synem nebo jiná kombinace. Zhmotnění perverzních představ, zážitků a snů. V době vydání myslím dílo budící pohoršení, v dnešní době internetu spíše erotické povídky...
Je mi trochu smiesne, ked vidim, ako niektori toto dielo opisuju ako nadcasove, provokativne a neviemesteake. Ak sa nemylim, Henry Miller napisal tuto knihu, aby mal aspon nejake peniaze - vtedajsia francuzska smotanka si prej libovala v takovych srackach.
Zhodujem sa s uzivatelom NEGR, a preto tuto knihu nehodnotim. Myslim, ze ani Henry Miller by to nerobil. Vdaka bohu, ze ostatne, co napisal, stoja za to.
Fascinující, přečetla jsem ji velice rychle, i skrze ty prasárny mi to přišlo vážně dobře a čtivě napsaný. Jasně, styděla jsem se, když jsem to četla třeba v metru, rozhlížela jsem se kolem, kdo mě pozoruje, kdyby tak věděli... :D Cítila jsem, jak jsem tou knihou lehce ovlivněná, v tu dobu co jsem ji četla, jsem přejímala pohlížení na lidi okolo sebe v podobně pudové formě, člověk cítí, že se do něj ty perverzní myšlenky přelévají... Nedokážu tu knížku jen díky obsahu odmítnout a hodnotit špatně, protože vím, že špatná není, špatně napsaná rozhodně ne. Tak to nechám otevřené, jako asi u všech titulů, které jsou kontroverzní...:)
Syrové, surové, zběsilé, pornografické. Každá povídka dohnána do naprostého extrému. Miller v téhle knize naprostou zboural veškeré hranice, co je normální, tabu, co by se nemělo dělat... geniální ukázka nadčasového umění, kam se hrabe 50 odstínu šedi či bláboly o upírech.
Nestydím se říci, že jestli jsou tohle představy většiny z nás, trochu mě to děsí. Ale pohoršení a předsudky stranou, z literárního hlediska taky nejsem nijak vzrušená. Jsou knihy, jejichž jediný význam je vzbudit ve čtenáři myšlenku "takhle ne". Pod střechami Paříže je takovou knihou pro mě.
Henry Miller - jako vždy naprosto skvělý.
Nikdo neumí psát o sexu tak poutavě, otevřeně a pravdivě, aniž by to působilo nechutně.
Jako odpad hodnotím komentáře všech těch puritánů, kteří na to všechno myslí, ale stydí se to otevřeně přiznat...
Není co dodat.
Knihu jsem si sehnala ze zvědavosti. Prvních pár stránek jsem četla v mírném šoku, pak už to byla jen nuda....pornografický příběh z francouzské společnosti, kde platí - každý s každým, ani o incest není nouze.
Prudérním čtenářům či čtenářkám se mohou při listování Pod střechami Paříže velice snadno zamlžit brýle (pokud je nemají, tak se prostě jen zapotí), a těm, kteří jsou namlsáni současnými erotickými báchorkami, hrozí leccos od menšího šoku po těžké zadýchání se končící odplivnutím a obřadným pálením knihy. Nás ostatní zaujme velice živé, věrohodné a odstrašující vylíčení naprosto zhýralé společnosti, zvrhlé a zvrhlejší situace, a světe div se také humor, který se s těmi všemi obscénnostmi velmi dobře doplňuje.
Nevím, jak tuto knihu hodnotit. Tím, že se opravdu jedná o takový průřez porna, tak mi tam chyběl jakýkoliv příběh, prostě cokoliv co by udrželo mou pozornost... Nepřišlo mi to nijak strašné, že bych ji musela odložit... znechucená jsem nebyla... Dočetla jsem ji s donucením, protože mě docela nudila :) ale napětí jsem asi těžko mohla očekávat :D
Nevidím to na úplně příkré hodnocení. Ano, hned první dvě stránky jsou dost za čárou - sex s nezletilou - ale pak až do konce jde podle mého názoru skutečně o dobrý Millerův rukopis, čtivé, vzrušující, vtipné, zábavné.
Tuto knihu nutno brát s nadsázkou, ne jako návod do života či osobní výpověď.
Fuj, stačily mi první dvě stránky a kniha letěla z čtečky, bych se musela pozvracet a to nejsem kdovíjak upjatá!
No, někde se sice spekuluje, že knihu napsal ve skutečnosti někdo jiný, ale myslím, že v ní lze Millerův rukopis lehce rozpoznat. Prý ji napsal čistě pro peníze - to je pak snad pochopitelné - asi lepší napsat kvůli penězům sračku, abych mohl v budoucnu napsat něco lepšího, než pojít hlady:)
Autorovy další knížky
| 1991 |  Obratník Raka |
| 2002 |  Pod střechami Paříže |
| 1994 | Sexus |
| 1992 | Obratník Kozoroha |
| 1991 | Tiché dny v Clichy |
Přestože se jedná v podstatě o čisté porno, pornem ani není. Takhle, je to jako by kniha byla součástí jiné, kde tvoří jen část jejího obsahu a byla z ní vystřižena. Nějak šokantní už v dnešní době není a jistě se dají vidět/číst i daleko větší prasárny, zůstává tak poslední část - samotný Miller a jeho psaní, které dalece vyčnívá ze stránek nekonečně zaplněných vůní kundy a vlastně jediná má výtka ke knize je, že bohužel opravdu chybí aspoň nějaký částečně dějotvorný narativ, protože postavy jakoby se před ním zastavily, objevují se z mlhy, souloží, mizí, aby se znovu objevily.