Podbrdské ženy

25.03.2019

Úžasný příběh. Drsný, smutný a tolik dojímavý. Možná mě sebral i proto, že i já jsem původem "podbrdská žena". Nejvíc mě zasáhl život Emilky, je jí také věnován největší prostor. Ten rozpor mezi mládím, sny a realitou, ve které nakonec žila, je opravdu krutý. Ale ani ostatní ženy rodu nemají lehký život a snaží se jím proplout jak umí. I když mnohdy nevolí správný směr.
Podbrdské ženy vás zasáhnou do duše. Po dočtení vám lehko nebude.

20.03.2019

Tolik tragédie v jednom domě a rodině. Po celé generace naprostá bezohlednost mužů vůči ženám , na kterých leží veškerá dřina bez lepších vyhlídek do budoucna.

Krása. Přečetla jsem jedním dechem. Dlouho jsem nečetla tak vynikající knihu!!! Těším se na další tituly od Jany Poncarové.

13.03.2019

Výborná kniha co víc

12.03.2019

"Ach, což ta láska mateřská, přes časy, přes hrob hoří, neuhasíš ji na horách, neumrazíš ji v moři."
Pro mě strhující román, který nelze k ničemu přirovnat. Naprosto mě to pohltilo, natolik, že jsem jela na místo kde se kniha odehrává, lesy tam jsou nádherné a vím, že je to autorčina představivost, přesto jsem Emílii na místě cítila. Byla tam. Příběh žen, které byly zlomené a zároveň bojovaly, příběh, který se čte sám a přitom tolik bolí. Díky za tuhle knihu..

07.03.2019

Že moje bývalá kolegyně vydala knihu, mi řekl současný kolega. Nebylo divu, že jsem ji jednoduše musela přečíst :) Předností Podbrdských žen je jejich neskutečná čtivost, na "jeden zátah" jsem přečetla skoro 300 stran. Autorka umí zaujmout i dojmout a kniha rozhodně stojí za přečtení.

03.03.2019

Podbrdské ženy jsou kronikou jednoho statku a tří generací žen, které v něm žily. V každodenní povinnosti a těžké dřině kolem zvířat, polí, chalupy, dětí a manžela v ubíjejícím necitelném stereotypu. Všechny tyto ženy jako mladé samozřejmě snily o úplně jiném životě, ale nakonec skončí v rezignované oddanosti stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Autorku jsem neznala a mile mne překvapila.

03.03.2019

Čím déle jsem četla, tím více se mi kniha líbila. Popisované osudy rozhodně nejsou šťastné, ale nejspíš to tak opravdu v některých rodinách chodilo a chodí. Název i obálka navozují dojem, že se jedná o čtení pro ženy, ale je to spíše román o ženách.

V knize jsem našla dětství mé, mojí maminky které znám z vyprávění i život mé babičky když se vdala, je napsaná tak jako by autorka poznala na vlastní kůži, ráda bych věděla co je na základě historických pramenů a pravdivosti a co pouze fikce, pokud někdo víte jak ji kontaktovat, prosím poraďte. Je to velmi dobře popsané, každodenní dřina, časté potkávání ale i pomoc od sourozenců a příbuzných. Ten kdo alespoň něco z toho nepoznal na vlastní kůži jen těžko může negativně hodnotit. S komentářem od Nelly se však částečně ztotožňuji, ale pouze jen částečně - časové úseky jsou zde ne moc jasné a ten konec mě také příliš neoslovil nebo jsem ho nepochopila, k těm předešlým životům obrat o 180 stupňů a skoro výsměch, třeba to byl záměr, doufám že já toto nezažiju...Zato příběh byl pro mě pro mě zajímavý víc než dost a bez plochých postav - zřejmě díky osobnímu zainteresování. :-) prosím prosím pište dále takto dobré knihy.

22.02.2019

Volná neděle na čtení přede mnou. Jak já se těším!

