Podej mi ruku
Tove Alsterdal
Za studené dubnové noci zemře mladá žena, Charlie Erikssonová, když spadne z balkonu svého bytu v jedenáctém patře. Za sebou nechává život plný chaosu, drogových epizod a nenaplněných snů. Smrt je policií jednoznačně vyhodnocena jako sebevražda. Charliina sestra Helene vede spořádaný život a se sestrou se nevídala. Chtěla zcela zapomenout na rozpadlou rodinu, matku, která je opustila, otce alkoholika a sestru, jež nedokázala rozlišit mezi realitou a představami. Ale jaká byla skutečně Charlie? Doopravdy si vzala život? A co dělala měsíc před smrtí v Buenos Aires? Stopy vedou zpět do minulosti, do sedmdesátých let, kdy se jejich matka zamilovala do argentinského uprchlíka a zmizela. Helene chce odhalit pravdu nejen o sestřině smrti, ale i o matčině osudu, a při své cestě je konfrontována s brutálními událostmi z historie, které s jejím životem souvisí víc, než by si dokázala představit.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
Låt mig ta din hand, 2014
více info...
Přidat komentář
Osobne mi kniha nesadla. Ostalo mi poslednych 50 strán ale už sa to nedalo dočítať. Od začiatku chýbal rozbeh alebo niečo čím by príbeh zaujal. Neodporúčam.
Nad očekávání dobré. Nepřehnané, dobře promyšlené a propojené, dobře napsané. Má to myšlenku a děj překračující běžný thriller, kde se to mnohdy hemží hororovými scénkami, malou uvěřitelností a vysokým počtem mrtvol. Základ opřený o skutečnosti v Argentině roku 1976-1982, kdy se projevovaly snahy o svržení diktátorského režimu, které tvrdě potírala vojenská junta.
Miluju severské detektivky, ale tahle mě od začátku nechytla, proto jsem jí ani nedočetla. Potřebuji aby se děj naplno rozjel už na prvních stránkách a to nebyl tenhle případ.
Když sáhnu po knížce málo čtené, úplně opomíjené mými oblíbenými, vždycky trochu doufám, že třeba jako první objevím perlu. Bohužel to není tento případ. Dvakrát jsem si nedávno libovala, jak dobrá může být detektivka s politickým pozadím. To by ale musela zdejší argentinská linie vyplynout z něčeho přirozenějšího než ze Švédky, matky dvou dětí, zblázněné do cizince, a co hůř, do osvobozeneckého boje v zemi půl světa daleko. Přestože jsem to tak nějak přijala, veškeré dění kolem ní mě hrubě nebavilo (a bylo i průhledné). Dceřino pátrání v současném Švédsku bylo přijatelnější, ale můj dojem průměrnosti - spisovatelské i překladatelské – nenapravilo.
Pro mě velmi zajímavé téma, protože jsem o novodobé historii Argentiny téměř nic nevěděla. Kniha mě nejen zaujala, ale hlavně přinutila doplnit informace.
Měla jsem trochu obavy, jelikož hodnocení nejsou příliš lichotivá, ale mně se příběh líbil.
Zpočátku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Jsou zde i zobrazena zvěrstva konaná v Argentině.
Autorka překvapila v mnoha momentech. Konec příběhu je pro mě uvěřitelný.
Překvapivě příjemné čtení. Čekala jsem další ze severských krimi, ale tato kniha mě zaujala. Netradiční téma, dobře se četla a ještě přinutí člověka rozšířit si obzory z moderních světových dějin.
Knížka, která mi rozšířila obzory... takové mám ráda - v pozadí skutečné události a trocha historie a geografie společně s napínavým příběhem, přičemž musím použít google, abych vše propojila. Díky autorce za takové čtení.
Knížka s více časovými liniemi, což mám ráda.
Zamilovaná matka, která opustila své dvě děti a šla za svým, kde ovšem nebylo všechno jak má být. A na druhé straně děti, kteří se snaží najít pravdu.
Jedním slovem - bylo to divné!
Podivný příběh a nepochopitelná základní situace, od které se celý příběh odvíjí - matka opustí dvě malé děti, aby se svým pochybným milencem odjela na opačný konec světa dělat revoluci. Vykreslení postav bylo hodně neosobní, a vůbec celé vyprávění takové... prostě divné. Některé situace a souvislosti jakoby v knize úplně chyběly. Nechápu, jak to mohlo dostat ocenění nejlepší švédská krimi 2014. Patrně si ten rok ostatní autoři dali volno.
Autorovy další knížky
2014 | Temnější odstíny Švédska |
2018 | Podej mi ruku |
2018 | Zapomenutí mrtví |
2022 | Vývrat |
2024 | Chřtán |
Samotné čtení:
Jako takhle, kniha dobrá, zajímavá. Když pominu to, že je v knize x jmen + x dalších krycích jmen - takže, jak už známe - nachystat poznámky ...Ale sakra, jak může někdo použít jedno jméno na straně 12 a potom až na straně 373? To jak si má normální člověk spojit? No, námět dobrý, styl psaní taky hodně dobrý, ale teda... kniha se odehrává v hodně rozdílných letech, také v rozdílných městech. Někdy bylo složitější se zorientovat, ale do toho se ta postupem kapitol dalo dostat. Co mě ale dělalo jeden velký problém bylo to, že kniha měla reálné základy v tom, co se dělo ve 20. století v Argentině, tím pádem zde byly použity slova, které jsou v tomto ohledu "normální". Mně to nic moc neříkalo, protože jsem asi na tohle hodně mladý kuřetakže jsem si kolikrát musela hledat, co to slovo konkrétně blíž znamená. Ale teda nepochybuji o tom, že starší ročníky by to mohly číst bez občasného vyhledávání některých pojmů
Zápletka:
Každopádně, na začátku knihy umírá mladá žena, jejíž smrt je uzavřena jako sebevražda, jak už to tak bývá, její sestře to nedá a začne se pídit ve všem okolo podivné sebevraždy, až postupně dojde na to, že s tímto souvisí pravděpodobně smrt jejich matky, která před několika lety utekla se svým milencem ze Švédska do Argentiny. Pátrá a jde stejnými cestičkami jako šla její sestra, což je konečně spojuje tak, jak nikdy předtím nea dostává se do stejných potíží. A jak už to tak bývá, celá kniha se kapitolu po kapitole spojuje, osudy všech se postupně proplétají a vy v tom všem začínáte mít pořádný guláš Ale jo, kniha dobrá, chytlavá
Závěr:
Já vám nevím, ale asi jo, asi doporučuji