Pode mnou Země
Antoine de Saint-Exupéry
Čtyři romány francouzského spisovatele a letce, průkopníka prvních dopravních letů v době meziválečné a pozdějšího hrdinného letce druhé světové války, zachycují všechny nové pocity člověka, který se odpoutal od zemskéhopovrchu. Jsou to příběhy o odvaze, hrdinství a věrném přátelství, v nichž je dosti místa k zamyšlení nad lidským údělem a smyslem lidského života, přičemž autorova filosofie se zde dobírá lásky k člověku a úcty k tomu, co je vněm velikého. Je souborem jeho čtyř, z velké části autobiografických románů a novel s leteckou tématikou, a to románů Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929), Noční let (Vol de nuit, 1931), Země lidí (Terres des hommes, 1939) a novely Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942).... celý text
Přidat komentář
Přemýšlivé, hluboce lidské povídání o pilotech a letadlech, jehož autor byl pilotem - a to v dobách, kdy vzlétnout s poštovní linkou bylo větším dobrodružstvím a hrdinstvím, než je dnes obletět planetu ve vesmírné lodi.
Štítky knihy
francouzská literatura psychologické romány letectví druhá republika (1938-1939) vojenští letci letecká doprava válečné romány pilotiČást díla
Noční let
1931
Pošta na juh
1929
Válečný pilot
Země lidí
1939
Autorovy další knížky
| 1962 | Noční let |
| 1965 | Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Poněvadž jsem komentoval předcházející romány u jejich samostatných vydání, platí toto povídání pro Válečného pilota.
Zajímavý vhled do uvažování válečného pilota, resp. (jelikož nejsou všichni váleční piloti stejní) do reflexí Saint Exupéryho, hledajícího důvody svého marného boje: "Počkám do noci, bude-li mi dáno ještě žít, a projdu se trochu po hlavní silnici, jež vede naší vsí, zahalen do své milované samoty, abych v ní objevil, proč mám zemřít." (str. 271).
A nalézá východiska: "Nasadil jsem v tom dobrodružství své tělo. Celé své tělo. A nasadil jsem je pro ztracenou věc. Dal jsem vše, co jsem mohl, do pravidel hry. Aby se stala něčím jiným než pravidly hry. Získal jsem právo cítit se v rozpacích, až se mne teď za chvíli bude major vyptávat. Totiž právo být účasten. Být spjat. Přijímat. Dostávat a dávat. být něčím více než sebou samým. Dospět k té plnosti, která se ve mně tak mocně dme. Pocítit tu lásku, kterou pociťuju ke svým kamarádům ... " (str. 352)
Ač je pilotem (v té chvíli) prohrávající Francie, té Francie, jež je pro autora synonymem civilizace v boji s nacistickým zlem: "Nedostává se nám slov, kterými bychom ospravedlnili svůj pocit vítězství. Ale cítíme svou odpovědnost. Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědný i zoufalý." (str. 360)