21.02.2019

Krása. Kniha Vás vtáhne a nepustí a ještě dlouho ve vás rezonuje. Doporučuju všem, kdo rád romány na pozadí nelehkého 20. století. Generace žen, podobné osudy - dokáže někdo vyjít z rodinných traumat?

18.02.2019

Knížka se mě líbila a pěkně se četla.Tři ženy,tři generace,jedno místo-hodně zajímavé téma.

14.02.2019

Přečtla jsem jedním dechem. Pro mě kniha (příběh) jako terapie - na některé události se najednou mohu podívat i jinak. Velký obdiv všem hrdinkám tohoto příběhu.

13.02.2019

Myslím, že se nám rodí nová literární hvězda! Přečteno jedním dechem. Dlouho ve mně rezonovalo, jak krásně a věrohodně Jana Poncarová zpracovala pohnutky lidských duší, zvláště těch ženských, zpátky až k našim prababičkám...

09.02.2019

Opravdu velký obdiv před spisovatelkou! Podbrdské ženy jsou její prvotina a přitom její styl je lehký a zralý. Kniha se "čte sama" - popisy událostí, prostředí i vykreslení jednotlivých charakterů běží při čtení před očima jako film.
Je to kniha neveselá. Tři generace žen a na pozadí jejich osudů se odehrávají velké mezníky našich dějin, druhá světová válka, nástup komunismu i okupace v 68. roce. Jen chvilková euforie z osvobození a konce války a pak na hlavní hrdiny padne deprese a realita 50. let jako těžká deka. Jsou uzavřeni do svých koloběhů, životních stereotypů, s jen malou možností se z nich vymanit. Na konci sice svitne naděje, ale kdoví?
Mám ráda knížky Jiřího Hájíčka a Petry Soukupové a Janu Poncarovou si velmi ráda zařadím vedle nich. Určitě doporučuji a další její knihu budu netrpělivě vyhlížet.

07.02.2019

Podbrdská chalupa s hospodářstvím, po celé století se tam střídají nové generace. Začínají naplněni láskou a nadějí, plni snů a očekávání. Jsou pracovití, starostliví, mají děti.
Autorka velmi věrohodně vykreslila, jak to bylo dál. Jak se to (ne)dařilo.Nejen vlivem historických událostí. Donutí vás zamyslet se nad způsobem života. Nad hledáním rovnováhy mezi povinností, morálkou, odevzdaností, oddaností, sebeobětováním a plněním svých tužeb. Nad způsobem a potřebou komunikace, nad rodinnými vztahy, nad potřebou lásku nejen cítit, ale i projevovat. Poutavé čtení plné moudrosti, stručně vyjádřené podbrdskou vlčicí v závěru knihy.

04.02.2019

Hmm, tak tuto knížku stavím na stejně vysokou laťku jako např. Hana, Mlýn a podobně. Je pravda, že většina knížky byla věnována spíše Emílii, kdežto třeba Johana nedostala moc prostoru, ale vyhovovalo mi to i tak. Velmi slušné dílko, doporučuji.

30.01.2019

Důležité dějinné události proběhly kolem hlavních hrdinek jen v náznacích, což mělo nejspíš umocnit dojem jednotvárnosti běžného venkovského života. Pro mě byla absence nějakých časových mantinelů v generačním románu trochu matoucí. U něčeho autorka prodlévala až příliš dlouho, jinde skákala rychlostí blesku. Kniha byla určitě čtivá, ale jako by se snažila ukázat jen to negativní. Ta konečnost a jednotvárnost mě ubíjela i při čtení, takže skutečný život musel být opravdu těžký, ale opravdu neexistovaly i světlé chvilky? Každopádně autorka pěkně poukázala na to, že každý člověk sní o něčem jiném a každá generace má jiné požadavky. Co pro jednu bylo celoživotním nesplněným snem, pro druhou bylo odtržení od jediné životní jistoty.

23.01.2019

Knihu jsem přečetla jedním dechem. U intermezza jsem si hodně poplakala. Smutná, ale zároveň krásná a poutavá kniha .